Potoky slz (9)

21. dubna 2013 v 14:35 |  Potoky slz


Oblékla jsem si rudé šaty a prohlížela se v zrcadle. Nemůžu si pomoct, ale slušelo mi to. Nemohla jsem se dočkat až mě Nick uvidí. Pak jsem se koukla na hodiny. A do háje! Za pár minut bude snídaně a já se tady nakrucuju před zrcadlem, jak nějaká baletka. Servala jsme ze sebe šaty a navlíkla se do něcoho...normálnějšího.Ještě jsem si musela horlivě vyčistit zuby a učesat vlasy. Vůbec to nestíhám! Doufám aspoň, že Nicka Laster trochu zdrží, abych nemusela jít na snídani sama.
Zběžně jsem zakoukla na budík a zjistila jsem, že hodiny se vůbec nepohnuli. To je vtip? Jsem snad superman, abych to zvládla tak rychle? To ne...vzala jsme do ruky mobil a zjistila jsem, že jsem chvátala naprosto zbytečně. Bylo pár minut před šestou hodinou, takže jsem si teoreticky moje jít lehnout. No nic...vzala jsme si svou jedinou knihu, co jsem dostala od ředitele, když jsem byla první den tady. Četla jsem jí většinou tak po stránce, takže jsem permanentně zapomínala děj a musela jsme číst odznova. Byla to kniha stará asi tak 60 let, proto se dost často jednotlivé stránky vytráceli a já je musela hledat. Hodněkrál už jsem se pokoušela domluvit řediteli, abych ji mohla slepit, ale podle něho je to až moc významný dokument, aby se kazil lepením. Takže jí asi nechá rozpadnout se na kusy, než aby jí nechal opravit...chlapi!
No kde jsem skončila? Neužkodilo by asi si něčím založit stránku, kde přestanu číst...nevadí! To se časem podá. Pamatuju si, že šlo o několik propletených příběhů 3 lidí, kteří utíkali ze země plné násilí. Jak to asi dopadne? Ha tady to je! Já veděla, že to najdu.
Dala jsme se do čtení...teď se jednalo o příběh malé holčičky jménem Carly. Bylo jí 6 a už musela být velká holka, něco jako já. Zajímavé...co když mi jí dal právě proto? Né...určitě ne. Četla jsme dál, ale nemohla jsem si pomoct...malé holčičce zemřeli rodiče a jediný, kdo jí zbyl byl její kamarád John. Řekla bych, že tam asi vážně podobnost bude....ale co to kecám? jsem to já..naprosto určitě jsem to já! Jenže jak je možné, že jsem v tak staré knize? To se tohle už někdy nekomu stalo? Začíná to být divný....Čím víc jsme se do knihy začítala, tím víc jsem v ní viděla sebe. Tohle už vážně člověka vyděsí!! Musela jsem vědět, jak to s ní dopadne...hlavně, jestli bude s tím kamarádem něco víc!! Oči mi přejížděli po stránkách, až mě z toho bolela hlava.
Něco vedle mě začalo zvonit. ,,VÁÁÁ!" Zakřičela jsem a spadla jsem z postele přímo na zem. Kolem mě se rozlétly stránky na všechny strany. ,,Do háje!" Začala jsem je sbírat, ale kdyř byla číslovaná jen některá stránka šlo to blbě. Ten blbej budík eukazuje správný čas, ale zvoní? Co to je za blbost? Praštila jsem do něj a strčila jsem zbylé, nezařazené stránky do knihy. Rychle jsem jí schovala pod postel a tvářila se nevyně. Bylo už skoro osm, takzě jsem si rychle prohrábla vlasy a běžela za Nickem, který shodou okolností právě chtěl klepat na moje dveře. ,,Mel?" ,,Ups! Ahoj Nicku." Vletěla jsem mu příme do náruče a povalila ho na zem. ,,Takový nadšení?" ,,Ehm...jo." Zvedla jsem se. ,,Nebo máš takovej hlad?" Zasmál se. ,,Možná obojí." Zvedl mě.
Snídani jsem skoro vůbec neochutnala- nechala jsem si místo na občerstvení na oslavě. Nick se samozřejmě vypařil a já musela trčet na pokoji. Venku sněželo a tak jem ani nemohla na skály... když už jsme u skal, tak jsem se od té nehody s rukou, neděly. Ruku mám, ale stále zjizvenou a často mě bolí. Chce to pravidelnou péči a pořád si to ošetřovat...jako bych byla bůhví jak drsná, když mám takovou ruku. Trochu si přepadám, jako nějakej superhrdina nebo Indiana Johnes!
Rozhodla jsem se, že knihu dám do původního stavu, ohla jsem se pod postel, ale byla pryč! Prostě zmizela. To není možný! Přejížděla jsem rukou po koberci pod postelí a hledala ji. Nemohla jsem uvěřit svým očím...začala jsme propadat panice! Kde ksakru je? Nebyl čas se nad tím zamýšlet, protože se Jamin rozhodla, že musíme jít pro staré učebnice pro Nicka...jak jinak jen já jí mám pomoc. ,,Jdeme!" Zvelela a tvářila se, jako by mě každou chvílí měla zabít. ,,Nemůžeme se aspoň normálně bavit, když už si nesedíme?" ,,K čemu by to bylo?" Povrchně odsekla. ,,Nelezly bychom si tolik na nervy." Asi jsem se jí nějak dotkla, protože se na mě otočila a výraz v jejích očích připomínal Hulcka. ,,Ty mi snad na nervy nelezeš? Podívej se prcku...to, že tě tady všichni milují a litují, jak je hrozné, že si přišla o rodiče, neznamená, že to budu dělat i já! Zažila jsme si svý." Pak pokračovala dál. ,,Co sis zažila?" Zajímala jsme se. ,,Tobě to tak budu vykládat!" Usoudila jsem, že by bylo lepší držet jazyk za zuby.
Šli jsme až do toho nejnižšího patry pod zemí a vytáhli jsme hromadu starých knih. Podávala mi je a počítala snad i s tím, že je všechny unesu. ,,To jich Nick potřebuje tolik?" ,,Ještě víc!" Víc? Už jsem si myslela, že to tady bude fajn, ale jestli mě taky čeká tolik učení, tak už vím příčinu své smrti...učtená hromadou nepotřebných informací. ,,Zapomněla jsem ještě jednu." Řekla Jasmin, když jsme marně chodili kolem dokola..nebylo tam moc světla, takže se jí ani nedivím, že nic nemohla najít. ,,Mám jí!" Radostně vakřikla a položila ji na už tak vysokou hromadu, co jsem měla na rukách. Nezbylo mi už ani místo na oči a já jsem nic neviděla. Když si uvědomila, že mi toho naložila moc, vzala si milosrdně 3 knížečky a nesla se, jako páv. Bylo to zvláštní, ale i v té tmě jsme si byla skoro úplně jistá, že to je ta kniha, kterou jsem si ráno četla.
Hned, co jsme vylezli na světlo prohlédla jsem si jí blíž. Bylo to ona! Ale jak se sem dostala? ,,Polož to tady." Poručila mi Lady. Na co já táhnu ty nejtěžší knihy? Jasmin otevřela dveře a po 3 je zanášela dovnitř.
Když zkončila zamračila se. ,,Zmizni!" To mám místo děkuji? Fajn. Omrkla jsem, kde se místnost nachází...dneska se tam vypravím pro SVOJI knihu. Vracela jsem se do pokoje...po obědě začne Nickova oslava.

Po obědě jsme odešli s Nickem do velkého sálu...všichni byli nastrojení, jak na nějakou významnou událost. Tenkrát jsem ještě netušila, proč se 14. narozeninami dělají takové caviky. Later vystoupil na jakési pódium a všichni kolem se posadili na židle. ,,Velmi vás tu vítám." Začal svou řeč. ,,Dneska slaví Nick své 14. narozeniny...všichni víme, co to znamená." Já to teda nevím! Co je s tím, když je člověku 14? ,,Slavte, jezte do sytosti a bavte se na Nickovu počest!" Všichni se zvedli a začali se bavit...jen já jsem stála sama. ,,Mel?" Někdo mi zaklepal na rameno. ,,Nicku?" Usmál se. ,,Co to znamená, když je člověku 14? To je to taková událost?" Najednou zvážněl. ,,Nezaobírej se tím....dneska ne." Pak mě chytil kolem pasu a začali jsme spolu tančit.
Celý večer jsme byli jen a jen spolu...bylo vidět, že to žralo jak Amy, tak Jasmin. Rozhodně nám to nepřály...jenže nám to bylo jedno! Byl to náš večer. Po pár hodinách mě Nick musel odnést do pokoje, protože jsem byla unavená. Pokusila jsem se vstát na nohy, ale nelo to. Nick mě musel podepírat, abych nespadla. ,,Nějak jsem tě unavil." Smál se, když jsem snad na každém kroku padala na odlahu a marně jsem se snažila zvednout. ,,Nemůžu za to, že nějsem tak trénovaná, jako ty." Vzal mě do náručí. ,,To víš, že ne." Nesl mě dál a dál. ,,Jednou taky budeš." Co? ,,Budu?" ,,Jo....on ti o to Wolcker neřekl?" Začínal mě děsit! ,,Neřekl...co mi měl říct?" ,,Vůbec nic..nech to plavat." Snažil se odvést řeč jinam. ,,Nicku!" ,,Hrozně rád bych ti to řekl, ale není ještě čas...zítra si o tom promluvíme." Tvářil se vážně. Otevřel dveře do mého pokoje a posadil mě na postel. Byla jsem úplně hotová...
Ráno jsem se vzbudila až po deváté...nikdo mě nebudil. Asi uznali za vhodně nechat mě spát, po tom, jak jsem včera dopadla. Pamatuju si ještě, jako Nick odcházel z mého pokoje, ale to je asi vše. V břiše mi kručelo a oběd bude až za dlouho..rozhodla jsem se něco zdlávnout v kuchyni. Rychle jsem se upravila, aby se mě nikdo nelekl a pak už jsem pelášila za jídlem. Cestu jsem málem porazila několik lidí...
Z kuchyně už vonělo jídlo. ,,Melanie?" Promluvila na mě kuchařka. ,,Můžu si něco vzít?" Udělala jsem psí oči. ,,Snídaně ti leží v jídelně. Proletěla jsem zpátky a nadlábla si břicho. Zrovna, když už jsem byla upatlaná od jídla, jak jsem se na něj vrhla, přišel Nick. ,,Věděl jsem, že tě tu najdu." Utřela jsem si pusu do rukávu..nechci se strapnit. ,,HMMM?" Řekla jsem s plnou pusou. Sedl si ke mě. ,,Laster chtěl, abych ti řekl, že Wolcker tady měsíc nebude?" ,,Měsíc? A co bedě dělat...kde vůbec bude?" ,,To mi neřekl, ale kdybys prý něco potřebovala máš se obrátit na Jasmin." To myslí vážně? Jasmin? To určitě....
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 bajus98-maotýl:D bajus98-maotýl:D | 24. dubna 2013 v 14:27 | Reagovat

hezký :DXD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama