Jmenuji se Rebeca a je to už pár let, co jsem zamilovaná do svého kamaráda. Vlastně už na základce se mi líbil, ale to jsem neměla odvahu mu to říct. Když už jsem jí sebrala, tak si našel přítelkyni. Stále jsem si namlouvala, že se rozejdou, ale , když se jim narodil syn, vzdala jsem to. Teď mi už ani nejde tolik o jeho lásku, jako spíš o pomstu. Věnovala jsem Erikovi nejlepší léta svýho života a on si mě ani nevšiml...
Stanleyho syn-Austin bude mít za pár dní 17. Samozřejmě jsem pozvaná. Austin je stejný, jako Stanley, takže nebude těžké ho sbalit. Pokud vím, stejně holku nemá. Nejdřív ho musím opít, dostat od ostatních a pak se to už podá. Jen tak bude Stanley žárlit a třeba si konečně přizná své city ke mě. Za zkoušku nic nedáte!
A je to tu! Ten slavný den D! Dorazím jako obvykle dřív. Pomáhám s přípravou, ale Stanley pořád odbíhá za jeho ženou. Jak já žárlím! ,,Austine?" ,,Jo." ,,Vadilo by ti dojít pro tátu?" Udělám milé oči. ,,Ne. Doběhnu pro ěnj." ,,Díky! Jsi zlatej." Chtěla jsem mít Stanleyho stále u sebe. ,,Na co mě potřebujete?" ,,No nestíháme a hodí se nám každá pomoc." ,,Tak já se do toho dám." Stanley má na krku rudou rtěnku...to snad ne!
Za pár hodin je vše tip ťop. Austin je vážně spokojený a jde vítat přátele. Stanley se vypařil a já měla příležitost nalít na přípitek. ,,Tak na oslavence!" Pozvedla jsem sklenku. Všichni to do sebe hodili a začala hrát hudba. Do večera do sebe Austin naházel pěkných pár panáků...teoreticky to byla skoro půlka láhve. Stanley a Marie nechtěli rušit a tak odjeli. ,,Austine?" Potácel se cestou ke mě. Táhlo to z něj. ,,Na slovíčko!" Odtáhla jsem ho stranou. ,,Víš teto, že si docela pěkná ženská?" Sápal se na mě. ,,Neříkej mi teto! Připadám si pak stará..." ,,Tak to nechci." Líbal mě na krku. Tak to bylo rychlí! Přidala jsem se k němu, ale v pravé chvíli jsem se raději odtrhla. ,,Co takhle spomalit?" Koukal na mě divně. ,,Musíš si mě šetřit." Dala jsem mu poslední pusu a vrátila se k ostatním.
Pře půlnocí už byli všichni na mol, takže jsem alkohol zavřela do domu a dům zamkla. Jen do půl druhé trvalo polovině vystřízlivět. Zbylí spali i na trávníku. Austin se nějakým zázrakem dostal do postele. Ráno mi volal Stanley. ,,Rebeco?" ,,Jo." ,,Austin stávkuje, že chce mluvit jen s tebou, ale tak nějak není shopný mluvit. V noci blouznil a ani teď na tom není moc dobřě. Přijela bys?" Nemusela jsem se ani rozmýšlet. ,,Tak jo..." Dělala jsem znuděnou.
Austin zvládl slézt z postele na židli, ale dál ne. ,,No, tak cos mi chtěl?" Sedla jsem si naproti. ,,Myslelas to včera vážně?" ,,Co přesně myslíš?" ,,To , že bychom jako my....no vždyť víš...spolu chodili." Díval se na mě tím samým zmateným pohledem, jako tenkrát Stanley. Byli si tak podobní. ,,Jo. Ty?" ,,Jasně!" Zamyslel se. ,,Nebude to tátovi vadit?" ,,Proč by mělo? Copak jsem špatná?" ,,To ne, ale si starší." ,,No tak to se s tím bude muset vypořádat."
Léto jsem strávila celé s Austinem. Bylo mi trochu líto, že Stanley ze sebe dělal zodpovědného tátu zrovna teď. Austin si stěžoval, že z něj dělá malýho kluka, tak jsem ho šla jednou doprovodit. Byli jsme na pláži a když bylo chladno, vraceli jsme se domů. ,,Hoj tati." Křikl. ,,To jsem rád, že se vrátil ještě dneska!" Ozval se. Do vteřiny už stál v nástupu před námi. ,,Omluva?" Ruce v bok. ,,Proč bych se měl omlouvat? Jsem skoro plnoletý a měl jsem s sebou doprovod!" Provokoval. ,,Nahoru!" Vyhnal ho. ,,Co to děláš?" Naklonil se ke mě. ,,Co jako? Myslíš, že s ním nejsem šťastná?" Měla jsem ho na háčku. ,,Tak to sni dál!" Zabouchla jsem za sebou dveře.
Myslím, že už to docela zabírá. Dalších pár dní jsme chodila s Austinem domů a provokovala ho čím dál víc. A pak to začalo Stanleyho dost štvát. Jednoho dne jsme přišli později v noci a Marie odvedla Austina nohoru. ,,Děje se něco?" Stanley mě odtáhl evn. ,,Hej! Můžeš nás nechat na pokoji!" Strčila jsem do něj. ,,Vím o co ti jde!" Naskočila mi husí kůže. ,,Děláš to kvůli mě...kvůli nám!" Přitiskl mě ke zdi. ,,Měli bychom to přestat předstírat...máme se rádi! Už od první chvíle. Přestanem si na něco hrát, protože jediný, kdo to odnese, bude on." Jednu ruku jsem mu odstrčila. ,,Tak co je?" Divil se. ,,Tenkrát...když mu bylo 15...řeklas, že je úplně stejný, jako já až na jednu věc! Tak proč mi teď tvrdíš, žes to nedělala kvůli mě?" ,,Víš on je vážně stejný jako ty...jenže ta jediná věc je, že si mě vybral hned na poprvé." ,,Co to tu sakra plácáš?" Chytil mě kolem ramen. Přitiskl mě ke zdi, až mě to vážně bolelo. ,,Mám ho ráda...tebe jsem tenkrát taky měla. Milovala jsem tě celou tu dobu, ale tys to neopětoval. Smůla." Provlíkla jsem se z jeho sevření. Stál tam ještě pár minut.
S Austinem to začalo být dost vážný a niný už spolu dokonce žijeme. Často se setkáváme s odporem a znechucení, kvůi věkovému rozdílu, ale to se dá přehlídnout. Možná, že teď mám konečně právo být šťastná, když to nevyšlo se Stanleym. Austin je sice mladý, ale rozumí mi. Stanley ani Marie nás dodnes nepochopili, ale mě stačí, že mám po boku Austine...teď jsem spokojená!
Tento příběh je hlavně o věkovém rozdílu. Jste pro nebo proti a pomohl vám můj článěk změnit názor?







