close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Pravá láska přetrvá rány osudu (4)

14. června 2013 v 7:05 | WhitEvil |  Pravá láska přetrvá rány osudu

Byli jsme blíž a blíž k mostu. Nohy se nám pletly a já často padala. ,,Jsi v pohodě?" Tahal mě vzůru ze země. ,,Jo. Já jen....to nic." Zvedla jsem se. K mostu to bylo jen pár metrů. Vběhli jsme na něj. Bylo vidět až k zámku. ,,Lenko? Děje se něco?" Strnula jsem. Tolik koní mířilo k nám....všichni byli tak rychlí. ,,Lenko!" Tak poběž!" Konečně jsem přiměla své nohy k fugování. Popadla jsem dech.
Když jsme dorazili k městu, cítila jsem, jak se zem třese. Zaslechla jsem i dusot kopyt. ,,Tak honem!" Táhl mě za sebou Harry. Věděli jsme, že nedokážeme uniknout. ,,Za támhleten dům!" Ukázala jsem. ,,Jo." Běželi jsme se schovat. Dusot kopyt byl stále silnější....ale byl to jen jeden kůň. Jako by nás našel jen jeden. Můj dech mi najednou přišel tak hlučný. Tlukot srdce se stále zrychloval, až jsem měla pocit, že mi srdce vybouchne. Kůň spomaloval a jeho odfrkávání mě děsilo. Pevně jsem se Harryho držela. Nesměli jsme se ani pohnout, ale i tak to bylo houby platný. Harry si mě k sobě tiskl, aby se mi nic nestalo.

Ukrývat se pokradmu,
neboť nás děsí,
že nás oba za pravdu
doma pověsí.

Slyšela jsem někoho sesednout s koně. Pod jezdcovýma nohami skřípal písek....proč by ale někdo slézal z koně, když nás chce chytit? Couvla jsem jen o kousek dál od něj. Když už mě přemáhala panika, slyšela jsem vytasení meče. Harry mě k sobě tak mačkal, až mě to i bolelo. Oba jsme měli strach. Pak ten meč přistál před námi. Harryho ho instinktivně zvedl. ,,Ahoj." Vylezl George." ,,Bože!" Oddychla jsem si a nohy se mi podlomila, až jsem se skácela na zem. ,,Co takhle poděkovaT?" ,,Za infarkt?" Zvedla jsem se. ,,Ne! Za svedení stráží ze stopy." Podal mi pití. ,,Dík, ale proč to pro nás děláš?" Zajímalo mě. ,,Taky si tě nechci vzít." ,,Ach, nic tak hezkýho mi ještě nikdo neřek!" Řekla jsem v ironii a dala ruce v bok. ,,Nejde o to, že bys nebyla hezká, ale já miluju Frances." Pátrala jsem v paměti. ,,Kdo to jako má být Frances?" Zdvyhla jsem jedno obočí. ,,Tvoje služebná!" Tvářil se naštvaně. ,,Ehm....a co takhle to přiblížit?" ,,Vy neznáte jména vašich služebných?" Divil se. ,,Ne." Smála jsem se. Pak se George podrbal na bradě. ,,No to my teda jo! I když...." ,,Cha! Nedělej tady ze sebe ultrastarostlivýho, jo?" ,,Dobře." ,,Spíš mi ji popiš." ,,No tak má hnědé oči a dlouhé rovné skoro černé vlasy. Je docela nadaná v šití a domácích pracech...měli byste jí dát přidáno." ,,Georgi!" Někde při tomto rozhovoru jsem se přestala klepat. ,,Dobře, dobře...jen jsem to chtěl zkusit." ,,No já už asi vím, kdo to je." Vzpomněla jsem si na tu šikovnou služebnou, co mi zašila nebesa nad postelí a roztžené šaty.
,,Jenže táta to stejně nepochopí...on chce, abychom spojili k.....počkat!" ,,Co je?" Harry viděl, že mě něco napadlo. ,,Když si vezmeš Narcis." ,,Francis!" Opravil mě a Harry vybuchl smíchy. ,,Francis...tak můžeme spojit království vaším sňatkem...a já bych si mohla vzít Harryho." Ten se stále ještě nevzpamatoval z mého drobného přeřeku. ,,Jo to by šlo." Smál se. ,,Já věděl, že ty něco vymyslíš." Nasedli jsme na Georgova koně a on ho vedl.

Štěstí nám stále je
na blízku-za slunce i deště-
Dokud mi srdce bije,
na blízku je ještě.

Když jsme se vraceli ke království spatřili jsme mé rodiče. Matka byla nadšená, že mě vidí. Vrhla se mi do náruče, ale táta stál přísně u vchodu. ,,Co tě to proboha napadlo? Rodiče se mají poslouchat a to se ti vůbec nedaří!" Nepohnul se z místa, abychom neprošli. Šel z něj strach. ,,Jenže já se nechc eprovdat za někoho, ke komu nic necítím." ,,Co to plácáš? Vždyť sis s Georgem tolik rozuměla!" ,,Jo, ale to není vše...lásku to nenahradí." ,,Ale láska-páska, třesky-plesky!" Nadzvyhla jsem obočí, ale jen nepatrně. ,,Copak je Harry jedinný člověk, co tě miluje? Najdeí se jich spousta." Argumentoval. ,,Možná není jediný, kdo mě miluje, ale je jedinný, koho miluju já." Objala jsem ho. ,,Lenko...co manželství? Jak asi teď spojímě království?" Byl smutný, když viděl, že nemůže nic dělat. ,,Neboj, mám plán...."
Když jsem tátovi pečlivě všechno vylíčila, vypadalo to, že souhlasí. ,,Je to všechno moc hezký Lenko, ale co Goergův otec?" Drbal se na hlavě. ,,Jemu nešlo jen o spojení královsví. To mu mohlo být ukradené...šlo mu spíš o peníze. Nabídl jsem spolu s tebou velké věno." To mě nakrklo. ,,Stejně to pájde!" Přišel Harry s nápadem. ,,Dám Frances ty peníze, co jsme vydělala....a zvládnem ještě víc, pokud počkáte pár dní." ,,To by bylo skvělí!" Souhlasil George. To mi vnuklo nápad. ,,Zatím to nevypadá, že živit se zpěvem je nějak nevýdělečné." Štouchla jsme do táty. ,,No jo, nojo." Zamumlal a Harry se uchechtl. ,,Kolik je potřeba?" ,,Pět set zlatých." Řekl otec. ,,To se nedivím, že byl takový zájem!" Urazila jsem se. Harry mi poklepal na rameno. ,,Mám dost dobrej nápad, jak to seženem za pár dní." ....
Večer jsme šli všichni na náměstí a poslouchali jsme nové Harryho písně. Přitom nás většina tančila a Frances s kuchařkou připravili i občerstvení a peníze se hrnuly. ,,Co se vlastně slaví?" Ptala se George. ,,Omm...Ještě nic." Tvářil se nevinně. ,,Opravdu?" Páni! Už za takovou chvilku ho měla dokonale prokouklýho. ,,No potřebuje nějaké peníze pro mého otce." ,,Proč?" ,,Vzhledem k tomu, že si Lenka bere Harryho a né mě." ,,Pravda. Ale jak na to král přistoupil? Vždyť chtěl spojit království." ,,Tak nějak jsem mu řekl, že se mi ve vašem království líbí jiná." Sklopila Hlavu. Harry i já jsme je pozorovali. ,,Kdo je ta šťastná?" Zvedl ji hlavu. ,,Ty." V jejích očích jsme viděli poprvé jiskřičky. ,,Já?" Divila se. ,,No jistě! Kdo jiný je tak skromný a nadaný?" Musela se posadit, protože upadala do mdlob. ,,To nemůže být pravda." Kroutila hlavou. ,,No ještě bych potřeboval tvůj názor na celou tu věc." Sedl si k ní. ,,Frances...vezmeš si mě? Nerad bych si někoho bral z donucení." O pár vteřin později ho políbila...usoudili jsme, že to je ANO.
Jen za pár dní se už na šťastný páreček přijel podívat král. Oboum poblahopřál. Svolil taky svatvu a jelikož jsme s Harrym nechtěli žít v blahobytu, uspořádali jsme dvojitou svatbu. Nejdříve jsme měli bydlet na hradě, ale Harry s klukaa vydělávali čím dál tím víc a tak jsme si mohli dovolit malou chatku. Spíš to byla taková samota u lesa. Stěhovali jsme se tam den před svatbou, takže to byl docela chaos. Mám dojem, že jsme dokonce pár věcí zapomněli. Veselka se konala přímo v lese...v přírodě. Pod stromem, ze kterého tenkrá Harry utrhl ten květ. Naše místo.

Neláká mě sláva,
ani vládnout lidu.
Láska mi všechno dává,
a tak jsem v klidu.

Frances byla celou dobu nervózní, ale já jsem se skoro držela. Kolem nás pobíhaly spousty a spousty služebnictva. Všechno se musela přizpůsobit lesu, takže to bylo ještě náročnější, než normální svatba. Měli jsme na to také mnohem méně času, ale i tak to bylo prostě překrásný. ,,Halo! Lenko!" Po lese pobíhala jedna služebná a hledala mě. ,,Vaše šaty." Podala mi do rukou zase ty nejdražší látky. Frances z toho všeho byla nadšená. ,,Takový život tě čeká." Poklepala jsem jí na rameno.
Frances se celou dobu ujišťovala, že to není sen. Chtěla mít jen vztah, nic víc a teď bude královnou. Vlastně je to ironie...mě bylo dáno, ale nechtěla jsem vládnou a ona byla skromná a po roce si už bere prince...místo mě. S Georgem byli šťastní, ale oba si na to nemohli zvyknout. Dělali stejné věci, co předtím-Frances uklízela a George jí ještě říkal, co a kde. Vždy si to oba uvědomili po chvíli a zasmáli se. Sranda je, že Harryho baví hudba stále víc a víc a píše písně o lásce...a o mě. Jejich skupina, jestli se to tak dá nazvat, je už hodně oblíbená a známá. Denně na ně chodí stovky lidí a dávají jim spoustu peněz.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Názor na básně v příběhu.

Skvěle se tam hodí. 100% (2)
Dobré obohacení. 0% (0)
Nemuseli by tam vůbec být. 0% (0)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama