Potoky slz (2)

14. dubna 2013 v 12:34 |  Potoky slz

Zdál se mi divní sen: Šla jsem tmavou chotbou směrem do svého pokoje a slyšela jsem za sebou kroky, ohlédla jsem se, ale nikdo za mnou nebyl. Otevřela jsem dveře a za jejich skřípění jsem vklouzka dovnitř...ale nebyl to můj pokoj, byl to pokoj Jasmin, seděla tam na posteli nad něčí fotkou a plakala...když jsem k ní přišla, jako by se vypařila. Najednou jsem byla venku na hřišti, kam jsme chodili s rodiči, na písku seděl malý kluk a u něj máma s tátou...koukli se na mě a začali se smát...Zbudila jsem se spocená-bylo kolem půl sedmé, ale já už nechtěla spát...místo toho jsem šla k oknu a dívala jsem se ven, bylo celkem hezky, ale stále byli mraky.
Učesala jsem se a vyšla z pokoje právě ve chvíli, když se Nick chystal zaklepat a zbudit mě. ,,Ehm...Melanie?" ,,Jo." ,,Proč si vzhůru tak brzo?" ,,Těžká noc." ,,No nevadí...můžu tě tudy aspoň provéct, když máme čas." Vzal mě za ruku a vedl chodbami stejně jistě, jako včera Jerry. ,,Tady je někde zkratka do jídelny.." Začal hmatat po stěně. ,,Zkrátka?" ,,Jo. Přece bys nechtěla chodit po těhle chodbách, jako blázen, když za pár minut můžeš být dole." Pokrčila jsem rameny. ,,Kruci! Včera to tu bylo!" ,,Nemyslíš tohle?" Ukázala jsem na druhou stěnu, kde byl lehce vystouplý kus zelené tapety s lístky." ,,Přesně!" Zaťukal na ten obdélní a pak ho lehce stiskl, na chvíli to vypadalo, že zmizel....pak se to najednou celé otevřelo. ,,Dobrá schováváčka." ,,A to je jen zlomek z těch, co se všude tady skrývají....Pojď!" ,,Tam já nevlezu!" ,,Neboj, je to naprosto bezpečný!" Nemohla jsem udělat nic jiného, než mu věřit. Vzal mě s sebou do čehosi, co vypadalo, jako starý jídelní výtah. ,,Kdysi se tu vážně vozilo jen jídlo, ale pak to dostalo mnohem lepší funkci." Říkal a přitom pořád sjíždělníž a níž. ,,Později se pomocí tohohle dalo přepravit prakticky cokoli a kamkoli..jako třeba my do jídelny." Najednou to začalo vrzat a celé se to kymácelo. ,,Á do prkínka!" ,,Co se stalo?" Srdce mi bušilo, jako o závod..netušila jsem, co se děje. ,,Asi jsme se na CHVÍLI zasekli." ,,Cože?" ,,Neboj! Spravím to." Začal s tím znovu hýbat a kynklat ze strany na stranu, až se to znovu rozjelo. ,,Co jsem říkal?" ,,Že je to naprosto bezpečné!"
Konečně jsme dorazili na místo. Vydrápala jsem se z výtahu a spadla jsem přímo do obrovského hrnce. Jak jinak. ,,Měl jsem ti asi říct, že přistaneme v kuchyni..." Zašklebila jsem se. ,,Máš štěstí, že je prázdnej." Řekl a tahal mě z hrnce. Jako bychom ten 1 rok, co jsme se neviděla úplně vypustili. Nick mě dovedl do jídelny, kde už seděli ostatní u stolu. Nebyli ani nějak překvapení, že jsme vyšli z kuchyně-zřejmě to dělal často. Na snídani nám prostřeli, jako pro 20 lidí a nás tam bylo jen skromných 10. Všichni byli hubení, tak jsem se divila, že toho tolik sní. ,,Na koho ještě čekáme?" Promluvil pan Wolcker. ,,Na koho asi." Vložil se dotoho jakýsi starý a očividně nevrlý pán. Pak do dveří vrazila Jasmin. Měla snad ještě rudější vlasy, než včera, měla na sobě černé triko s rudím nápisem...netuším, co znamenal, ale šel z něj strach, kalhoty měla stejné-černé, jako včera a já s jejím příchodem cítila i to, jak se jí příčí být v jedné místnosti semnou. ,,Můžeme tedy začít! A nechte mi taky trochu vy nenažranci!" Řekl pan Wolcker a začal se smát. ,,Na, tohle je tvoje." Jerry mi podal talíř