Všechno je zase proti mně

19. září 2016 v 7:37 | WhitEvil |  mé pocity a zájmy

Nikdy jsem nebyla ten typ, který by učitelé neměli rádi, ani nevidím důvod, proč by tomu tak mělo být - na testy se učím, tahák jsem si napsala jednou v životě a v hodině dávám pozor - všechno, co zazní, mám v sešitě. Jenže se asi mýlím a právě teď se opravdu potřebuju vypsat, jinak mi exploduje hlava, exploduje mi břicho a rozletí se kolem a to snad nikdo nechce.
No začneme tedy na začátku - už od konce minulého školního mám pocit, že se přístup jedné učitelky ke mně změnil. V prváku mě měla docela ráda, dokonce po mně vždycky chtěla, abych ostatní doplňovala, protože věděla, že to vím. Na konci druháku ale prostě z ničeho nic otočila. Nebyla hodina, aby na mě se spolužákem neměla nějakou průpovídku. Nejdřív jsem to brala jako žertování, protože to občas s učiteli děláme, ale tohle legrace nebyla.
Od chvíle, kdy mi v testech neuznávala věci,za které ostatním dala aspoň půl bodu a pak mi čirou náhodou ten půlbod chyběl k lepší známce, jsem k ní sympatie přestala chovat. Ale znáte to - přijdou prázdniny a vy kromě učiva za poslední školní rok zapomenete i chování učitelů. S nástupem do školy jsem ale zjistila, že se nic nezměnilo.
V první hodině jsem si ještě říkala, že se všechno v dobré obrátí, jelikož jsem se nedočkala žádné připomínky na mou osobu. Pak učitelka týden chyběla. Z první hodiny zůstal v sešitě rozdělaný vzoreček, ke kterému se cituji: "Vrátíme příště." Příště jsme se k němu skutečně vrátili, ale o dost jiným způsobem, než jsem čekala - hned na začátku hodiny (sotva po svém příchodu) nám učitelka řekla: "Tak si někoho prozkoušíme, ne?" No a čirou náhodou jsem to já a můj spolusedící? Opravdu se náhodně trefila na nás dva? To nevím.
Lukáš měl jediné štěstí, že seděl v lavici a při mém ústním zkoušením, kde jsem mimochodem měla i teorii, kterou on v testu neměl, zazněl i vzorec potřebný pro jeho příklad. Lukáš má teda za 1. Ale co já? Zřejmě jako jedna z mála a možná i jediná ze třídy už jsem se v té době připravovala na test, který měl přijít nadcházející hodinu, takže jsem v hlavě měla všechny potřebné vzorečky - kromě toho nového. Pak mi učitelka řekla, ať si vytáhnu příklad, který budu na tabuli počítat. A jéje, on to je ten příklad s novým vzorečkem. No tak to děkuji. Něco málo jsem na tu tabuli vyplodila sama, něco s její pomocí a ona mi se svým svatouškovským výrazem udělila 2- s poznámkou, že je vidět, jak nejsem připravená (podle názoru jsem byla víc, než zbytek třídy, který se na test učí samozřejmě den předem) a že bych si zasloužila i tu trojku. No tak to vidíte, první známka ve školním roce a začíná to takhle.
A jak to pokračuje? Testem. Testem, ve kterém jsem měla všechny vzorečky dobře, výsledky příkladů měli seděl jakbysmet, jediným problémem bylo z údajů v grafu vypočíst hodnotu odporu, což jsem mimochodem v hodině nedělali. Máme k tomu jen poznámku, kdy křívka stoupá rychleji a kdy pomaleji. I přesto se to v testu objevilo a ještě s malým chytáčkem - u grafu vždy u veličiny najdete i její jednotku. Taky jsme měli proud v 10mA. Jenže jsme si jaksi nevšimli, že nad desítkou je maličká dvojka, což z 10 mA dělá 102 tedy 100. A zřejmě kvůli tomu mám taky dvojku, protože na vzorečcích a teorii nezáleží tolik jako na počítání s grafem.

Já už snad ani nechci vědět, jak tohle bude pokračovat. V hodině, kdy se psal test jsem se samozřejmě nevyhnula připomínce, že mám být zticha a vnímat učivo, i když na mně právě mluvil spolužák. Jestli to takhle bude pokračovat dál, tak opravdu nevím, jestli to zvládnu. Myslím si, že si takové chování nezasloužím a když nic jiného, ráda bych znala aspoň důvod k takovému přístupu.
 

Čím se liším od ostatních

6. září 2016 v 21:39 | WhitEvil |  Just me, myself and I
Dnešní doba mi přijde taková zmatená. Neskutečně otravné písničky se stávají hity, arogantní lidé slavnými a neslušnost populární. Divím se, jak někoho mohou takové věci přitahovat, a tak se svým způsobem liším od vrstevníků. To mě mimo jiné inspirovalo k napsání článku o věcech, kterými zřejmě vybočuji.
Raději si přivstanu, abych se pořádně naučila, než spát v klidu dál.
Tahák jsem si dělala jednou v životě.
Alkoholové "dýchánky" neberu jako příjemně strávený večer (rozhodně ne každý týden).
Dávám přednost plesům před diskotékami.
Na hudbě v prvé řadě oceňuji text.
Ve volném čase ráda něco tvořím - kreslím, píšu nebo čtu místo sledování filmů a válení.
Neumím se nijak zvlášť přetvařovat - když někoho nesnáším, nesnáším ho prostě pořád a chovám se k němu tak.
Nehraju, nehrála jsem a ani nebudu hrát Pokemon go.
Nesbírám přátele na facebooku, přidám si pouze lidi, se kterými se bavím nebo je znám blíž, dokonce ani lidi ze stejné školy nepřijímám, když mě ani nepozdraví na chodbě.
Fandím lásce na celý život, ne jednorázovkám.
U kluků oceňuji hlavně duši a vzhled beru jako detail (samozřejmě i u holek, ale tohle bylo původně myšleno jako při hledání partnera).
Když mi něco nebylo naděleno genetikou, snažím se to dohnat úsilím a ne na to jen nadávat.
Nemyslím si, že být vychrtlá je sexy a radši bych měla metrák, než 30kg (nebo jaká jsou teď měřítka).
Do budoucnosti přemýšlím v řádech let, ne dnů.

Jo a jsem svým způsobem šílená, neuvědomuji si nebezpečí když mě na něj nikdo neupozorní a při tom se třeba bojím naprosto normálních věcí (místo stínu stromu si představuji duchy atp).

První školní den

5. září 2016 v 21:59 | WhitEvil |  mé pocity a zájmy

No vypadá to, že ani já se tomuto tématu nevyhnu. Z nějakého důvodu je přeci jen ten první den ve škole něčím zvláštní - je to takový drsný návrat do reality, odkud jsme úspěšně utíkali celé dva měsíce. Čekají vás zase ty stejné obličeje spolužáků a s nimi i tváře učitelů, kteří si kromě toho přinesli i úkoly z června.
Co vám budu povídat, první dny jsou vždycky rána a pro nás byla tím větší, že jsme se hned druhý den dozvěděli rovnou o dvou testech, co nás čekají v tomto týdnu a další se na nás už chystají také.
Ale abych pravdu řekla svým způsobem mi to chybělo. Není to o stresu, ze kterého se údajně hubne. Jsou to ti lidé, vlastně jeden konkrétní člověk - můj spolužák, co se mnou sedí. Ty naše vtipy a hlášky mi hrozně chyběly a jsem vážně ráda, že mám u sebe někoho takového, kdo vás rozveseluje celý den.
No tím pádem se i těšte na nějaké hlášky, protože ty už padaly od prvního dne.

A jaké jsou vaše první školní dny?
 


P

31. srpna 2016 v 23:53 | WhitEvil
r

á

31. srpna 2016 v 23:52 | WhitEvil
z

d

31. srpna 2016 v 23:51 | WhitEvil
n

i

31. srpna 2016 v 23:50 | WhitEvil
n

Máme doma kocoura

31. srpna 2016 v 23:47 | WhitEvil |  mé pocity a zájmy

Není tomu zas tak dávno, co se Kubovi narodila čtyři malá koťátka, já jsem se na ně samozřejmě chodila dívat a hrozně jsem si jedno z nich přála. Jenže znáte to - rodiče. Ty jsou tím háčkem pro naše skvělé nápady. No ale nebyli bychom to my, aby nás něco nenapadlo. Jelikož jsem rodiče přemlouvala několik týdnů spolu s roztomilými obrázky od Kuby a nic nezabíralo, rozhodla jsem se, že ho Kuba k nám prostě doveze a oni uvidí, že je kotě opravdu výhoda.
Tak se i stalo a musím říct, že takové nervy, jako když jsme čekali na příchod mamky z práce, jsem naposledy zažila při malé maturitě. Úplně jsem se klepala a chtěla jsem to mít už za sebou. Když máma uviděla našeho kocourka, vůbec se jí nelíbil a řekla, že pojede hned domů. Ani táta nereagoval nejlíp.
Dalším úkolem tedy bylo je přesvědčit, aby u nás už zůstalo. Nejdřív jsem jim řekla, že ho Kuba nemůže hned odvézt, protože hned jede ke známým na návštěvu a nemůže ho tahat s sebou. Tím se kotěti zajistil další den u nás. Pak už se jen vymluvit, že ho tam povezeme o víkendu a získat další čas. Bohužel mám rodiče houževnaté a jen tak je člověk nepřesvědčí. Táta každý den říkal, když už bude kočka pryč, že jsme si slíbili jeden den, až pak jednoho dne přišel a že jí uděláme lepší záchod a pelíšek. Pak se s ním i mazlil a krmil ho. Máma mu sem tam uvařila něco k jídlu a vypadalo to nadějně.
Ale bylo by podezřelé, kdyby se to hned vyřešilo - mámě se totiž ještě svěřila známá, že shání kotě pro holku k narozeninám. A co mámu hned nenapadne - naše kočka. Opravdu jsem se bála, že mi ho vezmou.
Nakonec ale i moji rodiče pochopili, jak krásné zvířátko to je. Dneska už je jako člen rodiny, když se ztratí, jdeme ho všichni hledat, když má hlad, vždycky mu někdo běží pro jídlo. Má i svůj pelíšek a neustále doma dovádí a už dokonce chytil i myš.
Bohužel nemám moc fotek, kde nespí, protože je prostě pořád v pohybu, ale aspoň na ukázku, jak ten náš šmudla vypadá.

o

31. srpna 2016 v 23:43 | WhitEvil
n

č

31. srpna 2016 v 23:40 | WhitEvil
í

Další články


Kam dál