Tento článek bych chtěla věnovat svému křečkovi. Dneska ráno zemřel já si uvědomila, že jsem mu NIKDY pořádně nepoděkovala za to, co pro mě dělá. Byl to můj největší mazlík a zrovna včera jsme přemýšlela nad tím, co kdyby zemřel. Vzpomínám si, jak mi lezl do rukávu, jak skákal z křesla a hrozně ho to bavilo, jak mě v noci budil a jak celý dny prospal. Pořád vidím, jak běhá v kolečku nebo jak utíká po pokoji....i tyhle maličkosti mi schází.
Pravda je, že pořád doufám, že se probudí a bude zase tohle všechno dělat..ALE ON UŽ SE NEVZBUDÍ. Dneska ho uložíme k věčnému spánku na zahradu a jeho místo vystřídá další.
Ale proč musí zvířata umírat? Všechny je mám hrozně ráda a je to horší, než kdybych zemřela já...protože oni mě tu nechávaj.

Aspoň jsem zodpověděla jednu otázku tátovi:,,Proč máš přes 100 fotek zvířat? Pořád budou vypadat stejně!"
Jenže ty fotky jsou vlastně vzpomínky...vzpomínky na spoustu hezkých věcí...
Jenže ty fotky jsou vlastně vzpomínky...vzpomínky na spoustu hezkých věcí...
FOREVER IN MY HEART...








To je mi líto, chudáček :-/ Znám to, když umře mazlík :(