úplně přetýkající jídlem. ,,Tohle všechno mám sníst?" ,,Věř mi, že to budeš potřebovat, abys byla ve formě." Páni! Už vidím, jak odsud odejdu, jako obrobská koule. Na talíři leželi 3 krajíce chleba-1. s máslem, 2. s marmeládou a 3. s něčím, co jsem nedokázala určit, pak tam leželo ovoce-kousky jablek, banánu, kiwi a dokonce i malá mrkvička. Dala jsem se do jídla a sama jsem byla překvapení, kolik se toho do mě vešlo. ,,Výborně! Je vidět, že jídlo vám jde." Usmál se ten starší pán. ,,Nicku, vezmeš Melanie ven a ukážeš jí okolí...nejlépe, aby se vrátila v celku, ano?" ,,Pokusím se." Řekl Nick a koukl na mě.
Vrátili jsme se do pokoje, kde mě nechal na chvíli samotnou. ,,Odběhnu se převlíct a hned jsem tady." Tak to mám spoustu času..Nickův pokoj byl podle plánů až v druhé části téhle obří budovy. Na posteli mi ležel kufr, co jsme vozívali s rodiči na dovolenou, v něm byli věci, které jsem měla ve skříni doma. Nejspíš se k nám domů nějak dostali a přivezli je...zvláštní bylo, že náš dům je odsud 4 hodiny. Vytáhla jsem modré triko a tmavé kalhoty, rychle jsem se převlékla a než jsem stihla kufr strčit do skříně ozvalo se klepání. ,,Už jsi hotová?" To byl Nick...jak to mohl tak rychle stihnout? ,,Ehm..Jo." Otevřela jsem dveře. ,,Jako, že jsi tak rychlý?" ,,Říkal jsem, že je tady spousta schovávaček a vychytávek." Šel rovnou ke skříni a vytáhl černou mikinu. ,,Venku je 25°C na co mikinu?" ,,Tam, kam půjdeme zima bude."
Vytáhl mě ven a šli jsme na louku. Kolem foukal vítr. Až teď jsem si všimla, že kolem nás není žádná civilizace...jen příroda. Celý obrovský areál obklopovali jen louky lesy a v dálce skály..nic víc. ,,Kam to vlastně jdeme?" Zeptala jsem se po hodině chůze po louce. ,,Chci ti ukázat místo, kde si čistím hlavu." Došli jsme zhruba do prostředka celé travnaté plochy. ,,Tady stůj!" Strčl do mě a sál pokračoval, slyšela jsem, jak si něco šeptá...později jsem rozluštila jeho žbrblání zřetelně: ,,Osm, devět, deset, jedenáct, dvanáct,..." Pak otočil směr do prava. ,,Jeden, dva, tři....." Při čísle patnáct se zastavil, začal dupak a nakonec skákat a něco zakřupalo. Zamával na mě a já přiběhla... Koukla jsem se do obrovské díry pode mnou..nejspíš nějaká cesta. ,,Budu hádat:taky naprosto bezpečné?" ,,Tohle ani ne.." Koukl se na mě a usmál se, jako by nevěděl, že mě to děsí. Měla jsem pocit, jako bych ještě včera byla malá a vystrašená holčička a dneska se ze mě stala už velká holka.
,,Tady je baterka." Hodil po mě cosi, když jsem byla dole...pochopitelně mě trefil do hlavy. ,,AU!" Vykřikla jsem. ,,Sorry!" Slezl dolů a pak za námi cestu zakryl, jedině světlo, co jsme měli vycházelo z baterky. Našlapovala jsem pomalu a klidně...dokud jsem nad svou hlavou neuviděla červi. ,,Radši se tam nedívej a běž!" Strčil do mě Nick. Šli jsme asi jen 5 minut, ale mě to přišlo, ajko hodiny. ,,Zastav!" Chytil mě. ,,Teď pojď OPATRNĚ za mnou." Držel mě za ruku, v druhé měl baterku a lezl po starém, chatrném žebříku nahoru. Konečně světlo! Vylezli jsme někam ke sklalám, které předtím byli tak daleko. ,,Jak jsme se sem..." ,,Nepřemýšlej nad tím. Na světě je spousta věcí, co nedávají smysl a přesto existují." Vyšli jsme ven.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 bajus98-motýl:D bajus98-motýl:D | 15. dubna 2013 v 17:53 | Reagovat

hezký

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama