Setkání s pouličním psem-doživotní zážitek

8. května 2013 v 14:35 | WhitEvil |  Just me, myself and I
Před chvílí jsme byli s bráchou na procházce. Byli jsme u rybníka, kde kvete vééélká třešeň, z ní po zafoukání větru padali spousty bílých lístků přímo na silnici. Hrozně se nám to líbilo a tak jsme sebrali hrst lístků a házeli je znovu po větru. Byla to učiněná nádhera...pokud se tam někdy dostanu dám se fotky. Když už jsme byli na vrcholu nadšení zpatřila jsem opodál psa. Nebyl to tuolavý pes ve smyslu, že neměl známku, ale takový ten rozcuchaný, nemytý a zlý pes. Dosatal jsem strach i když se normální psů nebojím. Věděla jsem, že brácha dostane strach a tak jsem řekla první věc, co mě napadla: ,,Utíkej!" Vím, že to bylo hloupé, ale strach mě přemohl.

Vypadal hodně podobně....
Běželi jsme a pes pochopitelně za námi. Bylo to, jako ve snech, když nemůžete prostě běžet dál. Napadlo mě ho zahat. Zastavila jsem a vykřikla: ,,Běž domů!" Ukázala jsem rukou. Pes jenom spomalil, ale stále se blížil za mým bráchou, který stále utíkal. ,,Honzo zastav!" Zavolala jsem, ale ten byl tak vyděšený, že běžel stále dál. Nechápu, jak mohl běžet tak rychle, když mě to vůbec nešlo. ,,Stůj, jinak nás dožene!" Zavolala sem a brácha se otočil. Pes ovšem stále pokračoval za námi. Brácha zařval a utíkat, takže jsem musela běžet za ním, aby se nestratil.
Pes byl rychlejší a já věděla, že nás dožene. Popadla jsem klacek a hodila ho...bez účinku. Nikdy jsme nevěděla, že bych tohle pro svýho bráchu udělala, ale věděla jsem, že když půjde po bráchovi jednu dostane. Honza se tak bál, že mě táhl taky. ,,Počkej." Zaššptala jsem a znova zařvala na psa. ,,Tak běž domů!" Ukázala jsem klackem a bez se ohlédl. Šla jsem pozadu domů, ale on odešel pryč. Mám psy ráda, ale z tohohle jsme měla vážně nahnáno. Už chápu, proč se jich máma bojí...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama