Ukázala mi hlavu pana Wolckera ve sklenici. ,,To ne!" Chytila jsem se za obličej. Rozhlédla jsem se kolem a viděla části těl dalších... Graceina ruka byla v další-ještě na ní byl její prsten. Viděla jsem kuchařčino ucho i s náušnicí a spostu dalších nechutných věcí. ,,Co to je krucinál?" Zvedal se mi žaludek. ,,Malé varování, úkázka mých možností....když mi nedáš Nicka, můžu klidně pokračovat. Myslím, že se na něčem domluvíme." Tak nechutně vřele se smála. Co mám udělat teď? Polkla jsem knedlík v krku.
Mezitím
Nick: ,,Co bude teď?" Ptal se mě Fin. ,,Co by, půjdeme za Mel." ,,Jenže ona řekla, že...." ,,Je mi jedno, co řekla! Musíme jí pomoct." Kývl, ale dost mejistě. ,,Budem muset zase přes skály. Zvládneš to?" Už předtím s lezením měl problémy. ,,Tak snad jo." ,,Dobře. Jak znám Amy, už na Mel něco zkouší." ,,Ty si myslíš, že Melanie povolí?" ,,Ne, ale Amy má spoustu prostředků, jak jí k tomu donutit....." Vyděsil jsem ho. ,,Tak honem!" Strčil jsem do něj a rychlím krokem jsme pokračovali. Párkrát jsme zahlédli i Mel, ale jen z velké dálky.
Oba jsme byli vyřízení...na mě si vybralo svou daň Amyino vězení a na něm fyzička. Často jsme se zadýchavali a museli jsme zastavovat. Jen dojít k městu nás stálo většinu sil. Pak Fin dostal super nápad. ,,Musíme na střechu. Tamtudy se dá dovnitř dostat nejbezpečněji." Fakt jsem ho chtěl uškrtit! ,,To nemůžeš myslet vážně!" ,,Jistě, že jo. Jestli je Amy taková, jak říkáš, bude mít stráže všude! Takže...." ,,Nevěřím tomu, že souhlasím." Svraštil jsem čelo. ,,Super!" Hned se dal do lezení.
Po litrech potu a miliónu litování, jsme se dostali na střechu. Chvíli jsme tam jen leželi a odpočívali. Dost nás to vyčerpalo. ,,Tak jdeme." Přiměl jsem své nohy fungovat. ,,Dobře." Těžce se zvedl. Bloudili jsme po střechách, než jsme uslyšeli divné zvuky. ,,Slyšíš to?" Čapl jsem Fina za ruku. ,,Jo. Honem!" Utíkal za zvuky a dupal postřeše. Dost jsem se bál, že nás někdo uslyším, ale jemu to starosti nedělalo. Já jsem ho jen tiše následoval.
,,Vidíš to?" Koukal se dolů střešním oknem. ,,Víš, kde to je, že?" Bylo to jen pár kroků od Amyina vězení. ,,Jo. Vychází to odtamtut." ,,Ona tu zas někoho vězní!" ,,Tak mi pomozte!" Ozval se křik. ,,Tak ona věžní ženu?" Co s ní asi chce dělat? Ozvala se rána bičem nebo něčím podobným. Pak jsem slyšel kvílení a pláč. ,,Jak se tam dostaneme?" ,,No nejspíš budeme muset odsud, ale.....koukej!" Uviděl jsem jednoho z těch, co mě hlídali. ,,Je tam okno! Teda okínko, ale bývalo větší! Kdybych byl při síle a měl nějaký materiál, dala by se celá ta stěna rozbít!" ,,Dobře. Jdeme konat dobro." Rozhodl a vrhnul se ze střechy přímo do růží. ,,ÁÁÁÁgg.-" Slyšel jsem jeho vzdech a musel jsem se smát jeho blbosti. Já jsem radši mrštně skočil na strom a z něj jsem slezl na zem bez zranění. Fin si zatím vyndaval trny.
,,To byl tak blbej nápad!" Nadával. ,,Taky sis všiml?!" Vybuchl jsem znovu. ,,No tobě se to směje!" ,,Taky, že jo." Uklidnil jsem se. Tak pojď najít nějakou tyč." Vyrazil jsem dál po zahradě. ,,Hele? Nestačil by i kámen?" Ptal se Fin hloupě. ,,Ne. Potřebujem tyč. Nějaký kamínek to nerozbije....zas tak slabý to není." ,,Ale to víš, může rozbít! Zdvyhl nad hlavu kus obřího šutru. ,,Tak tenhle by měl." Laskavě jsem ukázal onu stěnu. ,,Je to buť teď nebo nikdy." Popostrčil jsem ho k činu. ,,Jo." Zhluboka se nadechl. ,,No ták!" Strčil jsem do něj. ,,Jo vždyť jo." Rozklepal se. Pak mrskl šutr do okna. To se celé na roztříštilo. Fin neohroženě lezldovnitř.
Melanie: Když už hsen byla bez naděje, ozvali se zvuky rozbíjejícího skla. ,,Ten parchant!" Amy mě odstrčila a hnala se k vězení. Nemusela jsem toho mít v hlavě moc, abych si to dala dohromady. Ona tam drží Anastázii! Jak jí mám, ale předběhnout, aby si mě nevšimla? Pomalu jsem jí následovala. Věděla jsem, že je to to jedinné, co můžu udělat. Fin? Co ten dělá ve vězení?Vykulila jsem oči. Nick je mizernej hlídač..
Fin: ,,Ať už jsi, kdo jsi, pomůžu ti." Natáhl jsem ruku k té dívce, jenže ona byla v bezvědomí. Uslyšel jsem Amy. ,,Fine tak makej!" Řval na mě Nick. ,,Tobě se to řekně!" Posbíral jsem ubohou dívčinu a snažil se ji prostčit. ,,Ber jí!" Panicky jsem zařval, když se Amy objevila. Hned jsem z okna zmizel. ,,Máme ji!" Táhl jsem ji po zemi. ,,Bože musíš být trochu ohleduplný! Okřikl mě Nick. ,,Tak si jí vem sám." Vrazil jsem mu jí. ,,Finééé!" Zaslechl jsem Melanie. Křičela a Amy jí zatahovala zpátky dovnitř. ,,Jak se tam dostala?" ,,To je fuk! Drž jí!" Vrazil mi jí zpátky. ,,A nikam nechoď." ,,Jasně." Jako bych snad dělal něco jiného.
Melanie: Jakmile Amy otevřela celu, aby se dostala za Anastázii, vběhla jsem dobnitř. Představovala jsem si, že prostě proběhnu, ale to se nezadařio. Prorvat se malinkým okýnkem za přítomnosti Amy prostě není tak jednoduchý. Sotva jsem vystrčila jednu nohu ven, ona mě zatáhla zpátky za vlasy. ,,Pusť mě!" Odstrčila jsem ji, jenže ona měla posily. Koutkem oka jsem zahlédla Nicka, jak běží za mnou. ,,Jí mi nevezmou!" Amy poslala další, aby dostali Anastázii. Doufám, že jí Fin pomůže dostat se odsud, že jí ochrání. ,,Nicku!" Natáhla jsem ruce k oknu, ale nikdo se neoběvil. Kde je? Kde krucinál je? Propadla jsem panice. Tři chlapy mě drželi a i když jsem se cukala, nedokázala jsem se vymanit z jejich stisku.
Sly se mi vehnali do očí už jen z představy, co se asi Nickovy mohlo stát. Já samotná jsem pak skončila zavřená ve vězení. Na rukou jsem měla pouta a ta byla pomocí dlouhých řetězů přivázána ke středu cely. Ať jsem se snažila, jak jsem se snažila, nedostala jsem se ani z daleka k mřížím. Amy to měla velmi promyšlené. Bylo mi jasný, že se odsud jen tak nedostanu. Amy si to prostě užívala. Každý den mě chodila kontrolovat spolu s výsměšky a výhružkami. Chtěla vědět, kde jsou poslední svitky rodu Clairs. Nechala mě hladovět a při žízni 4. den a já cítila, že se můj konec už blíží. Den co den jsem slábla.
Jen pár minut, než přišla Amy začala skřípat střecha. To mi tak scházelo...spadne mi na hlavu obří kus zdi! Do háje s tímhle barákem, co.... ,,ÁÁ." Z poslechních sil jsem vykřikla a odtáhla se od zvuků, co nejvíc to šlo. ,,Melanie?" Začala jsem kašlat. Oblak prachu mě pohltil a přímo z něj se pak vynořil Fin. ,,Co....echm...co tu děláš?" ,,Zachraňuju tě....mimochodem už podruhý!" ,,Takže si v pořádku? Jen Nick v pořádku? A Anastázie?" Chytla jssem záchvat kašle. ,,Jo všichni jsme v pohodě!" ,,A j-jak s...." ,,No ta holka je fakt mrštná, takže neměla problém s tím vyřídit pár chlapů a mě nedělaj problém...no tak jsem tu." ,,Proč to všichni děláte?" ,,No popravdě Nick tě miluje, Anastázia je tvoje kámoška a já si cením svýho života víc, než jen na jedno proletění sklem....splácím ti to." Spadl ke mě dolů.
Další oblak prachu se zvedl. ,,Jak to chceš jako udělat?" ,,No tak nějak jsem s těma poutama nepočítal, ale to se dál!" ,,Jásně!" Něchtěla jsme bejt pesimista, ale noták... ,,Nevíš, kde splaším tyč?" Dost blbá otázka.....i když. ,,Na římse okna vedlejší cely." Natáhl se a tyč mu spadla. ,,Děláš si srandu?" Zuřila jsem. ,,Pššt!" Rozklepal se. ,,Slyšíš to?" Zaposlouchala jsem se. ,,Už jo....to bude Amy! Koukej máknout!!" Měla jsem hroznej strach. ,,Snažím se." Stále tu tyč neměl. Kroky byly čím dál blíž. Co chce dělat? ,,Fine..." Sykla jsem. Konečně ji měl, ale už bylo pozdě! Dveře se otevřeli a někdo stoupil dovnitř...







