Potoky slz (3)

14. dubna 2013 v 19:53 |  Potoky slz

Kolem nás byla jen a jen příroda. Až v dálce jsme matně zahlédli flíček, který představoval obrovský areál, odkud jsme vyšli. ,,Nicku, Co je za těma horama?" Postavila jsem se a chtěla jsem se podívat...na vrcholek už zbývalo jen pár metrů. ,,NIC! Nedívej se tam!" Prudce mě srazil k semi. ,,Proč ne?" Co tam asi tak může být? ,,Protože! Máme zakázáno se tam dívat..." ,,Dobře.." ,,Ty Nicku? Jasmin je fakt tvoje ségra?" ,,Ne..ne tak úplně. Říkám jí tak, protože nás vychovali ti samí lidé. ,,Počkat! Znala jsem vaše a ty vychovávali jen tebe." ,,Víš, Mel, ti lidé, které si považovala za moje rodiče, byli vlastně cizí lidé, kterým Wolcker jen platil, aby jimi byli." ,,COŽE?" To mi vyrazilo dech. Jsem tady ani ne 24 hodin a už jsem sedozvěděla, že většina věcí, kterým jsem věřila, je lež? To jako vážně? Za chvíli se dozvím, že to vlastně taky nebyli ani moji rodiče a bůhví, co ještě. ,,Je to tak. Wolcker mě vychovával, protože mě naši ....vlastně moje máma odložila. Jenže tak nějak soud uznal za vhodné, že Wolcker (v té době 40-ti letý) svobodný muž, není vhodný rodič pro dítě, jako já. Takže Wolcker sehnal lidi, co byli mými ,,náhradními" rodiči." Tak to je teda síla. ,,Proč mu na tobě tolik záleželo?" ,,Prostě jsem mu padl do oka." I já ve svých 5-ti letech poznám, že kecal...ale vědět to nemusel.
Vrátili jsme tou samou, červi a pavouky prolezlou, cestou zpátky. Byla jsem unavená a k mému překvapení i hladová. ,,Nicku?" ,,Jo? Už jsem se bál, že nepromluvíš..." ,,Jen jsem přemýšlela... Kudy se jde k panu Wolckerovi?" ,,Ehm...Je to trochu složité." Vzal mě zase za ruku vedl chodbou. ,,Tenhle obraz....ehm staříka.... bude tvůj orientační bod. Ať si kdekoli v tomto domě, tak stačízahnout 5 krát do prava a třikrát vlevo a dorazíš sem...hlavně nepřemýšlej nad tím, proč to tak je. Kdyby ses stratila prostě přijď sem. A cesta odsud k Wolckerovi je 3 krát do prava, jednou vlevo a pak dvakrát vpravo, nakonec půjdeš rovně dlouhou chodbou a Wolcker má kancelář v osmích dveřích po pravé ruce." ,,Ehm..jasně." ,,Rozumíš tomu? Nechceš to zopakovat? ,,Nechceš jít se mnou?" ,,Mám teď něco na práci, ale sejdeme se v jídelně..trefíš tam? Pochybuju, že bys chtěla jít mou zkratkou." ,,Já se zeptám Wolckera.." ,,Fajn tak ahoj."
Jasně, takže hlavně se neztratit..chodby tady jsou snad nekonečné a je to, jako jedno velké bludiště, ze kterého není cesta ven...Tak do prava, do prava a do prava...YES! zatím mi to jde! Rozhlédla jsem se kolem..vyselu tu na tisíce obrazů a na každém z nich kdosi s historie..je zvláštní, že jich tu je tolik. Čím byli asi taky významní? Teď vlevo a pak... Co to tady je? Za mnou vysel obraz, který jsme mývali doma...Musela jsem se zastavit a prohlédnout si ho z blíska. Opravdu..byl na chlup stejný, až na to, že do našeho jsem ve 3 letech udělala tužkou značku, která tady chyběla. Na obraze byli dva starčí lidé a mezi nimi malá holčička..zhruba mého věku. Vždycky jsem si myslela, že to byli moji prarodiče nebo, že je to někdo z našich příbuzných, ale proč by vyseli i tady? Zamrazilo mě...ucítila jsem průvan a uslyšela bouchnutí dveřmi. Měla jsem sto chutí se řvem utéct, ale něco mi nedovolovalo pohnout se. Konečně jsem svými nohami hnula, okamžitě jsem uklouzla a zakopla o koberec. ,,AU!" Zvedla jsem se. Tohle je fakt děsivý!
Ještě dvě zatáčky do prava a už jsem byla v té dlouhé chodbě..už jenom nespanikařit byl úspěch. U osmých dveří jsem se zastavila...mám zaklepat nebo prostě vejít? Ale co..slušnost je slušnost. Zvedla jsem ruku a potichoušku zabušila. ,,Dále." Ozvalo se z druhé strany. ,,Á to jsi ty holčičko, copak potřebuješ?" ,,Řekl jste, že se vás můžu na cokoli zeptat, tak jsem tady." ,,A co bys potřebovala vědět?" ,,Kdo byli mí rodiče." ,,Co, cože to?" Bylo vidět, že jsem ho zaskočila, doslaova mu spadli brýle a jak se je snažil chytit upustil je do sklenice, kterou následně převrhl. ,,Omlouvám se." Řekl a zvedl se pro hadr. ,,No kdo byli tví rodiče? Vždyť si je znala, ne?" ,,No to právě nevím." ,,Jakto, že to nevíš?" ,,Na tomhle místě jsem zjistila, že nic nemusí být takové, jak se zdá..." ,,Víš na tohle jsi ještě moc malá, ale můžu ti slíbit, že až ti bude 6 vše ti povím, souhlas?" ,,Proč až tak dlouho?" ,,Teď by jsi tomu ještě nerozuměla." ,,Dobře a proč na chodbě visí obraz, co jsme měli doma a kdo na něm je?" ,,Jaký obraz?"
Musela jsem ho tou složitou cestou dovéct k obrazu, aby mi řekl víc....
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 bajus98-motýl:D bajus98-motýl:D | 15. dubna 2013 v 17:54 | Reagovat

docela napínavý jsem zvědavá na další díl ........hezký:D

2 WhitEvil/taková normální ještěrka WhitEvil/taková normální ještěrka | 15. dubna 2013 v 19:12 | Reagovat

nebuď zvědavá budeš brzo staráXDD

3 bajus98-motýl:D bajus98-motýl:D | 15. dubna 2013 v 19:14 | Reagovat

no to jsem stejně :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama