close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Potoky slz (15)

26. května 2013 v 10:00 |  Potoky slz

,,Chyběl jsi mi! Tak mmoc jsi mi chyběl." Tiskla jsem se k mřížím. ,,Jak ses sem dostal?" ,,Nechci se chovat hloupě, ale nechceš mě prní odsud dostat?" ,,Jo jasně" Šmátrala jsem chvíli po mřížích, než jsem našla zámek. Vytáhla jsem si z vlasů jedinou sponku. ,,Kde ses to naučila?" ,,Trochu jsem experimentovala." Strčila jsem ji do zámku a po chvíli jsem ho odemkla. ,,Měla by si na tebe dávat větší bacha." Chytla jsem ho.
Teprve, když jsme vyšli na světlo, jsem viděla, jak je zarostlý fousy a má dlouhé vlasy. Moc mu to neslušelo, ale byl to on...byl to MŮJ Nick. ,,Dobře a co teď?" Rozhlédla jsem se. ,,Slyšíš ty kroky?" ,,To bude Amy. Chodí mě vždy kontrolovat. ,,Schováme se." ,,Kam?" Už bylo pozdě! Viděla nás. ,,Ale...heleme se. Naše sladká malá Melanie nám už, zdá se, vyrostla. Ráda tě zase vidím." ,,Není to oboustranné." Odsekla jsme jí. ,,Proč tak hrubě? Víš, mohly jsme být kamarádky." ,,Jo. Kdybys nevěznila Nicka..." Chytla se zvonku a zvonila, dokud jsem jí nezastavila. ,,No za chvíli sem přijdou." Smála se. Nick byl slabý, takže to bylo na mě. Chňapla jsem po její ruce. Zvé nehty jsem jí zaryla do kůže a držela jí u zdi.
,,Běž!" Křikla jsem na Nicka. Amy sebou cukala a snažila se mě kopnout. Řekla jsem si, že jí to vrátím. Loktem jsem jí praštila do obličeje. ,,Ah. Ty... tys mě praštila!" ,,No nepovídej!" Zvětšila jsem stisk. ,,Brzy tu budou stráže!! Zabijou tě....Děvko!" Nějak moc si vyskakuje. Plivla jsem jí do tváře. Jenže tato chvilka mé nepozornosti jí přišla vhod. Kopla mě do břicha a já se spotácela na zem. ,,Nekoukej na mě tak....víš, čeho jsem schopná." Otřela si obličej. Už jsem si myslela, že je to prohrané...pak se stalo něco, co mi vyrazilo dech...víc, než to Amyino kopnutí.

Fin: Slyšel jsem nějakou ženu a když to nebyla Melanie, napadlo mě jí poslouchat. ,,Tak až ti dojde, že mě neutečeš, dej vědět!" Smála se. Přiblížovla jsem se za hlasem a objevil jsem střešní okno. Bylo jich snad víc, než těch normálních. Opatrně jsem ji pozoroval. ,,Nicku, Nicku...Copak ty se nepoučíš?" ,,Nejde o poučení." ,,Máš pravdu....jde o víc! Je to boj, který vedou naše rody po staletí....ten nezastavíš! Staneš se jen jednou z mnoha obětí." Smála se a táhla toho chudáka. Už se vůbec nebránil...pochopil, že to nemá cenu.
Chtěl jsem je sledovat dál, ale další střešní okno už jsem nenašel. Po hlase jsem taky moc daleko nedošel...avšak po nějaké chvíli jsem uslyšel jiný! Ten opravdu patřil Melanie. Opět žádné okno v blízkosti. Vypadalo to, že flirtuje. Proč to ksakru dělá? Teda...rozhodně jsem si nemyslel, že je tenhle ty holky. No zdání klame. Uslyšel jsem zasténání nějakého muže, už jsem chtěl znechuceně odejít, ale pak jsem uslyšel, jak mluví s Nickem. Ona ho našla! Zvládla to...a sama..bez mé pomoci. Trochu jsem se styděl, že se jí vedlo tak dobře. Vlastně jsem tam ani nemusel chodit a vyšlo by to na stejno.
Než jsem sebe mohl pořádně litovat uslyšel jsem opět tu první ženu. Přicházela z druhého konce a bavila se s někým....pokud tedy netrpí samomluvou. ,,Čekám na vaše rozkazy." ,,Nejdřívě si ho zkontroluji...víte sna, co pro mě znamená." ,,Zajisté." Blížila se k Melanie. Objevil jsem v blízkosti obou střešní okno a mohl jsem je pozorovat....ach ne! Ona je chytí! Začali se s Melani prát a Melanie prohrávala! Ve chvíli ležela na zemi. Nevím, jestli mi jí bylo líto, že tak trpí nebo jestli jsme byl rád, že můžu zasáhnout.
Postavil jsem se přímo na střešní okno a jednou vyskočil. Ve chvíli jsem se propadl přímo na tu druhou holku. ,,Fine?" Melanie se podařilo vstát, zatímco já jsem popadl šňůru od závěsů a začal tu ženu škrtit. ,,Taky tě rád vidím." Smál jsem se. ,,Do minuty dorazí stráže! Co uděláme?" Praštil jsem ženu a ona upadla do bezvědomí. ,,Najdeme Nicka a vypadneme odsud." Slezl jsem z toho bezvládného těla a utíkali jsme pryč. ,,Kam šel?" ,,Počítám, že ví, kudy se dostane ven." ,,A víme to my?" Běželi jsme, jako o závod, než jsme ho uviděli.
,,Nicku!" ,,Mel!" Zrychlili jsme. ,,Kdo to je?" Koukl na mě vypočítavě. ,,To je můj zachránce...jdeme." ,,Dobře, ale za chvíli tu budou bandy ozbrojenců! Jak jim chceš utéct?" Přemýšlel jsem. ,,Vyskočíme!" ,,Jako z okna?" Až moc se divil. ,,Jo! Chytneš se za tohle lano, rozhoupeš se a za chvíli jsi venku...odsud spasně do trávy." ,,Došlo ti, že jsme ve 2. patře?" ,,A došlo tobě, že je to naše jedinná možnost?" Teda čuměl na mě fakt komicky. ,,Má pravdu. Určitě to zvládneme." Zastala se mě. ,,A jestli někdo řekne, že dámy první, tak ho kopnu!" Zasmáli jsme se. ,,Tak jdu já..." Navrhl jsem. ,,Né! Jestli se to nepovede měl bych jí já..." Řekl Nick, aby vypadal jako hrdina před Melanie. Žárlivec jeden! ,,Fajn, do toho." Trochu jsme ho popostrčil a za chvíli už se tříštilo sklo. ,,Dobrý?" Vykoukli jsme z okna. ,,Jo! Honem!!" Pak jsem teda vyskočil já.
Let sám o sobě nebyl bolestivý, ale jeden střep mi rozřízl triko....asi i ruku a tráva dopad zrovna nezmírnila. ,,Melanie! Tak teď jsi na řadě." Volal jsem k oknu. Pak vyletěla. Nastavil jsem paže, abych ji chytl, což by nebyl tak špatný nápad, kdyby nespadla několik metrů za mě. ,,Dobrý?" Seběhli jsme se k ní." ,,Jo. Musíme letět!" Vzala nás oba a utíkali jsme z města. Nikdo neměl odvahuse ohlédnout.
Dokud jsme nevyběhli na kopec, nezastavili jsme se. Pak jsme se jen na chvíli vychýchali a pokračovali jsme volńějším tempem dál. ,,Musíme ke škole, ale touhle zdlouhavou cestou?" Stáli jsme na rozcestí. ,,A co tvoje mise?" ,,Moje mise byl vlastně od začátku Nick a podle toho, co jsem zjistila o Amy, máme informací víc, než nám dá ten jeden klíč." ,,Co jsi zjistila?" ,,Patří k Navitům." Vetřel se do našeho rozhovoru Nick. ,,Promiň...chceš to říct ty?" ,,Ne. To přece tys tam byl celou dobu." ,,Lidi! Nechci vás plašit, ale asi už si naší nepřítomnosti všimli!" Viděl jsem dým. ,,Kudy teď?" ,,Znám zkratku!!" Nick nás s Mellanie vedl lesem, lesem....no prakticky jenom lesy a pak jsme byli kousek od skal.
,,Jak nám to jako pomohlo? Přelézt ty skály bude trvat roky!" ,,Nám ne." Smál se. ,,Už víš, proč jsme se nesměli dívat za ně?" Koukl na Melanie. ,,Takže to jsou ty skály, jak jsme na ně lezly?" Kývl. ,,Paráda! Jenže jak to, že jsem přes ně já cestou....promiň Fine....my cestou nešli?" ,,Ty skály se potom v některých místech měni v kopce a lesy. ,,Dibrý, ale jak na ně vyleze Fin? On to přece neumí...tak jako my." ,,Pomůžeme mu. Ty polezeš jako první, aby viděl princip a já mu budu pomahat." Ten návrh se mi moc nelíbil, ale co s tím nadělám. Melanie lezla, jako by se nebála....jen já jsem se třádl. ,,Nedívat dolů!" Křikla, jako by věděla, co se chystám udělat.
Ruce mi klouzaly, takže mě za jedu Nick chytil. Občas mě i podepíral. Mel pak taky počkala a pomohla mi s druhou stranou. I tak to byla dřina. ,,Díky." Vylezli jsme na vrchol. ,,Copak za tohle, ale teď to bude masakr!" Zase mě děsil. ,,Když se dostaneme támhle na tu plošinu projdeme naší cestou. Mel, pamatuješ?" ,,No..Jasně!" ,,Fajn." Oba mě chytli a po zadku jsme sjížděli skály. Kolem se výřila hromada prachu a písku. Někdy jsme zabočili, když v cestě byla překážka. ,,Brzdit!" Natáhli jsme nohy a žuchly na plošinu.

Melanie: ,,Au." Dopadli jsme tvrdě. Plošina se zdála o mnoho tvrdí a taky menší. ,,Tudy!!" Už jsem znala cestu. I Nick byl překvapen. Dostat se do podzemí nebylo tak těžké, jako projít tou malinkatou cestou. Už tenkrát byla nízká. ,,Fine pojď dopředu, ať se nestratíš!" Moc se mu nechtělo. ,,Budu tě držet a navigovat." Chytila jsem jeho spocené ruce a tlačila ho vpřed. Hlavou jsem občas třískla o strop a nabrala hlínu. A co teprve Nick? Tomu to musí dávat pěkně zabrat. ,,Jsme tu!" Nyní se stačilo jen narovnat a vylezli jsme ven. Pamatuju, jak jsme sem spadli...tenktát to bylo všechno tak obří! ,,Fine vylezl." Strčila jsem do něj.
Po chvíli už jsme byli venku všichni. Škola by měla být nedaleko. ,,Koukněte! Asi dělaj oslavu a táborák!" Ukázal Fin ke škole. ,,To není táborák!" Zděsila jsem se a pelášila jsem ke škole. Někdo ji zapálil!! ,,Mel! Čekej!" Nick mě nestíhal a Fin jak by smet. Doběhla jsem do blízkosti školy. Pak jsem viděla, že je úplně celá v plamenech! ,,Kdo to mohl udělat?" Fin byl zděšený. ,,Kdo asi! Nechápu, jak se jí to povedlo, ale udělala to ona!" ,,Myslíš Amy?" Nicka to taky překvapilo. ,,No ano! Vracím se!" Koukla jsem na ně. ,,Nicku ty ohlídáš Fina a Fine....ty budeš hlídat, aby to Nickovi nedělalo potíže! Zůstanete tady...já si vyřídím účty!" Objala jsem oba a letěla jsem zpátky.
Na skálách jsem byla hned a z nich za chvíli taky. Amy určitě čeká, že přídu. Ach jak já jí nenávidím! Od první chvíli jsem věděla, že je zlá a teď se to potvrdilo. Nepotřebovala jsem zastavit ani spomali...jela jsem na pohon vzteku a ten nikdy nepoleví. Doběhla jsem k ní, ale stráže tam nečekali. V prvním patře nikdo, v druhém n..... ,,Amy! Ty proradná mrcho!" Křikla jsem a šla jsme jí po krku. ,,Notak! Už víš, čeho jsem schopná, tak nebudeš chtít, aby se tohle stalo i ostatním...." Mluvila tak klidně. ,,Co, aby se jim stalo?" ,,No jen pojď" Vedla mě do pracovny. Neměla jsem na vybranou. ,,Třeba tohle." Šáhla po nejvyšší sklenici....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 bajus98-motýl:D bajus98-motýl:D | 26. května 2013 v 19:30 | Reagovat

hezký

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama