Potoky slz (4)

15. dubna 2013 v 20:49 |  Potoky slz

Pan Wolcker se zahleděl na obraz- byl velmi překvaoen, že právě tenhle nám vysel v obýváku. ,,Víš, tehnle obraz má vlastně velmi barvitou historii, abys to pochopila musela bych přečíst tiíceknih o našem vzniku...až jich trochu přečteš můžu ti říct víc. Ale zatím ti musí stačit, že tu jsou lidé, díky kterým existujeme mi všichni." ,,To jste mi moc nepomohl, ale i tak děkuji." ,,Potřebuješ ještě něco?" ,,Ehm... Kudy se dostanu do jídelny?" ,,Nemusíš se o to starat-ráno k tobě zase pošlu Nicka. A opravdu nemusíš vstávat dříve." Usmála jsem se. K obrazu už ještě trefím a do pokoje je to už jen jedna zatáčka.
Sedla jsem si na postel-byla jsem tak unavená, že bych hned usnula. Šla jsem k oknu a dívala se ven-bylo tak nádherně! Kdybych byla doma zaručeně bychom s rodiči byli na procházce nebo na zahradě...kdyby naši žili. Slyšela jsem u svého pokoje kroky. Sice se to dělat nemá, ale kdo na to přijde? Sedla jsem si ke dveřím, opřela se a poslouchala rozhovor. Byl to ten starý pán a Jasmin. ,,Co to mělo jako znamenat?" Osočil se na ni. ,,Co myslíš?" Odsekla mu a z jejího hlasu bylo slyšet, že má co dělat, aby neřvala, neodstrčila a ho a neutekla..očividně ho měla plný zuby. ,,Ty víš moc dobře, co myslím!" A jak se zdá je to i vzájemný. ,,Měla by ses krotit! Tady na tvoje výjevy není nikdo zvedavej! Ty víš s jakým rizikem jsi sem šla...tak se podle toho chovej!" Vykřikl a pak práskl dveřma. Slyšela jsem Jasmin, ajk utíká opačním směrem, pak jsem se rychle zvedla od dveří, protože jsem uslyšela někoho dalšího sem jít.
,,Mel! Mel otevři je to důležetý!" Klepal Nick nervózně na dveře. ,,Co se děje?" Myslela jsem, že to bude kvůli Jasmin, ale ta byla Nickovi teď úplně volná. ,, Musíš jít se mnou!" Vzal mě za ruku a táhnul ven. A si po třech minutách cesty jsme uviděly něco přes padesát jelenů a srn. Ani si nedokážete představit, jaká to byla nádhera. Schovali jsme se do trávili a prohlíželi si je...nejmíň pár hodiln jsme zůstali na místě.
,,Okamžitě zalezte!" Ozvala se Jasmin a tím je taky všechny vyplašila. To si dělá srandu? ,,No nic." Nick se zvedl. ,,Je to tu vidět často?" ,,Právě, že vůbec."
Tu noc jsem koukal do stropu a spala jsem dohromady, tak hodinku. A to jsem ještě nevěděla, kolik nový zážitků mě čeká.

Už jen pár týdnů zbývá do mých 6. narozenin a já jsem, jako na trní. Nick mi slíbil, že mi dneska dá dárek, protože následující 3 dny bude ponořený do učebnic a knih o historii. Nechápu, proč se učíme o věcech, co byli... vždyť je stejně nezměníme a ty věci už pominuli, atk co je na tom? Kdybychom se aspoň učili o tom, co bude, ale to je nám k ničemu.
S Nickem se naše přátelství ještě víc utužilo. Za poslední rok jsme spolu trávili každý volný čas. Už jsem se nemohla dočkat až dorazí.
,,MEl? Jsi tu?" Ncik klepal...páni to bylo rychlé. ,,Ahoj." Zavázal mi oči a chytil mě. Nesl mě až ven a stále dál a dál. ,,Kam to jdeme?" ,,Na tajné místo?" ,,Jako by jich tu nebylo dost, co?" ,,Jo. Není ti zima?" ,,Možná trochu, ale ty příjemně hřeješ." Hned mě postavil a přehodil přeze mě svou koženou bundu. ,,Nechci, abys mi zmrzla." ,,Proč kole toho děláš takvé tajnosti?" ,,Máš narozky! Chci, aby to bylo velkolepé."
Nesl mě ještě asi 5 minut a pak mě pomalu postavil. Dělal, jako by to byl nějaký obří rituál. ,,Milá Melanie Nightová již za pár dní ti bude rovných 6 let-budeš o něco moudřejší, vyspělejší a plna novýh zkušeností." Začal mi sundávat pásku z očí. ,,Chci, abys věděla, že jsem neměl čas ani peníze, abych ti něco kupil...takže jsem to vyrobil." Otevřel dřevěnou krabičku a vní bylo něco překrásného...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama