Slzy v očích, vítr ve vlasech, oheň v duši a nohama pevně na zemi (1)

17. dubna 2013 v 20:12 |  Slzy v očích, vítr ve vlasech, oheň v duši a nohama pevně na zemi

Ahoj. Jmenuje se Alisabet, je mi 17 a bydlím na internátě. Už od svých 16 miluju kluka, se kterým nemůžu být a on o mě nejspíš ani neví...každý den je pro mě utrpení ho vidět. Chtěla bych jen pár chvil s ním, nic víc, ale ani tohle mít nemůžu...proč? Existuje něco jako vyšší moc nad námi.
Internát, do kterého, chtě nechtě, chodím totiž nená pro NORMÁLNÍ lidi. Tady se lidé dělí do 4 skupin podle živlů: oheň, voda, vzduch a země. A hádejte, co? Já jsem vítr a on země...naprostý opaky! Tohle podle všech popírá přírodní zákony....
Ráno mi zvoní budík, s nechutí ho típnu a vyhrabu se z postele. Po chodbách bloudím, jako tělo bez duše, než narazím do kámošky Sáry. ,,Trochu úsměvu do nového dne." Promluví na mě. ,,Ale já se nechci smát!" Pokrčí pusu a zakření se. ,,Máš pravdu, dělají se z toho vrásky...určitě budu ve třiceti vypadat, jako babička." ,,Pokud ovšem babička ve třiceti nebudeš." Zasmála jsem se. ,,Hale!" Strčila do mě.
Když jsme procházeli chodbou kolem Marka rozbušilo se mi srdce. Byla jsem mu tak blísko a přece tak daleko. Najednou jsme nemohla dýchat, krk se mi sevřel a udělala se mi v něm knedlík. ,,...a pak jsme ještě byli na večeři! Bylo to úžasný! Bet?..." Koukla se na mě Sarah. ,,Bet! Ty mě neposloucháš!" ,,Poslouchám." ,,Vážně? O čem jsem mluvila?" ,,O tobě a tom...ehm... Jamie." Usmála se- typla jsem to dobře! Uf. ,,Máš štěstí."
O hodině nám zase vkládali do hlavy keci o tom, jak je důležité, aby spolu byl jen ten stejný živel...tohle mě nebaví! Chci být s tím, koho miluju! Nechci se ohlížet na živly! Všichni jsme přece lidi, ne? ,,Bet?! SSS!" Štouchla do mě Sarah. ,,Jo?!" Ukázala pohybem hlavy na učitele, co stál přímo přede mnou. ,,Woh!" Lekla jsem se ho. ,,To je ale překvapení, že?" Promluvil na mě. ,,Jen jsme se zamyslela." ,,Tak se příště zamýšlejte někde jinde, ano?" ,,Jistě." Fakt MILUJU takovýhle lidi... ,,Skvěle a my můžeme pokračovat. Takže píše se rok 1506...." Byla jsem tak ráda, když hodina skončila.
Zbytek dne jsem strávila kreslením jeho jména do sešitů a přikyvováním učitelům. Na obědě jsem seděla se Sárou. ,,Tak už jsem na to kápla!" ,,Na co?" ,,Porč se cítíš tak blbě! Je to kvůli Markovi, že?!" ,,Rozhodně ne!" ,,Ne? Takže už máš někoho nevého na obzoru?" ,,Ne." ,,Takže je to kvůli němu." ,,Možná..." Jasně, že jo!!!!! ,,O co jde?" ,,O tohle...o tuhle školu a tyhlety...živly! Jako by nám už byla předurčeno nebýt spolu. Jako by to byl osdu, chápeš?" ,,Takže si už ostatní ze vzduchu zavrhla? A co když tě má někdo z nich rád?" Tohle mi tak chybělo...tyhle psychologický kecy. ,,Nemá!" ,,No dobře..." ,,Já jsme totiž předurčená k životu o samotě!" Praštila jsem talířem a odešla.
Byla jsme naštvanaá. Hodně naštvaná a to na celej svět! Zbořila jsem hlavu do polštáře a dala se do pláče... Z toho mě vyrušila nějaké skandování na chodbě...Vylezla jsem ven a uslyšela to zřetelně: ,,Mathew! Mathew!" Mezi skandujícími jsme spatřila i Sáru. Zámala na mě a ukázala, ať jdu k ní. ,,Co se tu děje?" Musela jsem řvát, aby mě bylo slyšet. ,,Matt bude dělat salto vzad!" Řekla to tak nadšeně. ,,Aha.Nevydělas Marka?" ,,Šli někam ven." ,,Dobře. Dík." Vzala jsem si svetr a vyrazila ven. ,,Kam jdeš? Ty se nebudeš dívat?" ,,Ne.."
Křik byl slyšet až ven..skandování vystřídalo až hlasité WOOOO. Když jsem byla dost daleko od hluku uviděla jsem jednoho z Markových přátel. Automaticky jsme zamířila k nim, ale to, co jsem viděla, mi vyrazilo dech....
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa


Komentáře

1 bajus98-motýl:D bajus98-motýl:D | 17. dubna 2013 v 20:23 | Reagovat

Míšo proč musíš končit v tom nejnapínavějším? to mi děláš naschvál?:D je to moc hezký se těším na další díl:D

2 WhitEvil/taková normální ještěrka WhitEvil/taková normální ještěrka | 17. dubna 2013 v 20:28 | Reagovat

právě proto, abys ten další díl četla:**

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama