Slzy v očích, vítr ve vlasech, oheň v duši a nohama pevně na zemi (9)

18. května 2013 v 11:52 |  Slzy v očích, vítr ve vlasech, oheň v duši a nohama pevně na zemi
Metthew: ,,Víte já se Sárou chodil jen proto, abych měl další holku...pochopitelně to s ní nešlo tak lehce, ale já jsem nestratil naději." ,,Aaha. Jenže Matte...tohle může být taky jen pokus o Sáry zachránění" Škodolibě se smál. ,,Pro tu bych vážně nic neriskoval. Ona je pro mě jen další čárka na seznamu." ,,To ti nemůžu věřit." ,,Jestli to pro ni něco znamenalo..budiš, ale pro mě ne!" ,,Dobře, ale i tak jste s ní chtěl spát a kdyby otěhotněla, tak oba přijdete o to, čím jste." Šklebil se. ,,Věřte, že je v mém nejlepším zájmu, abych jí do jiného stavu nepřivedl." ,,Rozhodně." ,,Víte, kde se nachází Ascherová a Moneraar?" Vyzvídal. Ty jsem podrazit nechtěl. ,,Kdybych to vědl já, už to víte i vy."Pak se zatvářil dramaticky. ,,Měl byste jít." Pak otevřel dveře a pustil mě. V tu chvíli ze mě spadl všechen stres.

Sarah: Matt se nevracel, ale ředitel už vešel. ,,Takže to pro vás nevypadá dobře." ,,Já vím." Nechtěla jsem nic prozradit. ,,Takže můžeme pokračovat. V jeho ruce se objevil znovu plamen. Napadlo mě jen omdlít.

Alizabeth: Jen pár kroků zbývalo od údolí a malé vesničky. Schovali jsme se v hospůdce....nikdo nás tu neznal, takže jsme byli v bezpečí. ,,Bet?" Koukala jsem do prázdna. ,,Ehm. Jo." ,,V pohodě?" ,,Jen přemýšlím, jestli už pro nás nejdou." ,,My to zvládneme." Položil si mě na sebe a jí za pocitu klidu a bezpečí usnula.
Ráno jsme měli zase vyrazit, ale stalose něco divnýho. Celým krejem se nesla špatná zpráva. Jako bychom už prohráli....

Jaime: Zahlédl jsem Matthewa na chodbě. Byl kolem něj houf kluků. ,,Už víš, co se stalo Sáře?" Vyzvídal jeden. Mattovi vadilo, že se nemůže vytahovat. ,,Am....ne. ,myslím si totiž, že když jí nechám připlazí se sama a pak se se mnou vyspí." Smál se a olízl si rty. Je tak NECHUTNEJ!! ,,Ty debile, ona umřela!" Zařval jsem na něj. Nevypadalo to, že by ho to nějak zasáhlo. ,,Tak to už mi asi nedá." Uchechtl se. Jak tohle může říct? ,,Ty jsi vážně KRETÉN!!" Přidal se i Luk.

Alizabeth: ,,Sarah zemřela....Když nás chránila. Nechali jsme ji tam." Házela jsem to na sebe. ,,To neříkej! Ona se jen přenesla na lepší místo a už je jí DOBŘE." Chytil mě za ruce. ,,Měli bychom se vrátit, jestli chceme aspoň šanci." ,,Já nevím...co počkat?" ,,To nás na místě zabijou! Marku prosím, věř mi." Přemlouvala jsem ho.

Jaime: Když už si ředitel vymyslel výmluvu o Sářině úmrtí, vyšel ven. ,,Je mi líto, že musím oznámit tuto smutnou zprávu." ,,Ha! To určitě!" Naštval jsem se a vyrazil dopředu. Zástupce už ji nesl. ,,Sáro!" Vyděl jsem její popálené tělo. ,,Snažili jsme se ji záchránit, když se popálila od vaření." Mluvil tak klidně. ,,Ccc! To si dělá srandu?? My všichni víme, jak to bylo! Že jste jí zabili! Že jste ji mučili!" Zařval jsem a byl jsem překvapen, že se snad všchni na ně vrhli se mnou. Vzal jsem Sáru do náručí a utekl před školu. Položil jsem jí do trávy a za pár minut dorazili ostatní. ,,No tak! Řekni, že to je jeden z tvých triků a ty to jen hraješ! Pojď si pro nás happyend!!" Tekly my slzy a kapali na její studené a ztuhlé tělo. ,,Věděli jsme, že to udělali....nezabránili jsme jim." Otočil jsem se na Toma. ,,Měli jsme snad na výběr?" ,,Přivázali jsme k židlým...řetězy." Přiběhl John. ,,Fajn." ,,Víte, co? Ona se obětovala....obětovala se pro dobro. Nebylo to zbytečný!" Stoupl jsem si. ,,Její smrt nebyla zbytečná!!! Pomohla nám probojovat se. Musíme pokračovat! Budeme se rvát za svou hrdosta za svou lásku!! Můžeme být, s kým chceme!! Takže koneš všech pravidel o živlech. A jestli to vede k vymizení živlů...tak ať!!" Pak začali se radovat a pístali. ,,Budeme muset Sáru pohřbít." Sklopil jsem zrak a ostatní taky zvážněli.
Po pár hodinách hledání úctyhodného místa a kopání hrobu, jsme uložili mou lásku k věčnému spánku.
,,Měli bychom se vypravit za Bet a Markem, ale nevím, kde jsou. Matt nám to už asi neřekne, když jsme ho vyhnali." ,,Choval se, jako....ehm. Zasloužil si to." Poklepal mi na rameno nějaký kluk. ,,Půjdeme je hledat?" Napaslo mě. ,,Jak znám Alizabeth, přijdou sami. Ona ví, jak to dopadne..zvládnou to." Podporovali mě ostatní. Jako by to věděli.

Alizabeth: Po té, co jsem musela Marka doslova odprosit....nakonec jsem ho táhla s sebou...jsme sebrali odvahu se vrátit. ,,Proč se bojíš? Říkal si přece, že láska zvítězí." Stále mi nevěřil a zpomaloval. ,,Jenž zahrávat si s ohněm...v podobě řídi není zrovna NEJ nápad." ,,Ty máš vážně strach?" Vživotě jsem si nemyslela, že by zrovna Mark měl strach. ,,Jo. Ty snad ne? Ty se nebojíš?" ,,Ne, popravdě se těším, až si to s ním rozdáme." ,,Rozdáme? Jen, jak nás uvidí, dostaneme smrtelnou ránu...a bude konec." Strašpytel jeden. ,,Tak to teda ne! Dobře víš, že jsme silnější než nějaký jeho ohníček....a Matt nám doufám taky pomůže. Zvládneme to. ,,I kdyby byla pravda, co říkáš, tak jak si můžeš bejt jistá, že ostatní nepůjdou s ředitelem? Umí dost dobře vyhrožovat." ,,Nemůžu....jenže já v ně věřím. Věřím v nás." Vzala jsem ho za ruku. ,,Hlavně, že v tom máš jasno." ,,Jo." Zasmála jsem se.
Vystoupat nahoru nebylo tak jednoduchý, jak jsem si myslela. Samozřejmě jsem čekala, že to bude záhul, ale tohle bylo fakt moc. ,,Alizabeth?" Volal Mark. Byl kousek za mnou. ,,Spomal." Byl udýchaný. Já už jsem taky mlela z posledních sil. ,,Až najdu vhodné místo na zastavení..." Chtěla jsem si sednout, lehnout, odpočinout si, ale touha po vítězství mě táhla dál. Když jsme byli nahoře praštila jsem s sebou do trávy. Mark se nějakým záhadným způsobem dostal přede mě a pomohl mi. Po pár minutách prudkého oddychování se Mark zvedl. ,,Vidíš to?" Vyvalil oči. Ohlédla jsem se taky. ,,Můj bože." Hnal se k nám dav lidí. ,,Lásko? Co budeme dělat?" Chytil se mě. ,,Nic. Nemělo by to cenu." Zavřela jsem oči. Pak mě Mark obajl, aby na mě nemohli. Bála jsem se toho, co přijde dál. ,,Konečně jsme vás našli." Chytla se nás Vicky. ,,Hledali jsme vás skoro 3 hodiny." Mark povolil. ,,Co se stalo?" Byl stále přede mnou, kdyby to byla lest. ,,No Sarah ...zemřela." ,,To už víme." Řekl napůl smutně a zároveň rozčileně. ,,Aha. No Jaime nám pomohl jí pohřbít. Taky jsme ty oba spoutali a...." ,,Co je s Mattem?" Zajímalo mě. ,,Je to debil...Sáru akorát využil a když mu hrozila smrt zbaběle se šel zachránit." ,,Co že to?" Mark mě pomalu pouštěl k ostatním. ,,Jenom nás všechny oklamal. Hrál to na obě strany a pak se přidal k tý, co pro něj byla výhodnější." Dostal se dopředu Jaime. ,,Co je s ním teď?" ,,Vykázali jsme ho ze školy...snad už se nevrátí." ,,Takže ředitel a zástupce jsou spoutaní a vy nevíte, kde je Matthew? Co když je přijde zachránit?" ,,Pochybuju...po tom, co udělal Sáře se neukáže."
Pak nás odvedli do školy. Oba byli ještě spoutaní...ani se nepokoušeli o útěk. ,,Nancy zavolala svému strýčkovi...Maszerovi vzduchu, aby přijel a Luk svolal radu, aby ředitele zbavila moci. Hrozilo nám sice i nebezpečí od nich, ale ředitel by nás mohl zabít taky. ,,Brý den." Přišli ke škole. ,,Máme zprávy, že se zde jednalo o mučení a vraždu." Mluvil nejstarší pán. ,,Ano, jde o zneužitý moci Mastera." Mluvila jsem překvapivě klidně. ,,Saywerové byla tedy zabita Materem?" ,,Ano. Masterem ohně...ona sama byla, ale neměla ještě sílu." Vložil se do toho Jaime. ,,Master čeho?" ,,Vody. Jen krátce, protože jí pak..." Zasekl se. ,,Chápu." ,,Pohřbili jsme ji. Ti dva, co jsou za to zodpovědní jsou nahoře." Dovedl je tam Jaime. Já jsem byla s Markem venku. Když se vrátili vedli slabého ředitele spolu se zástupce pryč.
,,Proč došlo k vraždě?" Bála jsem se, že na to dojde. ,,Láska." Vyhrkl Mark, než jsem stihla cokoli říct. ,,No a?" ,,Mezi živly." Prohodil neměla. ,,Aha. Vy jste..." ,,Jo jsme spolu." Stále mluvil jen Mark. ,,Pravidla to zakazovali, ale láska by měla mít šanci." Vypadalo to slibně. ,,Samozřejmě." ,,Uvědomujeme si, že nám to potom vezme moc a budeme lidmi, ale to je jedno." ,,Rozumím vám. Každý by měl dostat právo na šťastný konec." Pak přišli i další. ,,Tímto vás VŠECHNY zbavuji pravidla..být pouze se stejným živlem! Od této chvíle máte všichni právo být si, s kým chcete...bez ohledu na živly. Můžete být šťastní." Prohlásil a všichni najednou začali jásat a přiznávat své city. ,,MNoc vám děkujeme." Obajala jsem ho. ,,Rád jsem to pro vás udělal."

Jaime: Po tom, co se vče dalo do pořádku jsme dělali velkou oslavu. Najednou už se nikdo nebál být se svým protějškem a všichni byli štastní...až na mě. Já jsem stále byl venku a přemýšlel jsem. Nechtělo se mi slavit s ostatními, i když jsem jim to přál. ,,Proč nejsi vevnitř?" Přisedla si ke mě Amanda. ,,Chtěl jsem bejt sám." ,,Tak já půjdu." Zvedala se. ,,Ne. Ty mi nevadíš." ,,Chtěla jsme ti něco říct." Koukala se tak vážně. ,,Tak povídej." ,,No jde o to,že....mám tě asi ráda. Pochopím, když nebudeš chtít se mnou nic mít! Jenže jsem ti to musela říct." Mlčel jsem. ,,Zaskočila jsme tě?" ,,Ne." Zavrtěl jsem hlavou. ,,Jen, že je to..úžasný." Usmál jsem se. ,,Myslel jsem si vždycky, že jsme jen kámoši. Pak se nějak objevila Sarah a já jsem byl zas někde jinde." ,,Takže ty..." ,,Mám tě taky rád." Chytil jsem Amandu a políbil ji. ,,Jen nesmíme spospíchat." Zvedli jsme se a šli jsme se projít.

Alizabeth: Je tomu už nějaký ten pátek od doby, co se to všechno semlelo. Školu teď vedou zodpovění a hodní lidé. Já s Markem jsme zase pokročili v našem vztahu dál....vlastně i mezi dalšíma to jiskří. Třeba Jaime a Amanda. Těm to spolu sluší. Jaime se taky stal Masterem vody a Mark je Master země. Jsme tak šťastní....největší radost mám z toho, že se to proroctví nevyplnilo. Nakonec to všechno dobře dopadlo a všichni jsme šťastní.
Ve škole to už není takový TEROR a učení je taky celkem v pohodě. Na školu se dostalo spoustu nových lidí. Byl dokonce přijat i bratranec Marka...učí nás o magii zábavněji. Vůbec nic nám nevnucuje a chová se k nám, jako ke kamarádům. Nikdy nám nebylo líp a možná právě teď je ten správný čas na to říct si, že život je fajn. Celý to všechno sice nevylo nejjednodušší, ale museli jsme to zvládnout, abychom mohli bejt šťastní... spolu štastní.
,,Lásko?" Mark mi zakril oči. ,,Víš, chtěl bych tě o něco poprosit." Klekl si a mě bušilo srdce. ,,Vezmeš si mě a uděláš ze mě nejšťastnejšího člověka na světě?" Tekly my slzy. ,,Tak to je jasný, že jo!" Zvedla jsem ho a začala jsem ho líbat. Jako bych právě začala žít svůj dlouholetý den.

Ps: Je to trochu nepřehledný, ale snažila jsem se, aby to splňovalo všechny požadavky. Snad jsi spokojená.
PPS:Ps:Berte v úvahu, že vše na mém blogu chrání autorská práva (stejně tak i tento příběh). Pokud ho někdo zkopíruje, tak si ho najdu a...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Jaké je pro vás poučení?

Přátelství nade vše. 14.3% (1)
Láska vítězí. 42.9% (3)
Štěstí si vás najde. 28.6% (2)
Žádné. 14.3% (1)

Komentáře

1 bajus98-motýl:D bajus98-motýl:D | 18. května 2013 v 12:21 | Reagovat

Hezký tak jsem si pobrečela je mi totiž strašně líto, že umřela Sarah. Ale jinak to je fakt hezký díky moc :-)

2 WhitEvil/taková normální ještěrka WhitEvil/taková normální ještěrka | 18. května 2013 v 22:26 | Reagovat

tak nemůžou žít všichni;))
nz:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama