close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Příběh začarovaného deníku (2)

16. června 2013 v 10:31 | WhitEvil |  Příběh začarovaného deníku

Halo? Nedělej, že nečteš tento deník, neboť i já vím, že je to tvá jediná naděje na záchranu. Jen mi prosím důvěřuj. Mám nápad, jak se odtamtud dostaneš. Když mě poslechneš, přežiješ.
Lehce jsem napsala na papír, aby se to dalo přečíst. Všimla jsem si, že má poslední zpráva je vymazána. Zřejmě nebyla nic platná. Čekala jsem na odpověď.
Už nevěřím nikomu. Ještě se vám nepodařilo mě dostat odsud a kvůli vám tady zvíšili ostrahu. Nemám k tomu důvod.
Skoro nečitelné písmo psané uhlem se objevilo až po několika minutách. Jenže, co teď?
Tohle je jiné. Já opravdu vím, jak to udělat. Už několikrát jsem podobně věci dělala a vždy to vyšlo.
Odpověď byla téměř okamžitá.
Vážně? Takže už jsi někdy dostala někoho pomocí deníku z vězení?
Hlava jedna paličatá.
Řekla jsem podobné! Princip je pořád stejný. Nejdřív musím vědet, proč tam jsi.
Bála jsem se, co napíše.
Jsem zrůda, zvíře, monstrum,...jak chceš.
Hned jsem psala. Byla jsem plna různých pocitů...většinou negativních.
Jak jsi na to přišla? Kdo ti to řekl?
Zrovna v té nejnapínavější chvíli ke mě přišel Rodgerson. ,,Neměla byste to přehánět." Lekla jsem se ho, jak jsem do toho byla zabraná. ,,Pokud se na ní velmi upnete, můžete ohrozit své zdraví." ,,Já jen dělám svou práci." ,,To můžete i pomaleji. Dejte si na čas." ,,Dobře. A jak poznám, když s ní budu hodně spojená?" Začnete vnímat její myšlení a poznatky z okolí, aniž by něco napsala. Budete cítit, co ona a ona bude dělat, co vy...bez prostřednictví deníku. Musíte si na to dát pozor..." ,,Jo dobře." ,,Orazte si." Vzal mi tužku a položil přede mě jídlo. ,,Vaše prémie." Ihned jsem se dala do jídla. U třetího dortíku jsem se zarazila. Všechno to chutnalo tak dobře! Přejedla jsem se.
Zbytek dnes jsem myslela jen na tu dívku. Musela jsem zapsat do deníku...jinak to nešlo. Už tam byla její odpověď.
Testovali mě. Často se v noci měním v něco... neovládám to. Narostou mi drápy a zuby a....pak dělám hrozné věci. Kvůli tomu jsem tady. Zítra se proměním zas a ublížím někomu.
Jak ubližuješ? Ty za to nemůžeš...možná, že to dokážeš potlačit. Rozhodně nad tím zvítězíš!
Dlouho jsem čekala na odpověď. Nejspíš spala nebo už se proměnila. Je zvláštní, že deník ještě nerozthala nebo nezničila. Bylo to zkrátka štěstí.
Nemůžu!!!!
Bylo tam vydřené drápy.
Vyhrává!
Hrozně špatně se to četlo. Určitě už byla přeměněná....ale stále dokázala komunikovat! Měla by to zvládnout přemoct.
Dál tam byli jen nečitelné škrábance a potrhané stránky, které se hned zase opravili. Bylo to ohromující.
Ráno jsem se vzbudila s deníkem v ruce. Už tam byl zápisek a tentokrát psaný.
Už jsem to tolikrát zkoušela, ale pokaždé vyhraje.
Včera jsi psala...ovládalas to!
Jo, ale jen z části. Stejně mě to přemohlo.
Litovala se.
Ty to dokážeš! Stačí jen trénovat...
Co když už to nevydržím?
Vím, jak ti je a jak se cítíš.... Musíš mi věřit, musíš věřit v sebe.
Dojalo mě to, až mi ukápla slza.
Co to je? Ty pláčeš?
Jo. Chtěla bych být u tebe.
Já to zvládnu, ale netrap se. Jsi první, kdo se trápí. Máme dva dny, abychom na to přišli.
Zavřela jsem deník. ,,Krásné ráno." Do pokoje vešla Jane. ,,Vám také." ,,Mám vám donést jídlo a peníze." ,,Na co peníze?" ,,Dnes s vámi chce jít Ian do města." Ian? Dám krk za to, že je to ten syn. ,,Je tak...ehm..." ,,Laskavý?" ,,No...jo. Opravdu je." ,,Rád pomáhá." Usmála se a položila dary na stůl.
I když o nic nešlo byla jsem nervózní. ,,Už jsem myslel, že jsi zapomněla." Zacrtěla jsem hlavou. ,,Tak asi bychom se nejprve měli řádně seznámit." ,,Rozhodně. Já jsem Kayleight. A ty?" ,,Já jsem Ian." Usmála jsem se. ,,Ty jsi syn pana Rodgerse?" ,,Zhruba něco takového." Co to mele? ,,Jak to myslíš?" ,,To neřeš."
Nakoupili jsme spoustu úchvatných šatů. Jedzny z nich jsem si vzala k večeři na sebe. ,,Ty jsou nádherné. Odkud jsou?" Vyptával se Rodgers. ,,Z toho krámku po cestě. Dal mi je váš syn." Rodgers se pousmál. ,,To je vyloučeno. Oba moji synové byli zde celý den. Osobně jsem na ně dohlížel." ,Jak to? Vždyť Ian byl se mnou." ,,Ian? Můj syn se nejmenuje Ian...ani jeden." Otočila jsem se na Jane. ,,Vy sama jste mi to přece ráno řekla, když jste byla u mě v pokoji!" Zakroutila hlavou. ,,Já jsem u vás dneska nebyla." Co? ,,Mýslíš na to, na co my?" Otočila jsem se po hlase. Za mnou stáli tři kluci...nejspíš jeho synové. ,,Že už ho taky vidí?" ,,Řeknete mi někdo, o co jde?" ,,Pár lidí, co se snažili o záchranu té dívky, blouznili." Přistoupil ke mě jeden z nich. ,,Jenže až po delší době....tohle je dost neobvyklé." Divil se.
Vyprávěli mi o ostatních. Domlouvali mi, abych přestala, jenže to nešlo. Večer jsem sice deník nechala ležet, ale ráno už jsem do něj zase nahlédla. Další zpráva tam nebyla. Uvědomila jsem si, že do další proměny máme jen jeden den. Tento den!
Jak poznáš, že se proměnuješ?
Bolí mě břicho a cítím, že ve mě něco roste. Pak mi vylezou ty drápy a já se změním.
Co všechno jsi zkoušela?
Pít i nepít, jíst i nejíst, rozervat drápy mřížě, volat o pomoc, bušit do stěny. Vždycky jsem ublížila někomu, ale nikdy ne sobě ani deníku.
Neublížila sobě...možná proto si myslí, že je to netvor, že je stvořená pro zabíjení...bojí se jí.
Kdyby ani jednu noc nikomu nic neudělala nebo udělala sobě, uvěřili by jí.
Musíš se držet dál od mříží. Pokud se vážně nedotkneš sebe ani deníku, můžeš ho k nim dát. Třeba to zvíře v tobě deník má v šachu!
Jennže, co když ho pka roztrhnu?
Neměla bys, ale pro případ, že jo, si z něj předtím vytrhni pár stránek. Mělo by to fungovat.
Štěstí, že se mi snažíš vážně pomoct. Ostatní měli jen hloupé nápady a většinou podobné.
No vidíš! Třeba to konečně vyjde. A je někdo v tvém okolí, kdo se nebojí...koho znáš?
Občas tu vídám někoho v tmavém plášti, ale většinou uteče dřív, než stačím něco říct. Už několikrát jsem si všimla, že mě sleduje. Myslím, že není od nich, protože ti se chovají jinak.
Možná ti chce taky pomoct.
COŽE? Mě tady nikdo...kromě tebe..nepomůže!
Ta slova mi zněla v hlavě ještě dlouho. To musí být hrůza mít takový pocit...vždy se přece někdo najde! Nebo ne?
Pozorujetě teď někdo?
Bála jsem se, co napíše.
Vypadá to, že ne.
Měla jsem chuť jí pasat vstaň nebo tak něco, ale možná tam někdo byl a jen se ukrýval.
Tak se přitiskni ke mřížím, jestli někdo zareaguje. Když uslyšíš i drobný zvuk, napiš to. Možná je tam někde ten tvůj tajný pozorovatel.
Chvíli nic neodepsala. Pak do dveří vtrhl Rodgers. V tváři měl vyděšení a táhl mě pryč...,,Co se děje?"
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Příběh je čím dál tím víc...

...zajímavější. 100% (2)
...nudnější. 0% (0)
...horší. 0% (0)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama