Slzy v očích, vítr ve vlasech, oheň v duši a nohama pevně na zemi (8)

11. května 2013 v 14:12 |  Slzy v očích, vítr ve vlasech, oheň v duši a nohama pevně na zemi

Jaime: Když jsem se vzbudil uviděl jsem tu spoušť. Nevěřil bych, že tohle Sarah udělá nebo že by to vůbec zvládla. Rychle jsem nabyl vědomí a spatřil Sáru, jak běží ke schodišti. Viděl jsem ji rozmazaně a nohy ani pořádně nereagovali na moje pokyny, ale vidal jsem se za ní. Pak jsem začínal slyšet. Z dálky jsem zachytil volání Bet a pak jsem viděl Bena, na kterýho se taky vrhli. Běžel za Sárou. Zvedl jsem se a z obtížemi jsem je následoval. Sarah klopítala po schodech a Ben se jí pokusil shodit. Co to dělá? Zavrčel jsem, jak nějakej pomatenec a Ben si mě všiml. Bylo mi jasný, že on tady není obět a taky, že má prsty v tom, proč se na nás vrhly....jestli to dokonce sám nezincenoval. Stáhl jsem ho o pár schodů níž. Sarah se na mě otočila s tím jejím děkovným výrazem a běžela dál.
Moje rvačka s Benem trvala jen chvíli...hned, co jsem ho ze sebe sundal, vyběhl jsem za ní, ale už bylo POZDĚ. Ze dveří vylezl ředitel a zatáhl ji dovnitř. Dveře zabouchl z obrovským řinčením a zamkl. To už mě Ben dohnal. ,,Můžeš mi říct, co to děláš?" Strčil jsem do něj. ,,Na co si hraješ?!" Přitiskl jsem ho ke zdi. ,,Ona porušuje pravidla!" To jako fakt? Měl jsem sto chutí mu jednu vrazit. ,,On jí něco udělá! Copak na tom ti nesejde?!" ,,Nech mě!" Odstrčil mě a pokračoval. Nemělu cenu hnát se za ním...

Alizabeth: ,,Co budem dělat?" Zeptala jsem se, když jsme zastavili na chvíli oddechu. ,,Poběžíme ještě kousek a utáboříme se." Řekl Mark a držel se za kolena. Všem nám to dalo zabrat. ,,Myslím po tom....až nás chytí." ,,Třeba nás nechytí." Objal mě. ,,Oba víme, že jednoho dne jo." Koukla jsem se na něj. ,,Nechci vám kazit romantickou chvilku, ale koukejte, co jsem našel." Řekl nadšeně Matthew. Odkryl větve a ukázal na jeskyni. ,,Co takhle tady přespat?" Usmál se. ,,Skvěle!"
Sebrali jsme ještě nějaké listí a přikryli vchod, aby nám tam netáhlo. Uvelebili jsme se. ,,Myslíte, že je Sarah v pohodě?" Promluvila jsem, aby nebylo tak děsivé ticho. Udivovalo mě, že jsem to já, kdo si na ni vzpomene. ,,Jak ji znám, tak ta si zaručeně poradí." Uklidňoval mě Matt. ,,Dobře." Zavřela jsem oči, ale usnula jsem až pozdě.
Ráno jsme vstávali ještě před svítáním, abychom udržovali náskok. Šli jsme podél řeky, abychom se lpe orientovali. Prakticky jsme nemluvili...nikomu se moc nechtělo myslet na to, co se děje ve škole. ,,Nemůžu uvěřit, že se to proroctví vyplní." Promluvila jsem...už mě to žralo. ,,Nevyplní! Láska vždycky zvítězí." Řekl Mark. ,,To bych řek..." Přidal se i Matt, který celou dobu koukal někam do prázdna. Pak jsme pokračovali potichu. ,,Něco mě napadlo!" Porhlásil Matt. ,,Co jako?" ,,Vrátím se a přesvědčím je, že to bylo jen přátelství...pomůžu tím Sáře." Mark se uchechtl. ,,Tak nám pošli pohled z pohřbu. Tohle totiž není místo, kde se hraje na hrdiny!" Matt si odfkl. ,,Tak vám aspoň získám náskok."

Sarah: Něco mě šimralo na noze. Otevřela jsem oči a uviděla hromady brouhů, co po mě lezli. ,,,Váááá!" Vypískla jsem a začala jsem skákat, abych je ze sebe dostala. ,,Už jste se vzbudila? Musíte vědět, že jste dostala nejlepší pokoj." Řekl přeslazeným hlasem ředitel. Najednou jsem si vzpomněla na všechno. ,,Musíte vědět, že jste náš ctěný host." ,,Úžasný..." Zamumlala jsem si pro sebe. ,,Tak se posaďte." Ukázal na židli. ,,Co po mě chcete?" Choval se tak mile, že byl až prozíravej. ,,Dobře..hlavně v klidu. Chci vědět vše o vztahu vás s panem Madisonem." Polkla jsem. ,,A o vztahu slečny Ascherové a pana Moneraara." Tomu to tak určitě vykecám. ,,Mám na vás celý den, takže si to klidně promyslete.
V hlavě mi svitla myšlenka, že použiju svou sílu, abych utekla. Soustředila jsem se, jako před tím, ale on to zpatřil. ,,Hlavně se nesnažte použít svou sílu...protože ačkoli jste Master vody, zapomínate na jednu důležitost." Otočil se ke mě a řekl to tak dramaticky, až se mi mále zastavilo srdce. ,,...já jsem Master ohně!" Zamrazilo mě. ,,Vážně mi nechcete nic říct?" Sedl si ke svému stolu. ,,Ne. Nemám, co bych vám řekla." ,,Jak myslíte..vaše chyba!" Pak zavolal zástupce a já dostala strach...

Matthew: Samozřejmě, že jsem měla jinej plán, než jsem řekl, ale to jsem jim prostě nemohl říct. Chtěl jsem tam napochodovat a říct pravdu o tom, co jsem dělal od začátku. Říct, že jsme chtěl Sáru prostě jenom dostat, abych měl další holku a o nic víc mi nešlo...mohli by nás zprostit viny. A když už né nás, tak aspoň mě. Když by mě chytli nevěřili by mi, ale takhle by to mělo vyjít.
Blížil jsem se ke škole a vypadalo to, jako normální den. Všichni byli venku a užívali si. Lidi, co byli na Timmyho párty byli trochu zřízený, ale to bylo všechno. Jako by se nic nedělo. Ovšem, jakmile jsme vstoupil dovnitř, ucítil jsme něco zvláštního. Bylo to, jako nějaká negativní energie. Zavedlo mě to až k ředitelně, kde seděl před dveřma Jaime. Tak on mi tady budě dělat do MÝ holky? ,,Tak tos přehnal!" Naštval jsme se a vytýhl ho za límec. ,,Můžeš mi říct, ty kryple, co tu děláš?" ,,Dávám ti do držky!" Měl jsem chuť mu tu jeho hlavu omlítit o zeď. ,,Uklidni se! Já za to nemůžu!" Trochu jsme povolil. ,,Ben v tom měla prsty a Sáru tam teď drží! Byla tam celou noc a nikoho tam nepouští. Nechtěj, aby vypukla panika na škole." Pustil jsem ho na zem. ,,Měl bys zmizet! A radím ti dobře. Právě teď vyzvídají, kde jste." ,,Vím...jdu pomoc." ,,Komu?!" Zeptal se zděšeně. ,,To se uvidí!" Zaklepal jsem na dveře a podle očekávání mě zatáhli dovnitř.

Sarah: Měli v tom kýbli vodu. Koukla jsem na ředitele. Smál se tak škodolivě a z jeho rukou šlehali půameny. ,,Budeš mluvit?" Vycenil zuby. Zatnula jsem všechny svaly a potichu šeptla. ,,Ne." ,,Fajn!" Začal mě pálit na ruce. Ať jsem se snažilo o cokoli, tak voda nějak nefungovala. ,,Aaaaagrr." Zařvala jsem a pak mě zástupce polil vodou, abych neomdlela. ,,A teď?" Tvářil se, jako by ho to těšilo. Pak někdo zaklepal. Moje spása!! Pak dovnitř zatáhli Matthewa. ,,Rád vidím, že se naše osazenctvo rozšiřuje. Můžeme se toho dozvědět mnohem více. Posaďte se prosím." Strčil do něj. ,,Nemíním se tu zdržet dlouho." Stoupl si. ,,Co to děláš?" Koukla jsem na něj. ,,Nic moc." ,,Tak se pochlubte." Dostala jsem strach. ,,Osamotě!" Zatvářil se tajemně a navíc vypočítavě. ,,Samozřejmně." Odšešel s ním říďa. Z vedlejší místnosti nebylo nic slyšet...to bych musela ke dveřím a v přítomnosli zástupce by to nedopadlo asi moc dobře.

Alyzabeth: Ani jsme se nesnažili Matta zastavit. Měl vždy svojí hlavu, takže by to k ničemu nevedlo. Prostě jsme pokračovali dál. Dost by mě zajímalo, jako pochodí...bohužel se to dalo dost dobře odhadnout. ,,Nemůžeme utíkat věčně! ,,Nemůžeme utíkat před naším osudem." ,,Náš osud není tohle...ty tomu věříš?" Mark svraštil tvář. ,,Neměli bychom se vzdát? Bylo by to lepší." ,,Co tím pak změníme? Nic." ,,Tohle taky není zrovna NEJ nápad!" Bála jsem se, co bude dál... jako bych něco cítila uvnitř-v sobě. Byl to pocit vnitřní nejistoty. ,,Takhle akorát svůj život prodlužujeme o pár býdnejch dní.",,Mluví z tebe hlad." Řekl a utrhl jablko. Hlad? To tak. ,,Dej si!" ,,Jídlem mě neumlčíš." Koukla jsem si. ,,Možná, ale tvůj žaludek jo." Nasbíral jich ještě pár na cestu.
,,Musíme překročit řeku." Rozhodl se. ,,Poč?" ,,Pochybuju, že by nás šli za ní hledat a tohle je jedno z mála míst, kde se dá překročit." ,,Tak fajn." Chytla jsem ho za ruku a vstoupila do vody. Byla studená..spíš LEDOVÁ. ,,SSS." Zaúpěla jsem. ,,Je chladná, co?" Mark mě držel pevně. Voda byla tak studená, že mě až štípala do nohou. ,,Je to ledový!" ,,Pojď. Už jen kousek." Chlácholil mě Mark a pak mě vytáhl z vody. ,,Dobrý?" ,,Fajn. Na chvíli seď. Já se zajdu porozhlídnout kolem." ..Dávej pozor!" ,,To já vždycky."
Když uvěhlo asi deset minut, vrátil se. ,,Našel jsem cestu! Když po ní půjdeme dojdem do údolí." ,,A co tam?" ,,Bude ta nějaký úkryt a mozná i malá vesnice." Vstala jsem a pomalu rozchodila ten chlad z nohou. Slunce sice svítilo, ale moc velkou sílu nemělo. ,,Lásko? Mám tě nést?" Podepřel mě. ,,Zvládám to." Lásko? Tak hezky to znělo. ,,Samozřejmě." Otáhl ruce. ,,Budem tam za chvíli. Chceš si ještě sednout?" ,,Pojď. Dokud máme náskok. Tam si odpočinu."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 bajus98-motýl:D bajus98-motýl:D | 11. května 2013 v 19:07 | Reagovat

Hezký:-)

2 WhitEvil/taková normální ještěrka WhitEvil/taková normální ještěrka | 11. května 2013 v 19:09 | Reagovat

Je to trochu komplikovaný, jak je tam hodně lidí, ale snažila jsem se.;))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama