Potoky slz (11)

17. května 2013 v 22:23 |  Potoky slz

Samozřejmě jsem to Anastazii všechno na Jasmin vyslepičila. Jo bylo to ode mě hnusný, ale Jasmin snad byla zlatíčko? Když si pak šla Anastazia vybalit, vyrazila jsem za Wolckerem vyzvídat. Nahodila jsem miloučký obličejík a přišlak němu. ,,Dobrý den." Otevřela jsem dveře. ,,Melanie, co tu děláš?" Vypadal dost zaskočeně a začal sklízet věci ze stolu. ,,Přišla jsem se na něco zeptat." ,,Ach, jistě, jistě." Dál pokračoval v urputném úklidu. ,,Na něco ohledně Nicka." Usmála jsem se a Wolcker se posadil. ,,Slyšela jsi někdy pověst o Lence?" Svraštila jsem obličej. ,,Ne, ale jak to s Nickem souvisí?" ,,Uvidíš. Lenka z Arkasu byla jedna z prvních lidí, kteří se odvážili na výpravu." ,,Takže tenkrát to nebylo poviné? Proč teď je?" ,,Protože teď máme mnohem více vymožeností a není to tak nebezpečné. Také bych byl rád, kdybys mě nechala domluvit." Zašklebila jsem se. ,,Dobře. Když vyrazila na výpravu dostala se nějakým nedopatřením na nepřátelské území a byla zajata. Můj praprapra....řekněme prostě vzdálený příbuzný- mladík jménem Wolcker." Překvapivě. ,,Robert Wolcker. Byl ochotný jít za ní a přivéct ji zpět. Bohužel vyrazil v nepravý čas a připletl se do války. Byl nucen bojovat proti svému rodu, aby zachránil svou lásku. Bohužel se už nevrátil. Pověst však vypráví, že se po smrti se svou milovanou setkal a také, že je lze za pravé půlnoci vydět na hrázi u jednoho hrádku." ,,Jakého hrádku?" Pořád jsem moc nechápala spojitost s Nickem. ,,Počkat...mám to v nějaké knize." Zastavil mě a hledal. Hned na druhý pokus tu knihu našel. ,,U hrázku Dainhald. Nejsem si jist, že to čtu správně..je to dost stará kniha." ,,Dobře a jak to souvisí s Nickem? Proč mi to prostě neřeknete?" ,,Protože....prostě máš jistotu, že spolu budete." ,,I když po smrti." Šeptla jsem při odchodu. ,,Cos říkala?" ,,Nic." Zase jsem se dozvěděla úplný houby. Rovnou mohl říct, že prostě musí mlčet.
Cestou do pokoje jsem se loudala. Kolem mě proletěla Grace a málem mě porazila. ,,Skandál!!! Hrůza!" Letěla dál a dál a cestou klepala na dveře. ,,Pomoc!! Rychle!!" Za chvíli vylezl i Wolcker. ,,Co se děje?" Vykolil oči. ,,No požární poplach to asi nebude." Usmála jsem se. ,,No nemá to od toho daleko." Uchychtla jsem se. ,,Proč tak plašíte?" Zachytil ji ve chvíli, kdy chtěla klepat na další dveře. ,,Slečna Snow...Amy utekla!" ÚÚ! To mě zajímá! Doběhla jsem je. ,,Jak jako, že utekla?" Divil se Wolcker. ,,Prostě je pryč!" Wow. Chtěla jsem se radovat, ale pak mi došlo, že mohla jít hledat Nicka. ,,Musíme jí najít!" Grace bláznila. ,,Nemusíme. Ona s námi neměla žádné závazky! Přišla sem dobrovolně! Tím pádem měla právo kdykoli odejít." Grace se zamračila. ,,Znáte snad náš zákoník nebo ne?" Usmál se. ,,Mám dojem, že jsme si odpověděli sami...když už jsme u toho: Neměla byste na lidech tolik lpět. Zvláště ne na Amy." Pak se otočil a hezky s grácií odešel.
,,Co se tu dělo?" Přiběhla Anastázie. ,,Přišla jsem o něco?" ,,Amy je pryč. Utekla." Snažila jsem se, aby to neznělo šťastně, ale nemohla jsem si prostě pomoc. ,,To jí jako nikdo nehlídal?" Divila se Anastázie. ,,Jak je vidět, tak ne." ,,Chm." Odfrkla si. ,,Laster přece hlídá všechny." ,,No Amy tu byla dobrovolně takže..." ,,I tak. Lidi tady přese nemůžou jen tak mizet." Stále měla nepříčetný výraz ve tváři." ,,Amy tady mohla prakticky všechno." Prohodila jsem. ,,Ty si tak stěžuj!" Drcla do mě Jasmin. ,,Máš tady ty největší privilegia a pořád se ti něco nelíbí." Vyjela na mě a já viděla, jak se Anastarzia stahuje. ,,Jasmin! Okamžitě se uklidni!" Zasáhl Wolcker. ,,Mel, Jsi v pohodě?" Přejelmi po zádech. ,,Sem. Nic se nestalo." Jasmin už byla pryč. Wolcker byl jejím chováním čím dál víc překvapován a už jí ani neomlouval. Nevěděla jsem, jestli si na mě prostě vybíjí vztek nebo jestli je už prostě taková.
Netrvalo dlouho a všichni jsme se rozprchli. ,,Můžu mít otázku?" Bylo mi to trochu trapný. ,,Jo." ,,Když se jmenuješ Anastázie...tak jak ti říkali doma. Jako zkráceně. Tohle je totiž dost zdlouhavý." Tvářila jsem se divně. Bylo mi nepříjemný. ,,Mně říkali prostě An nebo taky Stáz...i když to ani moc ne." ,,Dobře takže An." ,,Hale Nickovi bylo kolik, když se začal učit?" Nadhodila najednou nové téma. ,,Myslím, že 10 nebo 11." Zamyslela sem se. ,,A proč se ptáš?" ,,Né já jenom, že tobě už je 11 a neučíš se." ,,A jo!" Nikdy jsem nad tím nepřemýšlela a teď mi to až svitlo. ,,Vlastně je to divný....jako bys neměla na tu výpravu..či co.... jít." ,,No vidíš. To mi nikdy neřekly. Popravdě Nick s tím začal prakticky hned po narozenínách a já nic. Dám jim ještě týden a pak se asi začnu ptát."

To jsem ještě nevěděla, co vlastně budu chtít. Od té doby tomu není ani 48 hodin a už za mnou byla Jasmin. ,,Okamžitě naklusej do učebny!" Zavelela a tím to celé začalo. Byli jsme s Jasmin spolu snad 10 hodin denně. Nejdřív jsme se učili o rodech..jen tak ve skratce a pak už to bylo jen a jen zajímavé. Jasmin mi vyprávěla o válce mezi rody a jak to nakonec odnesly ti nevinní. Byli to lidi, co s tím nechtěli nic mít, ale jak to tak na světě bývá.... ,,Mel! Koukej mě vnímat!" Okřikla mě. ,,No vždyť jo." ,,Takže rod Clairs to odnesl kvůli své povaze. Protože se nechtěli do ničeho mýchat. A pak nastupujeme my! Rod Vindlsdorfů." ,,To je divný méno." Šklebila jsem se. ,,Laskavě nás neurážej! Když už chceš někoho uržet, tak jen sebe!" ,,Já to tak nemyslela." ,,Cccc. No jasně! Takže náš rod Vindlsdorfů, MEL!! Zůstalve válce s Navity sám. Navité nás týrali, mušili a vystavovali naše těla, jako ozdoby svých hradeb." ,,To je kruté!" ,,To je." Už chápu, proč mi to Wolcker neřekl. ,,Když jsme se vzdali tak se Navité zmocnili všeho jmění Clairsů a až dodnes postupují, aby sebrali i náš majetek." ,,Blbý." Hned jak jsem to řekla jsem si uvědomila, jak to byla blbá pornámka. ,,Mel?!" A sakra! ,,Vystihlas to." Přikývla. Wow.
Mezitím, co jsem se já učila s Jas, se An seznamovala víc s okolím. Co den to nový zážitek. Hrozně ráda mi povídala o svých objevech a zážitcích. Našla spoustu nových oblastí a schovávaček a DOKONCE i objevila cestu ven z hradu....ze sklepení. Možná tamtudy zmizla Amy. ,,Tak co?" ,,Co co?" Divila se An. ,,Cos zas objevila?" Vyzvídala jsem. ,,Tak nejdřív jsem šla do lesa a procházela jsem se a pak jsem narazila na tohle. Vytáhla něco z kapsy. Byl to nůž...nebo spíš kudla! A pěkně stará. ,,Wolcker to musí vidět!" Rozhodla jsem. ,,Počkej! Proč by to měl vidět?" Divila se. ,,Mám pocit, že jsem to viděla v nějaký knize. Mohlo by to pomoct." Byla jsem nadšená. ,,Sakra!" An to naštvalo. ,,Co je?" ,,Mel, já myslela, že to bude tajemství!" ,,An. Notak. Ty nechceš pomoct rodu? Ty ho nechceš pomoct našemu rodu???" Opakovala jsem. ,,Můžeš nás zachránit. Zachránit!" Hleděla jsem na ni. ,,Co?" Byla smutná. ,,Možná jo. Fajn. Dobře." Nakonec souhlasila.
Jakmile jsme Wolckerovi donesli Anastarziin nález, zpozorněl. ,,Vážně jsi to našla v lese?" Koukal se překvapeně. ,,Tak mi to řekla." ,,Jo. Nemusíš mluvit za mě." Osupila se. ,,Dobře. Mlčím." ,,Co je na tom. Věci se přece nacházejí." ,,Rozhodně. Jenže tenhle nůž patřil jedné dívce z rodu Navitů. Zoe....byla to skvělá holka, ale její rod jí zničil! Vychovali ji ke zlu." ,,Vy jste ji znal?" Že by byl Wolcker až tak starý? ,,Vlastně můj prastríc jí miloval." ,,Miloval?" Vykulila jsem oči. ,,Měl jí radši než sám sebe. A ona ho zradila. Pak nás málem všechny pobili." Oči se mu leskly slzami. ,,Ah tak to je mi líto." ,,Jak by nám to mohlo pomoct?" Divila se An. ,,No musíš nám ukázat, kde jsi to našla a pak můžeme zjistit, kdy tan Navité baposledy byli. ,,Dovedu." Souhlasila. Já jsem samozřejmě nesměla chybět...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 bajus98-motýl:D bajus98-motýl:D | 18. května 2013 v 12:03 | Reagovat

moc hezký :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama