Dne 10.6. jsme v doprovodu naší učitelky angličtiny vyrazili na výlet do Prahy. Většině lidem se při slově Praha vybaví prostě obchodní domy, nákupní střediska a "Mekáč". Soudím tak, protože při připomínce naší učitelky dějepisu, že se máme koukat po památkách a né po krámech, se celá třída válela smíchy. Tentokrát jsme ovšem měli příležitost. Možná bych přeháněla, kdybych psala, že se dívali tak tři nebo čtyři lidé.
Našla se však jedna památka, kterou si vychutnali opravdu všichni-Karlův most. Mě osobně překvapilo, že když se dotknete určitých památníků/soch, vyplní se přání. Nejsem sice pověrčivá, ale zkusila jsem to...

A také moje BFF...

Další zastávka byla u místa, kde byl schozen Jan Nepomucký z mostu. Nevím proč, ale z toho místa jsem fakt cítila nějakou energii....ale možná se mi to jen zdálo. Zde byla největší naděje na vyplnění přání, ale už nestačilo jen pohladit. Nejprve se levá ruka položila na kříž (na každý hrot jeden prst) a pak se teprve mohlo dotknout pomníku a přát si něco.

Nejprve nám to celé předvedla paní učitelka...

Pak já...

A BFF. Opět si to vyzkoušeli všichni..
Po té nám paní učitelka sdělila, že se ještě musí vyskočit do vzduchu, aby se přání vyplnilo. A já jsem si to rozhodně přála moc, takže....

Nejsem si jistá, jestli vyskočili nakonec všichni, ale tahle fotka se vážně povedla.
Než jsme opustili Karlův most, společně jsme se vyfotili. Doufám, že nám tato vzpomínka dlouho zůstane...

Pak už jsme pokračovali do muzea čokolády. Už ze samotné vůně se nám sbíhali sliny. Uvnitř už nás čekala propracovaná prezentace a vyprávění o samotné historii čokolády (kakaa). Uvnitř jsme si mohli také potěžkat pytel s kakaem (65kg) a užasli jsme při pomyšlení, že to lidé nosí několikrát denně.

Čekala nás také ukázka výroby pralinek. Dozvěděli jsme se, jak která čokoláda vzniká a proč se bílá čokoláda pořád nazývá čokoládou. Během pár minut jsme pak měli pralinky hotové a mohli jsme ochutnávat. Všem opravdu ´šmakovali´. Ke konci návštěvy muzea nám paní učitelka rozdala i osvědčení na památku..

Mohli jsme si také zakoupit suveníry. Mě osobně překvapilo mýdlo z kakaového prášku. Vonělo tak lákavě, že jsem si ho musela koupit. Jen je škoda, že se nedá jíst:(.
Při cestě do muzea gastronomie jsme narazili na muže převlečeného za krále. A jak často se vám naskytne možnost krále obejmout?

Dokonce mi i zapózoval, abych měla památku...

Narazili jsme i na další převlečené lidi...nejspíš tam byla nějaká akce.

V muzeu gastronomie jsme zjistili, že jídlo je umění a prohlédli jsme si vznik příborů. Přitom jsme se dozvěděli, že existovala třeba lžičkovidlička a jak se používala, také jsme viděli kuchařské uniformy a co teprve to nádobí?

Viděli jsme opavdu skvostné kousky.


I příbory mě zaujali..

Domů jsme se vrátili plni nových zážitků a poznatků. A aby toho nebylo málo, jedna holka ze třídy se dokonce seznámila s jakýmsi chlapíkem jménem Azizy (omlouvám se, ale fakt nevím jak se to píše.....jo běžné jméno;D)

Zapomněla jsme zmínit, že s námi byla i dcera paní učitelky, které vděčím za tyto krásné fotky!








užasné fotky já v Praze nikdy nebyla...