Potoky slz (7)

17. dubna 2013 v 21:32 |  Potoky slz

,,Můžeš spomalit?" Řekla jsem zadýchaně. ,,Nemůžeš zrychlit?" Osočil se na mě. ,,Už tam budem, vydrž."
Ukázala jsme na místo, kde byla ona kytka..ještě stále se na ní leskla moje krev. Nick jí obratně uřil, aniž by si ublížil a přinesl ji dolů. ,,Je jedovatá?" Bála jsem se odpovědi. ,,Dám ti protijed!" ,,Takže je...Bože!! Co se mnou bude?" V tu cvhíli mi hlavou projelo tolik a tolik věcí, jak bych mohla dopadnout. ,,Teď se hlavně uklidni!" Pohledil mě. ,,Jak se mám asi uklidnit, že umřu?!" Už jsme panikařila. ,,Neumřeš!" Řekl a začal něco patlat v jakési nádobě. Po nějaké chvíli vzal rostlinu, rozřídl jí a její dužinu tam rozemlel taky. Za chvíli se začala na povrch tvořit divná zelená šťáva. ,,Nezkoušej mi říct, že to musím vypít." ,,Nemusíš..jenom to stačí nalít do pusy a polknout." Usmál se na mě. ,,Ble!" Chutnalo to jako kaktus...n, že bych někdy kaktus chutnala. ,,Nic lepšího uvařit neumím." Usmál se a otřel mi rty. ,,Jak ti je?" ,,Motá se mi hlava..." Najednou se mi zatmělo před očima a neviděla jsem nic. Naposledy jsem viděla Nicka, jak mě chytá, abych neupadla.
,,Probírá se." Uslyšela jsem čísi hlas, jakoby z dálky...pomalu jsem začala vidět obličeje-všichni se dívali na mě. ,,Pan Wolcker se ke mě nakláněj nejvíc." ,,Co tě to proboha napadlo?" ,,Měla jsem tam dárek pro Nicka." ,,Pche!" Uslyšela jsem Jasmin, které byla v rohu místnosti. Postávala tam a házela po mě vražedné pohledy. ,,Jasmin!" Ořikl ji Wolcker. ,,Melanie, jsi v pořádku?" Přikývla jsem. ,,Dneska zůstaneš ležet a nebudeš se stresovat." Pohladil mě. ,,Já to nechápu. Co se stalo?" ,, Udělal jsem to trochu silnější." Ozval se Nick. ,,Omlouvám se." ,,Měl bys to už ve svém věku umět, ne? Copak tě nic neučí?" ,,Jasmin! To by snad stačilo." Ozval se pan Wolcker, než vůbec někdo stačil promluvit. ,,Teď tady Melanie necháme a uklidníme se, ano?" Pak odešli.
Ještě si pamatuju, že Nick druhého dne vylezl na hory oro můj dárek a byl hrozně nadšený...dokonce mi dal i pusu! Myslela jsem, že už to nemůže být lepší, že budu jen já a Nick..že nás už nic nerozdělí.....OMYL!
Dneska už je mi osm a půl. Už od rána se tady řeší jakýsi nový přírůstek do naší party. Bude to jakási Amy Snow. Nic víc o ní nevíme. Od semi hodin všichni šílí a je to tu už vzhůru nohama. Pan Wolcker se blížil rychlím krokem ke mě. ,,Neviděla jsi Nicka?" ,,Ne, bohužel." ,,A Jasmin?" ,,Taky ne." ,,Kruci, kde jou? Za chvíli má Amy dorazit a oni někdelítají." ,,Proč sháníte Nicka? Co ten má s Amy společného?" Divila jsem se. ,,Bude jejím průvodcem..stejně, jako byl tvým." ,,Takže už se spolu nebudeme vídat?" ,,Ale budete...jen ve svém volném čase." To mohl rovnou říct, že skoro vůbec.
,,Už je tady!!" Ozval se nějaký hlas a pak se ke dveřím nahrnul Nick. Byl, jak vyměněný. ,,Rose, otevři." Pokynul ředitel mladé slečně. Ta se uklonila a otevřela. Za dveřmi stála mladá krásná blondínka - to mi tak scházelo...jistě, že se do ní Nick zblázní a mě nechá být. ,,Dobrý den." To snad ne! Takový sladký hlas!!! Takhle nemám žádnou šanci. ,,Ahoj." Hrnul se Nick k ní. ,,Ehm! Vítám vás zde slešno Snow. Já jsem Wolcker a tento mladý muž-Nick bude vaším průvodcem." U vítal ji. Pak mě odvedli pryč.
Proč byla tak důležitá? Byla čistokrevnou členkou rodu. Měla všechny vlastnosti typické pro rod a byla neuvěřitelně silná a shopná. Prostě a jednoduše konkurence. Rozhodně se bude Nickovi líbit....
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama