Ty tóny, ty slova....všechno, co dělal mě uklidňovalo. Tak hezky se relaxovalo při jeho hraní....už chápu, proč mu dávají ty drobné. Harry je taky tak skromný, že poděkuje i za měďák. Občas se podaří natrefit na skvělého člověka, který dá i zlaťák....ale to bohužel tak jednou do roka. Za takový zlaťák se dá pořídit večeře, oběd a ubytování na noc v jednom z lepších hostinců. Harry stejně většinou nocuje venku, když nemrzne, aby ušetřil. Často je z toho nemocný a to je problém, když ho živý hlas. Jednou málem zemřel hlady, když se nachladil. Jenže, když mu radím, co dělat, neposlouchá. Prostě má svou hlavu. Někdy si myslím, že by dokonce i zemřel pro pár zlatých, za které mi vždy sežene něco levného, ale přesto nádherného. Popravdě od něj je úplně vše prostě dokonalé. Možná, že na zámku mám ty drahé šperky, denně nové šaty a jídla z nejlepších surovin, ale láska tam chybí.
Když Harry dohrál mluvil vážně. ,,Přemýšlel jsem o nás..." ,,A?" ,,Došel jsem k závěru, že musíme udělat dojem na tvýho tátu. No a jelikož na něj zabírají jen peníze...." ,,No dobře, ale oni jsou z královský rodiny! Stejně by tě přeplatili." ,,No to není celý! Nejdřív musíš říct, že mě miluješ a že udělám cokoli, abych by s tebou. Pak určitě dojde na peníze a ty já seženu." Smál se, jako bychom už měli vyhráno. ,,Jo, ale co když řekne moc?" ,,S tím jsem taky počítal! To budeme muset utéct....vlastně je to plán B." ,,Tak to je teda skvělý." Moc nadějí jsem tomu nedávala. ,,Když to podáš tátovi pomaloučku tak by mohl přistoupit na dohodu." Objal mě. I kdyby to vyšlo, bylo mi jasný, že by si táta stál za svým. ,,Jasně." Uměle jsem se smála. ,,Zahraj ještě něco."
Dlouho jsme venku nepobili, protože na zámku se dnes vstávalo brzy. ,,Radši už jdi." ,,Dobře." ,,A promluv s tátou." ,,Jo!" Slíbila jsem. Určitě bude nadšený... Škrábala jsem se do svého pokoje tak urputně, až se mi natrhli šaty. Mám štěstí, že se většinou stejně strčí do skříně a už se nevytáhnou. Už od malička jsem na sobě nikdy nesměla mít dvakrát ty samé šaty. Jako by mě snad někdo denně sledovat....krom mých rodičů. Žijeme v moc velkém přepychu a utrácíme za blbosti....a stíle máme málo! Je to pěkně na hlavu. Prolezla jsem oknem a převlékla se do jiných šatů. Naši už byli vzhůru. Mamka netrpělivě chodila sem a tam a otec jistě zabral koupelnu. O čeho máme tolik koupelen, když se využívají jen dvě? To je přesně to o čem mluvím...
Pro pohodlí,
pro moc a vládu.
Se spolu neshodli,
jen zvedli bradu.
,,Jak dlouho tam ještě budeš?" Každou chvíli se ozíval mámin hlas. Může jít jen pár kroků do další koupelny, ale to neudělá. ,,Jak dlouho budu chtít!" Křičí táta. Občas jsou to vážně hádky na zasmání. ,,Hlavně, že ty tu jsi vždy hodinu." Vylezla jsem víš na postel, abych lépe slyšela. ,,Ale to je něco jiného!" ,,Fakticky? To jako proč?" ,,Já jsem žena a ty na to mají právo." Prskala jsem smíchy. Někdy bych chtěla napsat knihu o jejich handrkování, když se na veřejnosti chovají tak sladce. ,,Vylez už!" Rána do dveří.
Chechtala jsem se a pak vešla do dveří služebná a bylo po srandě. ,,Měla byste si vyzkoušet nové šaty." V tom šoku jsem zapomněla na rovnováhu a žuchla jsem přímo na nebesa nad postelí. ,,Vááá." ,,Slečno?" Přišpěchala mi na pomoc. ,,To je v pořádku! Hned jsem tam." Škubala jsem sebou. ,,Vážně nechce pomoci?" ,,Ne! Už prosím jděte!" Vyhnala jsem jí. Zběsile jsem kopala a škrábala jsem se nahoru, ale spadla jsem už tolikrát, že mi došla trpělivost. ,,Ale co." Postavila jsem a a několikrát jsem vyskočila, až to prostě prasklo. ,,A je to."
Oklepala jsem se a šla jsem do zkušebni. Už na mě čekalo pět služebných a ty mě začali přeměřovat. Na stojanu v rohu byli zbrusu nové šaty. ,,Ty jsou krásné! Zčeho jsou?" Běžela jsem si je prohlédnout. ,,Z hedvábí." Řekla jedna ze služebných. ,,Jak jinak." Zase z nejdražších materiálů a jen na jedno nočení. ,,Říkala jste něco Výsosti?" ,,Ehm...ne. A pro vás jsem Lenka." Smála jsem se. Ty formality jsem neměla ráda. ,,Dobře, tak Lenko..." Koukla na mě a já přikývla na znamení, že je to správně. ,,Oblečte si je. Musíme doladit nedostatky. Vaše matka je chce dokonalé." ,,Jistě." Nasoukala jsem se do nich. Už takhle mi byli těsné, ale museli se ještě stahovat....jako vždy. Špendlíky mě píchali, ale nechtěla jsem si stěžovat. ,,Rozhodně vám to sluší!" Chválila mě další služebná. Mamka se na mě také přišla podívat. Dala ruce v bok. Prohlížela šaty ze všech úhlů a hledala sebemenší chybku na střihu nebo úpravách. Nakonec mě ještě jednou obešla. ,,Fajn." Usmála se. ,,Za tři dny to chci mít hotové." ,,Zajisté." Všichni se poklonili. Převlékla jsme se a šla jsem na snídani.
Už mi kručelo v břiše. Jíst jsem mohla až když přišli rodiče. Společně jsme usedli a společně jsme usedli. Opět se probírali princové. ,,Tati mohla bych s tebou mluvit?" Ptala jsem se opatrně. ,,Rozhodně." Mluvil s plnou pusou. ,,Jen do toho." ,,No víš.....myslela jsem osamotě." Bylo vidět, jak mamka zpozorněla. ,,Dobře tak po jídle." Usmála jsem se. Vědomí, že mám za sebou třetinu mě hřálo u srdce. Zbytek snídaně se obešl bez mluvení...naštěstí. Sice ticho nebylo příjemné, ale máminy připomínky mi lezly krkem.
,,Tak můžeme." Šli jsme do vedlejší místnosti. ,,No tati....Ehm. S Harrym jsme tak nějak víc, než jen přátelé. ,,Všiml jsem si." Zakašlal, aby nebyl slyšet strach v jeho hlase. Jenže já ho měla prokouklého. ,,Myslím si, že bys nás neměl nutit, abychom se odloučili." ,,Vážně?" Tvářil se tak překvapeně. ,,Vzpomeň si, jestli si mamku taky miloval, když vám domluvili svatbu." Poškrábal se na hlavě. ,,Vlastně mi docela lezla na nervy, ale když jsem jí víc poznal...." ,,A to je právě ono! Doufáš, že to tak bude u mě, ale co když ne? Harry řekl, že zaplatí cokoli, abychom byli spolu." Díval se na mě překvapeně. ,,Já vím, že jde hlavně o peníze." ,,Jde o spojení království....taky." ,,Vidíš! Řekni si, kolik chceš a on to zaplatí." Chvíli koukal do prázdna. ,,Dobře. Chci dvě stovky zlaťáků." Vyděsila jsem se. ,,Dobře. Domluveno." Snažila jsem se nedávat to najevo.
Otec propuká agresí,
jak jeho dcera vyrůstá.
Každá změna ho vyděsí,
už to není děvče podle jeho gusta.
Ve tři jsme se sešli s mamkou v salónku. Jako obvykle měla v plánu vyšívat. Sedla jsem si do bezpečné vzdálenosti. ,,Ráda vyšívám tyto vzory." Mluvila klidně. ,,Co ty?" ,,Taky..." Já spíš šeptala. ,,Slyšela jsem, že se stýkáš s tým chuďasem." Táta všechno vykecá! ,,Má jméno! Je to Harry." ,,Dobře. A je to pravda?" ,,Dalo by se říct, že je." ,,To kvůli jeho maličkosti odmítáš ty nejurozenější prince?" Mlčela jsem. ,,Zřejmě ano. Jen ti chci říct, že oni mají velký zájem." Už mi zase lezla do osobních věcí. ,,To je jasné. Kdyby neměli, tak by nenapsali... Já k nim nic necítím." ,,Až je poznáš tak budeš." ,,Dobře, ale nebude to láska. Možná přátelství, ale láska ne!" ,,Láska? To nemůžeš vědět! Jen se koukni na mě a tvého otce." Oh já věděla, že to vytáhne. ,,Vy jste se milovali už od začátku?" Měla jsem ji na háčku. ,,No samozřejmě!" Znervózněla. Vyšíval čím dál tím rychleji, až nebylo poznat, co to má být. ,,Opravdu? Jakto, že táta tvrdí něco trochu jiného?" To už na ni bylo asi moc. ,,Lenko! Tohle já nemusím spolouchat!" Praštila s vyšíváním o stůl.
Odešla jsem chvíli po ní. Ach ty matky... Zavřela jsem se v pokoji, abych upravila nebesa, ale byla opravená, že jen z blíska se dal poznat šev. ,,Kdo to...?" ,,ÁÁÁÁ. Má paní!" Lekla se mě služebná, co sbírala ze země svoje šití. ,,To vy jste to opravila?" ,,Ano. Ráda šiji." ,,To je fantastické!" ,,Ehm." Sklopila hlavu. ,,Jde vám to úžasně. Není to ani poznat!" ,,Ruce mám už od mala šikovné." Smála se. Byla stále v hlubokém předklonu. ,,A byla byste tak hodná a opravila mi jedni šaty?" Dostala jsem nápad. ,,Hrozně ráda!" Zírala jsem nad jejím nadšením. ,,Fakticky?" ,,Jistě! Baví mě to." Dala jsem jí rozervané šaty z rána. ,,Pokud možno, ať se o tom nikdo nedozví." ,,Zajisté." Sklopila hlavu a vycouvala.
No vida, jak dobré pracovnice tu máme.
Lehla jsem si a přemýšlela o Harrym. Už jsme se nemohla dočkat večera. Nadzvedla jsempolštář a prohlédla své úspory. Vzala jsem do ruky všechno, co se tam povalovalo, ale nebylo toho moc. Když jsem to přepočítala po páté došlo mi, že to nemůžeme zvládnouit. Bezmála nám chybělo sto padesát zlatých a to není zrovna malá částka. Tu trochu jsme strčila zpět a vzala jsem do rukou knihu pro případ,že by někdo přišel. Jen jsem tak listovala stránkami a přejížděla slova. Jedno mě všas zaujalo...útěk! Začetla jsem se do té kapitoly. Bylo tam tak důkladně popáno, jak se dá utéci a co k tomu potřebujete. Tu stránku jsem vytrhla...jistě se bude hodit!
S rodiči jsem se viděla až u večeře. Tentokrát se rozjela smysluplná debata o špercích na mou svatbu. Ovšem, že bych nejraději mluvila o lepších věcech, ale zajímalo mě, co zas naši utratí za věci na jedno použití. ,,Když už jsme u šperků, Lenka si dnes zkoušela šaty. Jak ti seděli?" Stále jsem přemýšlela nad Harrym. ,,Lenko?" Lenko....jo to mluví na mě! ,,Jo...no...co?" ,,Ptala jsem se, jak ti seděli šaty." ,,Dobře." Kývla jsem. ,,Skvěle. Podle mě by se k nim hodili...." Tak a už jsem zase měla klid.
Po večeři jsem našim nakukala, že je mi špatně a odešla jsem do pokoje. Sice mě chodili kontrolovat snad každých pět minut, ale pak jsem se zamkla a řekla jsem, že chci spát. Pak byl klid. Kolem deváté, když už všichni zhasínali lampy, jsem se vypravila ven. Lehce jsem slezla na zem a utíkala jsem na naše místo. ,,Ahoj." Mával už z dálky Harry. ,,Ahoj." Doběhla jsem celkem udýchaá. ,,Mluvila si s tátou?" Byl celý natřesený až řeknu odpověď. ,,No...jo." ,,A?" Přešlapoval. ,,Řekl tak nějak vysokou číslovku." ,,Ať je to, co chce....dám vše!" Byl tak optimistický. ,,Když on chce dvě stě." Ten výraz v jeho očích mi stačil. ,,Jako dvě stovky stříbrňáků? Nepomátl se?" ,,Jenže on myslel zlatý." Harry zbledl.
Musel se posadit, aby to vstřebal. ,,To v životě neseženu." Tvářil se zoufale. ,,Mám nějaké úspory, ale taky moc nepomůžou." ,,Z toho si nic neděl. Tvůj táta je prostě blázen." Krčil rameny. ,,Spíš realista...ví, že oni to seženou." ,,Jo, ale já ne. I kdybych nejedl a spal venku!" Najednou mě něco napadlo. Jak jsem byla nadšená, roztáhla jsme ruce a praštila ho. ,,Uh." Málem spadl. ,,Promiň. Já jen...dostala jsem nápad." ,,Skvěle! Povídej!" Radoval se a naklonil se ke mě. ,,Když si sám, tak moc peněz nevyděláš, ale mohli bychom sehnat další!! Společně pak vyděláte víc." V očích se mu objevili malé jiskřičky. ,,Páni! To není špatnej nápad!!" Radoval se a pak mě strhl na sebe.
Všechny trápí,
trápí láska pravá.
Nejdřív mysl polapí,
pak je jí plná hlava
,,Měli bychom to oslavit." Líbal mě čím dál tím zuřivěji. Svalili jsme se na zem. Cítila jsem,jak se mi dostává pod šaty. Pohled na jeho nahé tělo mě totál odzbrojil. ,,Tuhle chvíli si chci pamatovat navždy." Jeho dech mi působil husí kůži. Bylo mi úplně jedno, jestli nás někdo uvidí....chtěla jsem jen a jen Harryho. Jeho doteky mě rozechvěli, jeho pohyby a slova mě hřály u srdce. ,,Takhle si nádherná." Jezdil svýma rukama po mých zádech. Vlasy mi lezly do obličeje a stébla trávy píchala....stejně to byla dokonalá chvíle.
Ještě chvíli jsem na něm ležela. Jeho teplo bylo silnější než vítr kolem. ,,Fajn...Nechci tě nějak nutit, ale za chvíli zmrzneš." Pomalu mě zvedl. Natáhla jsem přes sebe, kupodivu nepoškozené, šaty. ,,Ráda jsem s tebou. Nesmíš dopustit, abych skončila s nějakým....princátkem." ,,To nikdy nedopustím!" Oblékl se taky. ,,Hned ráno začnu hledat další. Určitě to vyjde." Jeho optimismus obdivuju. ,,No když to říkáš ty." Sedli jsme si. Chvíli jsme sice seděli na pařezu, ale pak jsme uznali, že lepří byla ta tráva. Já jsem se o něj opřela a Harry zpíval další nádhernou píseň. Už nikdy jsem se nechtěla vrátit. Už nikdy!







