close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Pravá láska přetrvá rány osudu (3)

8. června 2013 v 20:50 | WhitEvil |  Pravá láska přetrvá rány osudu

Po pár minutách jsem musela pláchnout zpátky domů. I přes to, že jsem věděla o naší výhře, měla jsem divný pocit. Už jsem asi začala být paranoidní. Zachvátil mě pocit úzkosti. Naskočila mi dokonce i husí kůže. Radši jsem zrychlila. Zámek bal stále celý rozsvícený. ,,Už jsem ji našla!" Radovala se jedna z našich služebných. ,,Jéé...to je skvělé!" Jásala moje mamka. ,,Ale kde si byla?" Ten její přísný kukuč mě vždy děsil. ,,No já ....já....byla jsem přece ve svém pokoji." Napadlo mě jako první. ,,Ale tam jsme přece byli." ,,No pak jsem si četla v salónku." Improvizovala jsem. ,,Koukali jsme i do salónku." Skočila mi do řeči další služebná a ze schodů se už scházeli další. ,,Lenko! Tak kde jsi byla?!" Dala ruce v bok. ,,Taky jsem si četla v knihovně." Řekla jsem radši opatrně. ,,Ach knihovna!" Praštila se do hlavy. ,,Tam jsme se přece nedívali! Vidíte? Já vám říkala, že někde bude." Usmála se a hned už zase odcházela. Anise neohlédla...co? To je teda něco!
Vběhla jsem do svého pokoje. Chvíli jsem prostě jen tak ležela a pak se přišla na mě kouknout máma. ,,Tak už za dva dny ten slavnostní den." Posadila se vedle. ,,Jo." Máma ještě nevěděla o mé dohodě s tátou. ,,Radši se už začni připravovat." ,,Hmmm." Jak ráda bych jí řekla, že není třeba. ,,Už jsem si proklepla některá království a mám pár oblíbenců. Co ty?" Byla z toho tak nadšená. ,,Zatím se rozmýšlím." Smála jsme se. ,,Ach Lenko, jsem ta šťastná, že se bude vdávat! A za takové vážené prince....Konečně budeme mít větší území a taky moc....hlavně ty!" ,,Jo já sem taky ráda." Předstírala jsem zájem. ,,No tak ať se ti hezky spí." Dala mi pusu na čelo. Ani nevím, jestli to myslela upřímě.

Nikdy se nevzdávej,
nikdy se neohlížej,
nikdy se nepoddávej-
-tvůj cíl je čím dál tím blíže.

Dalšího rána se udála spousta věcí....kde jen začít? Začalo to, jako normální ráno. Ospalá jsem dorazila na snídani, kde se probírali mé zásnuby, Potom jsem dostala přidělenou chvilku volna. Měla jsem v plánu jít za Harrym, ale on mě překvapil. ,,Ahoj." Udýchaný na mě mával. ,,Co to tady děláš?" Vykulila jsem oči. ,,Už jsem sehnal ty peníze." ,,Vážně?" Chytla jsem se za pusu. Byla jsem tak nadšená. ,,To je úžasný!" ,,Jo hodlám je dát tvýmu tátovi osobně." To už zas tak úžasný nebylo. ,,Co že chceš?" ,,No přece mu je nebudeš předávat za mě! Kde je?" Klidně se producíroval po chodbě. ,,Prosím...to není dobrý nápad! Pojď už pryč." Táhla jsem ho. Bohužel už bylo pozdě. ,,Ach kohopak tu máme." Vešel do chodby táta. ,,Tati on...." ,,Sehnal jsem, co jste chtěl." ,,Ale nepovídej, žes sehnal ty peníze." Divil se. ,,Ale ano!" Vysypal je na stůl všechny. ,,No stejně to není k ničemu. Ta dohoda neplatí." Smál se. ,,Cože to?" ,,Neplatí! Nebo jí snad máš někde napsanou a podepsanou?" ,,Tati." Chtělo se mi brečet. ,,Přece sis nemyslela, že bych tě nechal s tímhle....no...víš co myslím. Ty se přece hodíš pro ušlechtilejšího." Oba jsme byli zděšení. ,,Na tu dohodu jsem přistoupil proto, že jsem věděl, že je nesežene. Dělal jsem ti jen falešné naděje." To snad ne. ,,A teď se okamžitě sbal a běž do pokoje.",,Ne!" ,,Ale jo!" Odtáhl mě od Harryho, který tam jen tak bezbraně stál. Byl úplně v šoku.
V pokoji mě zamkli a nepustili ven. Jenže to nevěděli, jak parádně slézám okna. Jenže dneska by toho už bylo moc. Harry se pak dostal do blízkosti oken. Domluvili jsme se na noc. Mi to zvládneme...všechno překonáme SPOLU. Já jsem zbytek dnes strávila rozmlouváním s rodiči. Ani jeden Harryho neschvalovali. Dokonce mi ho i zakázali. A tentokrát už nesmíme být ani přátelé. Prý ho udají, když se ještě někdy uvidíme....jenže, jak nám to dokážou? Nijak!
V noci bylo chladno, ale to mě neodradilo. Za úplňku se lezlo dolů lehce a Harry byl taky dobře vidět. ,,Lenko." Se slzami mě objímal. ,,Och já se ti moc omlouvám! Vůbec jsem netušila, že tohle udělá. Je mi to tak líto." Brečela jsem taky. ,,Mám plán." ,,MysIíš ten původní plán B?" Kývla jsem. ,,Máš pravdu. Útěk je jedinné řešení. Ale nemůžeme riskovat, že nás prokouknou, takže si budeme psát. ,,Souhlasím." Ještě jsme se domluvili na detailech a pak jsem rychle vylezla zpět. Bylo mi tak hrozně. A ještě mi mělo být hůř.

Ať se děje, co se děje,
zahoď všechny chmury.
Vždy je totiž naděje,
že přijde zásah z hůry.

Už od rána přijížděli princové a všichni mě toužili poznat. Teda asi do toho některé taky nutili... Nerada jsem s nimi mluvila, protože se nezajímali ani o mě ani o mé zájmy, ale já musela. Avšak jeden, kdo mi celkem rozuměl se našel! Měl spoustu podobných zájmů a dokonce mi navrhl vycházku ven. Tak nějak jsem se snažila smířit s tím, že nám to asi nevyšlo. Řekla jsem si, že když bych si měla jednoho z nich vzít, tak právě jeho. Ze všech těch rádoby urozených princátek byl vážně nejvhodnější. Harry se však s tím rozhodně nehodlal smířit. Když nás spolu vidět div, že nevybuchl. Jak ráda bych mu řekla, že ho stále miluju.
Už mi o tom psal i v dopise, tak jsem mu to vysvětlovala. Museli jsme se soustředit hlavně na plán útěku. Každým dnem jsem psala nové informace z knihy. Měli jsme to už skvěle promyšlené...jen to provéct. Jakkoli byl plán jistý a jednoduchý, vždy se vše může zhadit jedinou chybkou. Lehce utéct? Jak to mám provéct, když mě teď snad i v noci kontrolují. Lehce se vytratit z města aniž by nás někdo viděl? Vždyť tady nikomu nic neuknikne. Ví o mě i Harrym, ale z jejich dobré vůle...a taky nezájmu...nic neřekli. A co bude dál? Svět za městem přece neznáme. Co nás tam tak čeká? Krásná a klidná země nebo bojiště? Nevíme..
S každým dalším dnem atmosféra houstla a každým dnem jmse posílali domů vyslance. Zbyl už jen Gegorge a dva další. Dneska pošlu jednoho vystrašeného domů a pak už stejně budu pryč. Dneska v noci uteču i s Harrym. O půlnoci se musíme sejít na našem místě. To znamená, že kolem desáté musím ujistit rodiče, že už dávno spím. Pak už, jako obvykle, slezu po prostřeradlech dolů. Potom už jde jen o rychlost a tichost. Jakmile dorazím k Harrymu budu takřka v suchu. S ním už to půjde mnohem snáze.
,,Tak Lenko, kdo dál se vrátí domů?" Všichni nahlíželi s velkým napětím. ,,Asi prince Rodnyho." ,,Do hajzlu!" Jeden z vyslanců praštil do stolu a od zbylých dvou bylo slyšet oddychnutí. ,,No pánové slyšeli jste. Takže se zase rozejděte." Máma je vyháněla z místnosti. ,,Jsem vážně šťastný, žes už nechala té blbosti s tím chuďasem." Chválil mě táta. ,,Jo nedávalo to smysl." Hrála jsem jeho hru. ,,Já vědět, že to pochopíš. Chceme pro tebe jen to nejlepší." No nevím, jestli je útěk to nejlepší, ale jak myslí....
Věčer šlo vše podle plánu. Zalehla jsem oblečená do postele a celá jsem se přikryla. Ještě několik kontrolování jsem hrála spící a pak už mě přestali kontrolovat úplně. Byla jsem si stejně jistá, že někdo sedí za dveřmi. Potichu jsem se pokusila svázat prostěradla...po tmě...párkrát jsem si ho přivázala k šatům a několikrát k posteli. Nebylo to zas tak lehké, jak jsme myslela. V půl dvanácté jsem už slézala. Bohužel se prostěradlo v půlce rozvázalo. Blbej uzel! Já jsem padala volným pádem a to rovnou na zem a na záda. To byla bolest! Musela jsem se rychle otřepat a pak už jsem pelášila za Harrym.
,,Zvládlas to." Šeptl, když jsem dorazila. ,,Jo." ,,Koukej." V ruce měl ten největší a největší květ. ,,Vylezl jsem tam." Dal mi ho za ucho. I v této složité situaci dokázal být romantický....ach jak já ho miluju. ,,Díky." ,,A sakra!" Do tvářě se mu nahnal strach. ,,Co je?" Otočil mě. V okně mého pokoje se objevila postava...určitě už zjistili, že jsem pryč. ,,Rychle! Táhl mě a přitom mi vysvětloval cestu." Další město je přes tamten most. ,,Jakej?" Rozhlížela jsem se. ,,Teď ho neuvidíš. Nejdřív se musíme vymotat z áleje a zaběhnout do polí...pak už bude na dohled." Nohy se mi pletly do sebe. Stále jsem se ohlížela. Teď už táta rozhodně musí zuřit.
Dělej si, co chceš,
klidně zavolej i stráže.
Nás nikdy nenajdeš,
láska je větší ráže.

Zrychlila jsem. Jak by nás jen mohli v pšenici najít? Krásně jim zdrhneme...teda myslím. ,,Lenko." ,,Jo." ,,K polím se jde tudy!" Strčil do mě. ,,Dobře." Změnila jsem směr. Kdyby nás nechytili do pár minut, tak to zvládneme a jelikož už nikoho nevidím, máme to nejhorší za sebou. ,,Možná bychom měli dávat pozor, kdyby tvůj otec poslal zprávu do dalších měst." ,,Tak jo. Ale stejně ta zrpráva tam dojde déle než mi." ,,Pravda. Jo a Lenko?" ,,No?" ,,Miluju tě!" Ty slova hřála u srdce. ,,Lásko! Já tebe ještě víc."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 stay-out-of-my-life stay-out-of-my-life | 11. června 2013 v 15:36 | Reagovat

Pěkné:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama