Potoky slz (10)

5. května 2013 v 19:27 |  Potoky slz

Nick musel odejít a já zůstala sama. Věděla jsem, že mám právě teď jedinečnou příležitost vzít si zpátky to, co mi patří-MOU KNIHU. Proklouzla jsem po schodišti nahoru, chodbami jsem proletěla jako vítr a pak jsem dorazila k místnosti. Zdráhala jsem se vstoupit, ale pak jsem pobrala zbytka síly a vzala za kliku. Dveře se otevřely se skřípěním..místnost byla prázdná.Kolem byli stovky knih pečlivě seřazené v policích. Kolem každé stěny se táhla knihovna a v nejvyšší polici byli roky...zjevně vydání knih. Tady jí nemůžu v životě najít! Sběžně jsem si prohlížela knihy a nenašla jsem žádnou ani trochu podobnou té, co jsem měla.
Uslyšela jsem od jedné stěny vycházet zvuky. Slyšela jsem pana Wolckery, ale i ostatní vyšší. Takže Wolcker tu zůstal? Moc jsem jim nerozuměla, protože stěny byli silné...ale i tak se dalo vydedukovat, o čem se mluví. ,,Myslíte si že je to správné?" Zeptal se starý a chraplavý hlas. ,,Tak pochopitelně, že je. Je mi přeci 14!" Přidala se jakási paní. ,,Každý komu je čtrnáct se na výpravu do roka a do dne přece vydal! Nechápu o čem tady vůbec diskutujeme!" Zvyšovala čím dál tím víc hlas. ,,Nick ovšem není každý! On je vyjímečný!" Oponoval Wolcker. ,,No jistě. On je vždycky jiný a ve všem se na nej berou ohledy, že?" Opět ta paní. ,,Co tím naznačujete?!" Wolcker se dost namíchl. ,,Jen to, že by se s ním měla zacházej jako s každým jiným!" ,,Ano. Já souhlasím." Začala mluvit Jasmin. Co ta tam dělá? ,,Vy snad pochybujete o mém výcviku?" Řekla uraženě. ,,Jistě, že ne, ale vzpomeňte si, kdy Nick s tím výcvikem začal." ,,A čí je to vina?!" Chudák pan Wolcker. ,,Já to říkala! Na něj se pořád berou nějaký ohledy!" ,,Vždy on nemá rodiče proboha!" ,,Tak dost!" Ozval se Laster a pevně praštil do stolu, až všichni ztichli. ,,Tak už dost... Přišli jsme akořát na to, že se na ničem neschodneme a víte co? Já už toho mám plný zuby. l když Nick nemá rodiče a to pro něj bylo jistě traumatizující.... měl by se se svým patnáctým rokem účastnin výbravy!" ,,Yes!" Vykřikla Jasmin. ,,Chci říct skvěle!" ,,To snad není pravda! Vždyť on na tý výpravě zemře!" Rozčílil se Wolcker. Dál už jsem nečekala a vyběhla jsem ven.
Bylo mi na ic! Zrovna, když mi to s Nickem začalo vycházet, se rozhodnou, že půjde na nějakou výpravu! Cestou jsem vrazila do Jasmin. ,,Ztrať se prcku!" Prskala na mě celá nasupená. Co by ještě chtěla? Vždyť dostala, co chtěla...nebo snad ne? Lehla jsem si v pokoji do postele a začala jsem doslova řvát. Za pár minu přišel Nick, jako OBVYKLE v té nejhorší chvíli. ,,Ale notak Mel, co se děje?" Sedl si ke mě a posadil mě. ,,Tak mi to řekni...nebo se bojíš?" ,,Ni-Nicku...všichni na světě mě nenávidí." ,,To snad ne. Tolik lidí bez mozku na světě není!" Pohladil mě. Já se pořád zalykala. ,,Proč bez mozku?" Utřela jsem si slzy. ,,Protože tebe může nenávidět jen někdo bez mozku." Usmál se. ,,A i kdyby bylo tak já tě miluju víc, než oni všichni kdy budou nenávidět." To už mě slzy přešli. ,,Jenže oni tě chtějí poslat na nějakou výpravu." ,,Já vím." To jako fakt nebo si dělá srandu? ,,Tys o tom věděl?" Koukla jsem se na něj. ,,Tak proč si mi nic neřek?" ,,Já jsem doufal, že se to změní! Že mě tady nechájí...že získám další rok." ,,Rok?" To bychom si teda pomohli. ,,Takže by se to stejně jednou stalo." ,,Jednou." ,,Počkat! Takže to čeká i mě?" Měl tak smutný oči. ,,Mel, meměl bych tě tím zatěžovat, ale..." ,,Stane se to teda i mě nebo ne?" Byla jsem nervózní. ,,Vlastně to ještě nevím. Ale poslouchej...je jistá šance, že už se po tý výpravě nevrátím." To žertuje? Doufám, že jo. ,,To né! Oni mi tě vezmou!" Začala jsem znova brečet. ,,Mel. Tak to není." ,,Není? Ale je! Oni mi vezmou toho jedinýho, komu na mě záleží!" Už jsem zase brečela. ,,Mel notak." ,,A když jsme u lží tak Wolcker mi taky lhahl! Copak tady můžu někomu věřit?" Nick mlčel. ,,Jasmin je na mě pořád hnusná a tys byl jedinej, kdo jí zadržel a teď budeš pryč. To mě tu s ní necháš? Necháš mě tu s Jasmin?" ,,Neber to tak, že tě tu nechám. Ber to tak, že se za pár týdnů vrátím...A navím máme ještě rok." ,,Vždyť si řekl, že se nevrátíš." ,,Hmm. Jenže já tomu vlastně sám nevěřím...ty jo?" ,,Dobře." ,,Takže se teď sebereš a večer půjdem ven." ,,Fajn. Tak jo."
Nick odešel a já měla ča přemýšlet. Večer byl za chvilku a já se nemohla dočkat až vyrazíme ven. Nick přišel kolem sedmý ke mě do pokoje. ,,Můžem jít?" ,,Jasně." Byli jsme venku a šli jsme směrem za areál. ,,Dneska jsem vybral speciální místo." ,,Super. Ale není to daleko?" ,,Jen kousek." Netrvalo dlouho a za pár minut jsme byli na místě. ,,Je to tu." Sedli jsme si do trávy. Kolem nás byla tma. Nick si lehl a položil mě na sebe. ,,Miluju hvězdy." Dívali jsme se na oblohu. Nad námi zářila bílá světla a blyštili se jakési třpitky. Bylo to jako v nádherném snu o NÁS. ,,Není ti zima?" Zeptal se, když jsem se začala klepat. ,,Dobrý..jen možná trochu." Zvedl se a sundal si svou mikynu. ,,Vezmi si ji." Oblékl mě. ,,Díky, ale teď bude zima tobě." ,,Tak to bys mě měla pořádně zahřát." Usmál se.
Sledovali jsme hvězdy asi ještě dvě hodiny, než jsme začala usínat. ,,Si ospalá?" ,,Unavená." Zývala jsem. ,,Tak půjdeme zpátky." ,,Dobře." ,,Než mi tady usneš...víš, že už nejsi nejlehčí." ,,CO?!" Strčila jsme do něj. ,,Ty si teda drzoun!" Zasmála jsem se. ,,No a jak tě to probralo, co?" ,,Chm." Zasmála jsem se. ,,Příště mě buď nějak normálně, jo?" ,,Jasně." Byla taková tma, že nebylo rozpoznat nic a já se bála, že netrefíme. ,,Nicku? Jak víš kudy jít?" ,,Orientuju se podle lesů." Lesů? To jako vážně? ,,Vždyť není nic vidět." ,,Ale je. Támhle." Ukázal na možná o odstín tmavší plochu. ,,Jak to děláš?" ,,To se časem taky naučíš." No už to úplně vidím!

Když nad tím teď přemýšlám ten rok utekl, jako voda. Každá chvíle s Nikem byla úžasná. Pořád si to všechno pamatuju. Jenže všechno hezké jednoho dne skončí...i náš příběh. Bylo my jasné, že až se najím tak Nick odejde...brzy bude tma. Večer se blížil a kolem se začalo stmívat. ,,Kdy vyrazíš?" Třásla jsem se. Seděli jsme s Nickem na jeho batohu. ,,Až všechno obklopí tma." Jako by s tím byla naprosto smířený. ,,Pořád tomu nemůžu uvěřit...Jako by to nebyla pravda." Přitáhl si mě ke mě. Nepotřebovali jsme slova...stačil nám ten čas, co jsme byli spolu. ,,Rose?" Zvedla jsem hlavu. ,,Je mi to líto, ale je čas." Zvedli jsme se. Jako by mi konečně došlo, co se děje. ,,Ať se děje cokoli SLIBUJU, že se vrátím, ano? Mel budu na tebe myslet...touha se k tobě vrátit mě povede dál." Přejel mi po vlasech. ,,Notak Kinde. Není čas na loučení...tady máet mapu a vyražte." Strčil do něj Laster. Nikdy jsem se nedozvěděla, kam jde, ale bude to určitě dost daleko. ,,Melanie." Objal mě Wolcker. ,,Co s ním teď bude?" ,,No...jestli zvládne splnit misi tak se vrátí." To mě moc Wolcker neuklidnil. ,,A pak?" ,,Bude se moct rozhodnout, jestli vyrazí na další misi..." To si dělá srandu? Jestli jo, tak není moc vtipnej. ,,....nebo se stane trenérem." ,,Jasmin je taky trenér?" Asi jsem to začínala chápat. ,,Ano." Wolcker kývl. ,,Takže ona taky byla na misi?" ,,Ano. Všechny odsud to čeká...i tebe." No už se nemůžu dočkat. ,,Je to nebezpečné?" Usmál se, ale nevypadalo to, že by to bylo od srdce. ,,Rozhodně ne tak, aby se už nevrátil."
Šla jsem do pokoje. Jasmin se ani nebyla rozloučit...jako by jí bylo jedno, co bude s Nickem. Už teď mi bylo smutno a to byl pryč jen pár minut. Wolcker za mnou ještě párkrát přišel a povídal si se mnou. Jenže z nějakého důvodu to byla poslední noc, kdy jsme o Nickovi mluvili. Jasmin nemluvila vůbec a když ano, tak ne na mě. Ředitel mě snad ani nevnímal a když jsem se zeptala Wolckera, dostala jsem odpoveď tohoto typu. ,,Ehm...víš Melanie... měla by ses soustředit na jiné věci." Nebo nějak změnil téma. Jako by mu snad zakázali se mnou o něm mluvit. Vím moc dobře, že z vlastní vůle by mi informace o Nickovi nezadržoval. To mě děsilo...jako by se s ním opravdu něco stalo...něco hrozného.Jako by se po Nickovi slehla zem...jako by nikdy neexistoval.
Bude tomu už měsíc, co Nick odjel a od té doby to tu bylo jako za starých časů. Byla tu nuda, tma a ticho. Dneska však máme vyjet z kolejí a konečně si okořenit život-má přijet další holka! Když už mluvím o holkách tak nesmím zapomenout na naši milou a sladkou blondínku Amy. Až do poslední chvíle se snažila vniknout mezi mě a Nicka, ale to se jí nepovede! Už ani nemívám touhu já vyškrábat oči...vlastně občas. Je to takový typická mrcha s tváří anděla...jenom já to dokážu vidět. Ale zpátky k dnešku...čekáme už asi přes hodinu na tu novou. Vlastně má jméno! Je to Anastazia Laudová. Zjistila jsem dokonce, že pochází z jiné země...ovšem umí plyně česky. ,,Máme jí tady!" Ozvala se Grace- ta stará paní, která tak moc stála o to, aby Nick na výpravu šel. ,,Dobře! Všichni se upravte a usmívejte!" Zatleskala a ohlídla se. ,,Kde je slečna Snow! Potřebuju jí tady." Chytila ji za vlasy. Snažila jsem se potlačit smích, ale trochu jsem se hyhňala. ,,Ták! Ať vstoupí!" Rozkázala panovačně.
Wolcker otevřel a vsoupila taková...prostě normální holka. ,,Haleme se!" Přišla k ní Jasmin, která se tu nějak záhadně objevila. ,,To má být jako ona?" ,,Jasmin!" Okřikl jí Wolcker. ,,Vítáme tě tady." Odvedl jí ke mě. ,,Ehm...ahoj." Pozdravila jsem, ajko jediná. ,,Ahoj." Promluvila tiše. Byla trochu zaražená, ale kdo by nebyl, že? ,,Mel? Co takhle ukázat Anastazii pokoj, hmm?" Usmál se Wolcker. ,,Jistě." Vzala jsem jí za ruku. ,,Takže ty jsi odkud?" Začala jsem hovor. ,,Ze Švédska." ,,Wow! A proč ses rozhodla jet sem?" Vyslíchala jsem jí. ,,Jen tak..ráda zkouším nový věci." ,,Kecy!" I já poznám, že lže. ,,Víš, můj táta je ve Švédsku velkej byznysmen a každej mě bera, ajko bych v jeho stopách chtěla pokračovat. Všichni mě už berou, jako bych byla STEJNÁ, jako on." Komu by se chtělo odjíždět od peněz a unání?? ,,Chci něco dokázat sama za sebe, víš... Copak ty to nechceš?" Já chci něco jinýho..chci Nicka! ,,Vlastně ani ne. Mě stačí to, co jsem udělala dosud." Usmála jsme se. ,,Hmm...Chtěla bych mu napsat dopis, kde je pošta?" Ou to bude těžší.. ,,No..asi 5 kiláků, ne-li víc." ,,Aha a odkud můžu ten dopis poslat?" ,,Možná, když ho dáš Jasmi, tak ti ho pošle." ,,Ehm..Jo. A kdo to vlastně je?" Ups! Asi bych jí to měla první vysvětlit.... ,,Prostě... no ta s těma červenýma vlasama v černým." ,,Jasně. A ty si..?" ,,Melanie." ,,Krásný jméno." ,,Tvoje taky." Usmála jsem se. ,,Víš, co? Povím ti toho o Jasmin víc..."

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama