Proč já? Proč zrovna já?

26. dubna 2013 v 14:29 | WhitEvil |  krátké (do 3dílů)
Ještě dnes si živě pamatuju na to léto, kdy jsem tě poznala. Pamatuju si, jak si byl nesmělý a bál ses na mě promluvit. Když si řekl ,,Ahoj." celý si zrudl a já věděla, že se stydíš. Nebyl si, jako ostatní...byl si jíný, tak hezky jiný. Nevřelila bych, že si s někým jen tam vyjdu a zamiluju se...ale stalo se to. Nevím, jak, nevím, kdy, ale miluju tě stále!!
Už je tomu měsíc a já se do tebe zamilovávám znovu a znovu. Díky tobě má můj život zase smysl a já mám touhu zůstat na tomhle světě dál. To ty jsi moje světlo na konci tunelu..jen ty si ten, kdo mě chrání před zlem, před ostatními....možná i přede mnou.
Dneska ráno máš pro mě překvapení...vždycky si s tím dělal tajnosti. Jak já chci vědět, proč? Konečně přicházíš....
V šeru a mlze se pomalu zobrazuje urostlá postava. Máva...přicházím blíž. Už běžím, abych se dozvěděla, co mi tají. ,,Ahoj." Řekl a já mu vletěla do náruče. ,,Tak to vybal!" Stále jsem se ho držela. ,,Mám práci! Skutečnou, opravdovou zlatem...vlastně šekem placenou práci!" Vykulila jsem oči. ,,Práci? To je úžasný a kde Je to někde blízko?" Najednou zvážněj. Pustila jsme se ho. ,,Co se děje?" Sklopil oči a mluvil polohlasem. ,,Ta práce je na Corsice!" To si doufám dělá srandu! Doufala jsem, že řekně něco, jako APRÍL!! nebo něco v tom smyslu...ale ne. ,,A tys to přijal?" Koukla jsem na něj...copak mu záleží na práci víc, než na mě? ,,Možná..." ,,What? Co to znamená možná?" ,,Řekl jsem, že se rozmýšlím a uvidím..." ,,Takže ty to chceš vzít?" Ustoupila jsem od něj, cítila jsem, jak se mi do očí derou slzy, srdce mi bušilo, jako o závod a žaludek se mi svýral. ,,Já nevím! Chápeš? Já už nevím, co chci." Řekl a snažil se přiblížit, byla jsem rychlejší. ,,Víš, jestli mě stále miluješ?" A jak jinak...ticho. Začala jsme běžet pozadu a pak jsem se otočila úplně. Nemohla jsem se na něj ani podívat.
,,Emmo! No tak počkej!" Už jsme byla skoro doma... Proč se tohle muselo stát mě? Proč jsem ho vůbec někdy potkala? Nenávidím ho za to! Nenávidím sebe!!!NÁS! Kdybych tenkrát zůstala doma, kdybych nikam nešla...nemusela jsem tak trpět.
Zabouchla jsem dveře a svezla se po nich dolů...ruce jsem si pevně tiskla na obličej, ale slzy byli silnější. ,,Emmo! Otevři!" Klepal na dveře! ,,Víš, co? Vypadni Lukasi! Zmiz mi z mýho života." ,,Víš, že neodejdu..." Řekl a určitě ustoupil od dveří...věděl, že otevřu. Znal mě líp, než jsem se znala já sama. ,,Ty víš moc dobře, že si pro mě všechno a chceš odejít?" Zeptala jsem se ho a stále jsem brečela. ,,Nechci!" Koukl na mě. ,,Ale odejdeš!" Zamračila jsem se. ,,Víš, že jsem pochopil každou tvé slzy, každý tvůj nářek a nenávist...tak proč teď nechápeš ty mě? Nemyslíš si, že je řada na tobě?" Tak to je teda parádní! To je prostě Lukas! Začně radši obviňovat mě, než by si přiznal svou chybu.
Zabouchla jsem...málem jsme mu přivřela prsty, ale bylo mi to jedno. PROČ KSAKRU JÁ?? CO JSEM UDĚLALA TAK HROZNÉHO? doufám, že zmizí! Upřímě chci, aby zmizel navždy....

O 10 let později... Konečně mám všechno, co jsem kdy chtěla-mám krásnýho, milujícího manžela, 3 roztomilý a hodný děti a malý štěně jménem Dusty. Dokonce jsem i vypadla z tý hrozný země! Žijeme teď s Johnem v Chorvatsku. Je nám dobře...Je nám výborně! Nikdy mi nebylo líp....prostě mám to, co si zasloužím. A JSEM ŠŤASTNÁ.
Dneska půjdeme s rodinou na karaoke...naše dcera Lucy má nádherný hlas a nám se jí podařilo o tom přesvědčit. Za pár minut to začíná, my si usedáme do 1. řady a Lucy vstupuje na pódium k dalším dětem v jejím věku. ,,Mámí! Tátíí!" Mávala na nás! Byli jsme tak pyšní. Pak vstoupil na pódium porotce a bylo po všem! Najednou se mi vybavilo, jak jsme se seznámili, jak jsme se rozešli a dokonce i naše sliby, že se budeme stále milovat.
,,Lukasi!" Vyskočila jsem ze židle. John se na mě díval zmateně. ,,Kdo to je?" Chytil mě za ruku. ,,Emmo?" Sešel ke mě z pódia. ,,Jsi to ty?" Přejel mi svou rukou po tváři, tak jako to dělával tenkrát. ,,Co si to......" Zvedl se John a odstrčil ho tak, že spadl na řadu židlí. ,,Je to můj....přítel!" Vykřikla jsem a šla ho zvednout....
Už ani nevím jak, ale dostali jsme se z karaoke s Lukasem a strávili jsme spolu nádherný večer...Vzal mě do luxusní restaurace, do baru a pak k sobě. Chytil mě kolem pasu a já začala koktat... ,,M-m-mám...musím už jít." ,,A chceš?" Zeptal se a začal mě líbat...
Dopadlo to tak, jak nemělo..VYSPALI jsme se spolu! Proč já? Proč doháje já musím všechno zase zvorat?? Ráno jsem se vzbudila brzo a chtěla jsem odejít...jenže on mě zastavil. ,,Kam jdeš?" Chytil mě za ruku. ,,Napravit svoje chyby." Vytrhla jsme se z jeho pevého sevření. Utíkala jsme zpátky do našeho hotelu. Otevřela jsem dveře a uviděla jsem Johna. Dal mi do ruky kufr a tvářil se nepříčetně. ,,Když ti nevyhovuje, co s námi máš, můžeš jít!" A pak zabouchl. Nenechal si nic vysvětlit...dokonce ani, když jsem seděla 3 hodiny za dveřmi. Nezbylo nic jiného, než odjet.

O pár měsíců později jsme se rozvedli a už jsme se neviděli. Pozitivní na tom, že já s Lukasem jsme se k sobě vrátili a jsme šťastní...že to ale trvalo!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Natalia. Natalia. | Web | 26. dubna 2013 v 14:38 | Reagovat

Skvěle píšeš :-)^^

2 WhitEvil/taková normální ještěrka WhitEvil/taková normální ještěrka | 26. dubna 2013 v 15:47 | Reagovat

děkuju

3 Kokoran-sama Kokoran-sama | Web | 26. dubna 2013 v 15:56 | Reagovat

Páni, krásně napsané :)

4 WhitEvil/taková normální ještěrka WhitEvil/taková normální ještěrka | 26. dubna 2013 v 15:57 | Reagovat

moc díky! dávala jsem si záležet..snad to za to stálo;)

5 Zrozená v (k) temnotě Zrozená v (k) temnotě | Web | 26. dubna 2013 v 18:16 | Reagovat

Pěkně napsané.
Btw, na mém blogu probíhá SONS, byla bych ráda, kdyby ses případně zapojila. :)
Promiň, nenašla jsem tady článek na reklamy. :)

6 bajus98-motýl:D bajus98-motýl:D | 26. dubna 2013 v 18:31 | Reagovat

hezký:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama