Oblékla jsem si šaty. Frances někam zmizela a já znervózněla. Rodiče už mířili k nám a hosté se již vypravovali. Ještě tu ani nebyli židle, ani koberec. Stále jsem se stresovala, že to nestihnu. Služebnictvo pracovalo ze všech sil, ale nebylo to moc platné. Odběhla jsem raději hloub do lesa, abych se vydýchala a zklidnila. Po chvíli se mi udělalo lépe a šla jsem se mrknout v jakém jsme skluzu. Doufala jsem, že to zvládneme, ale když jsem se vrátila byla jsem v šoku. Už bylo všechno připravené a nosilo se na stoly.
,,Tady jsi." Vítala mě Frances. ,,Tvý rodiče přijedou každou chvíli." ,,Kde je Harry a Goerge?" Zajímalo mě. ,,No ti už jsou dávno připravení na cestě. Mají přivítat hosty." Viděla jsem, jak se od cesty práší. ,,Rodiče!" Radovala jsem se a běžela jsem za nimi. ,,Ahoj." Táta sesedl z kočáru. Objala jsem je. ,,Doma je teda chaos!" Vyprávěla mamka. ,,Všechno se točí kolem přírav svatby." ,,No to my tady to dokonale zvládáme." Zalhala jsem.
Konečně se přistoupilo k obřadu. Harry a George stáli každý z jedné strany na koncy dlouhých rudých koberců. I přes tu spoustu čokolády, co jsem do sebe narvala, jsem byla nervní. Nadechla jsem se a nakonec mě musela France popostrčit. Ohlídla jsem se a pospíchala k oddávajícímu. Pořád měl ty nudné kecy až přistoupil k tomu hlavnímu. ,,Lenko berete si Harryho za svého právoplatného manžela?" ,,Jistě, že jo." Pospíchala jsem. ,,A vy Harry, berete si zde přítomnou Lenku za svou právoplatnou manželku?" ,,Ano." Tak sladké slovo.
Po obřadu George a Frances jsme se sešli na hostině. Spousta lidí měla dojemný proslov, ale nejvíc mě překvapil jedn eurčitý. Byl od Harryho a byla to vlastně píseň. Bulela jsem, jako želva při každém jeho slově. I ostatní byli dojatí. Svou píseň dokončil jednou mluvenou slokou...
Ve zdraví i v nemoci,
při štěstí i bezmoci,
budu s tebou stát.
Budu se za tebe rvát.
A tak začala další etapa našeho života. Já jsem, jako ptáče vyletěla z hnízda-zámku. Harry se uchytil s klukama a stali se známými po několika královstvích. Frances začala žít v blahobytu, ale stále služebným na zámku vypomáhá. George se naučil pár prací a začalo ho to moc bavit. Naši rodiče se naučili důvěřovat svým dětem.
PS:Lenko...Doufám, že jsi pokojená a nevadí ti mé časté chyby. Snažila jsem se ;)
PPS:Berte v úvahu, že vše na mém blogu chrání autorská práva (stejně tak i tento příběh). Pokud ho někdo zkopíruje, tak si ho najdu a...







