Potoky slz (13)

25. května 2013 v 17:24 |  Potoky slz

Jakmile jsem vstoupila do trávy na louce, uslyšela jsem řev. Chtěla jsem se schovat, ale jak jsem se hrabala zpět na kopec, podjela mi noha a já se doslova kutálela dolů. ,,Tamhle je!" Řval hluboký hlas. Věděla jsem, že schovávat se nemá cenu, tak jsem se zvedla a chtěla jsem se s nimi porvat, což moc nevyšlo. Když jsem se zvedla, někdo mě srazil zpátky k zemi. Svalili jsme se do křoví a zuřící dav přeběhl. Ještě chvíli jsem čekala, abych se ujistila, že jsou skutečně pryč. ,,Co to mělo znamenat?" Chtěla jsem se postavit, ale moje vlasy a oblečení se zachytávali do trní keře. ,,Omlouvám se... j-j-j-já nechtěl." Až pak jsem si všimla, kdo to byl. Kluk v mém věku se světlími vlasy, celkem rozrušený a rozklepaní. ,,Oni šli po tobě?" ,,Tak nějak." Oba jsme se vyprostili ze zajetí keře. ,,Nestojím o problémy, takže...." ,,Jasně, chápu." Odcházela jsem dál. Rozevřela jsem mapu a chtěla jsem jít. ,,Počkej!" Zavolal na mě ten kluk. Otočila jsem a on mě už PODRUHÝ srazil k zemi. Tentokrá jsme se přitisklí k sobě kutáleli až do údolíčka mezi kopci.
Využila jsem situace a sedla jsem si na něj...jen pro případ, že je tak "šikovnej", jak vypadá. Nestihla jsem nic udělat nic, protože nás zase tamti lidé objevili. ,,Tam! Na osmi hodinách!" Vykřikl další z mužů. Spolu s ostatními na nás namířili luky. Byli připraveni vystřelit, jenže polovina z nich to ani neuměla. Šípy im padali nebo létali úplně jiným směrem. Jen jeden stále nevystřelil. Jen čekal na zprávný okamžik. Lehla jsem si na toho kluka, abych nebyla tak snadný cíl. Tentokrát jsem zachránit potřebovala já a pomoc se dostavila... i když v podání, které nikdo nečekal. ,,Melanie!" Z kopcek nám koukala Jasmin. Mužovi, co na mě/nás mířil, však došla trpělivost. Srdce mi bušilo, jako nikdy a žaludek se mi převracel. Sledovala jsem Jasmin, jak obratně sjela po kopci a běžela ke mě. Bylo to, jako spomalený film. Šíp se ve vzduchu točil a stále se blížil. Jasmin sprintovala k nám. ,,Tohle ti nedovolím!!" Zařvala a v poslední vteřině skočila před nás. Šíp já zasáhl. ,,Dějel, padáme!" Ozvalo se od těch chlapů. Zbaběle utekli.
Slezla jsem z něj a sedla si k Jasmin. Ta si tam jen tak ležela a tvářila se, jako by nic. ,,Co tady děláš?" ,,Splácím ti svůj dluh. Celý ty roky jsem na tebe byla přísná, protože jsem tě chtěla chránit. Nechtěla jsem, abys dopadla, jako já. Důvod, proč jsem se stala trenárkou byl jeden kluk. Vodil mě za nos a nechal mě podepsat smlouvu, že tam zůstanu. Pak se sám vypařil a nechal mě tam. Nechtěla jsem, aby ti Nick takhle ublížil....ani abys ty ublížila jemu. Láska je svině a lidi ještě větší." Už jí docházeli síly. ,,Nesmíš to žádnýmu klukovi dovolit! Chtěla jsem, abys to věděla, než zemřu...." ,,Ty nezemřeš! Odvedem tě zpátky a Wolcker ti pomůže." ,,Ne. Tenhle šíp je napuštěn jedem a ať už ho mířil kdokoli, věděl, co dělá. Ten šíp měl mít smrtící účinky a zdá se, že to zabírá. Můžeš mi odpustit, co jsem ti udělala? Jinak má duše nedojde klidu." Mluvila tišeji a tišeji. ,,Odpouštím ti." Rozbrečela jsem se. Jasmin pak s úsměvem na tváři zemřela.
Sáhla jsem do kapsy a vytáhla mince,co jsem si ukradla...nejsem na to pyšná. Říkala jsem si, že by se mi peníze šikly. Myslím, že Jasmin o tom věděla, ale nechala mi je. Jednu z nich jsem jí vtiskla do dlaně. ,,Děkuju ti...za všechno." Šeptla jsem. Až pak jsem se otočila. abych zjistila, kam ten kluk zmizel. ,,V pohodě?" Stál kousek od nás. ,,Musím jít dál." Setřela jsem ty slzy. ,,Dobře. Půjdu s tebou." ,,Nemusíš. Zvládnu to sama." Snažila jsem se ho odbýt....kde byl on, tam byli problémy. ,,Zachránilas mi život, takže ti to splatím." ,,Jak chceš.... Měli bychom začít seznámením." Navrhla jsem. ,,Jasně. Já jsem Fin Fiesel (fízl)" Musela jsem se začít smát. ,,Co je ti k smíchu?!" Rozčiloval se. ,,Promiň...já jen, že Fízl???To je fakt směšný." Smála jsem se, až jsem prskala, jak jsem se to snažila zakrýt. ,,Jo? Jak se jmenuješ ty?" ,,Já jsem Melanie Nightová." ,,PFFF.CHacha!" Smál se a pak se zarazi.l ,,To vůbec není směšný!" Zamračil se. ,,To vím."
,,A kam jdeš?" ,,Sama nevím...prostě podle mapy hledám klíč..." ,,Jenom klíč? Proč na něm tak záleží?" ,,Když ho neseženu, vystavím náš rod nebezpečí...Navité nás zabijí!" ,,Počkej! Řekla jsi Navité?" ,,Hm." ,,On o nich ví ještě někdo?" ,,Jo. Jak ses o nich dozvěděl?" ,,Asi stejně, jako ty. Takže ty jsi z rodu Vindlsorfů?" ,,Jo." ,,Páni! To je úžasný.." Chvíli bylo ticho.
,,To byla tvoje....." ,,Sestra jednoho mýho kámoše. Vlastně to nebyla ani tolik jeho sestra, jen spolu vyrůstali a vychovával je stejný člověk. ,,Aha. Proč nepřišel ten kámoš?" ,,Protože on už je taky pryč....odešel taky na výpravu. Chceme Navitům všechno sebrat." ,,Jen tak pro představu, co bys dělala, kdybychom byl jeden z Navitů?" ,,Vždyť nejsi." Pousmála jsem se nad tou představou. ,,Já jen, aby řeč nestála." Otočila jsem se k němu. ,,Kdybys byl jeden z Navitů.....musela bych tě zabít!" Nasadila jsem vážný výraz, aby věděl, že to myslím vážně. Nějak ho to zaskočilo...zůstal stát na místě. ,,Tak jdeš nebo ne?" Čekala jsem na něj. ,,Co?" ,,Jestli jdeš nebo čekáš, že tě ponesu." ,,Jo už jdu." Doběhl mě. Ach ti muži.
Podle mapy jsme došli až do dalšího lesa....tentokrát tmavšího a hustějšího. Stmívalo se a my se museli utábořit. ,,Máš s sebou nějaké věci? Pochybuju." Koukla jsem na něj. Byl jen v slabé potrhané bundě a tričku. Já jsem měla dvě bundy v batohu a na sobě mikinu. ,,Na. Vezmi si to." ,,Bude ti zima." ,,Tak založíme oheň." Rozhlédla jsem se po klaccích. ,,Ty si myslíš, že v lese rozdělat oheň je dobrý nápad?" ,,Ty si myslíš, že umrznout je dobrý nápad?" Usmála jsem se na něj. ,,Dobře. Já nasbírám dřevo." Ujal se toho a já pak ten pořádný táborák rozdělala. ,,Povídej mi něco." Shoulil se kolem ohně. ,,Co ti mám jako povídat?" ,,Třeba o tom tvým kámošovi." ,,No to by bylo na dlouho." ,,Máme celou noc..." Přesvědčoval mě. Tak jsem mu všechno o mě a Nickovi řekla. Počínaje naším dětstvím až po moje rozhovory s Wolckerem o Nickovi. Překvapovalo mě, že neusnul. Povídali jsme si až do noci. Nakonec jsme se shoulili u pohasínajícího ohníčku. Noc byla chladná a moje sny ještě mrazivější.
,,Melanie? Vstávej." Zbudil mě Finův hlas. ,,Hmm? Jo promiň. Jsem jen z toho všeho utahaná." ,,Chápu." Zakručelo mi v břiše. ,,Půjdem splašit něco k jídlu." Hodila jsem batoh na záda a šla jsem. ,,Dobře. Co takhle veverku?" ,,Si nechutnej! Nepotřebujem maso....dáme si třeba vejce." ,,Kde je jako chceš sehnat?" ,Tam." Ukázala jsem na jeden z nejvyšších stromů. V jeho korumě se tyčilo malé, docela maličké, hnízdo. ,,Tam nevylezeš." Uchcechtl se. ,,Já vím. Ty to zvládneš." Mrkla jsem na něj. ,,Přeskočilo ti?" ,,No tak. Jsi přece chlap, ne?" Šťouchla jsem do něj. ,,No jo, no jo." Lezl po větvích nahoru. ,,Tak co? Už ho máš?" ,,Když si tak chytrá pojď si pro něj sama! Není to zas tak lehký!" Usmála jsem se. ,,Dobře. Tak se nečerti."
Po dlouhém...a tím myslím opravdu dlóóóuhém čekání jsem konečně dostal od Fina vajíčka. Byli malá a ani uvařená nechutnali moc dobře. ,,Víš, přemýšlel jsem o tom, cos mi včera říkala." Mluvil ještě s plnou pusou vajíček. ,,A?" ,,Přiše jsem na to, že se ti to Wolcker snažil celou dobu říct." ,,Co přesně?" ,,Naznačloval, kde je Nick." ,,Cože?!" Vyplivla jsem vše, co jsem měla v puse. ,,Zaprví dalo mi práci sehnat ty vejce a za druhý....asi vím, kde je Nick." Zůstala jsem na něj koukat s otevřenou pusou. ,,Pokaždé tě dál a dál naváděl k němu. Možná, že mu zakázali ti to říct, ale o naznačování slovo nepadlo. Naváděl tě do toho města....jak že se to." ,,Loghonu? Jak se seznámila Kathryn s Jackem?" ,,Jo. Podle mě tam bude Nick..." ,,Ha a na to si přišel, jak? Povídal mi o spoustě dalších městech. Proč by to mělo být zrovna tohle město?" ,,Trochu jsem se koukal na mapu a tohle jediný na ní je...teda myslím, že to je ono." ,,Ukaž." Natáhla jsem ruku. ,,Vidíš? Je tady čitelné Logh....zbytek si sice musíš domyslet, ale myslím, že to tak je." ,,Fajn. Skvělý." ,,Melanie....ty nejsi nadšená?" Nadšená? Chtěla jsem skákat a křičet, ale nešlo to. ,,Ale jo. Jsem." Zakašlala jsem, aby to nebylo na mém hlase poznat. ,,Jenže..." ,,Poslouchám..noo?" ,,Víš, musím dokončit misi." ,,Dobře. Já ti s tím pomůžu."
Byl čas vyrazit. Sebrali jsme naše věci a šli jsme dál. ,,Podle mapy máme dojít k řece a jít podle jeho proudu." ,,Dobře." Nakoukl taky do mapy. ,,Řeka Osna?" ,,Jo. Co se tak divíš." ,,No mám pocit, že už je tak nějak přes 5 let vyschlá." ,,Jak to?" ,,Řeky prostě občas vyschnou." Tvářil se tak chytře. ,,Jasně. To chápu, ale jakto, že o tom ve škole nevědí?" ,,Podle mě to prostě nekontrolují. Asi mají staré záznamy a podle nich se řídí." ,,Paráda a jak máme tedy jít po proudu?" Už jsem propadala panice. ,,Jí jsem tu řeku znal. Vím kam tekla a bude tam taky jistě i koryto. Najdeme ho." ,,Řekla bych, že jo. Díky za tvou pomoc." Šli jsme podle Finovi paměti. ,,Tady to je!" Rozeběhl se. ,,Tohle? Vždyť to vypadá jen, jako cesta." ,,Ne! Byla to malá řeka, ale je to tady! Vážně." Mrkl na mě. ,,Tekla tamtím směrem." Běžel dál a dál. Nějak ho to chytlo.
,,Vidíš to?" Jakmile jsme se přiblížili k jezeru, kam se vlévala, spatřili jsme hrad. Opodál bylo rozcestí dvou cest. Jedna vedla k hradu a druhá k Loghonu. ,,Díky za tvou pomoct, ale tohle musím zvládnout sama." Objala jsem ho. ,,Tak dobře....ahoj. A hodně štěstí." Zamával. Čekala jsem, než odejde a pak jsem se vydala do Loghonu.

Fin: Strategicky jsem se schoval za strom. Věděl jsem, že nebude plnit misi....aspoň ne, jako první..... Jak jinak-otočila se. Vyběhl jsem za ní. ,,Co to děláš?" Otočila se. ,,Vyřizuju osobní účty. Nech mě to prosím udělat! Jde o Nicka." Soustrastně jsem kývl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama