Příběh začarovaného deníku (3)

17. června 2013 v 7:26 | WhitEvil |  Příběh začarovaného deníku

,,Udělal jsem chybu." ,,Provedla jsem něco?" ,,Ne, jde o to, že jste dobrá. Až moc dobrá..." Moc mi to nedávalo smysl. ,,To je snad dobře, ne?" ,,Ne. Pokud se vám totiž nepodaří, i přes vaši silnou vazbu, dostat ji ven, zeřete s ní." Oklepala jsem se. Řekl to tak klidně, ale i tak mi to nahánělo strach. ,,Takže m chcete říct, že buť můj život nebo její?" Kývl. ,,Dobře, chápu." Uklidnila jsem ho, ale už jsem byla dávno rozhodnutá, co dělat. Chtěla jsem to celé dotáhnout do konce a tak jsem psala do deníku tajně... Po večeři jsem se vypařila do pokoje a zamkla. Musela jsem jí pomoct.
Deník jsem měla pečlivě schovaný pod postelí. Už v něm stála další zpráva.
Myslím, že tam byl, ale hned se vypařil. Možná má ze mě strach nebo se mě štítí. Myslíš, že tu dneska při mé proměně?
Možná jo. Nemyslím si, že se tě štítí...prostě tě chce poznat.
No jasně! Mě nikdy nikdo nechce poznat...
Třeba jo. Uvidíme, hlavně dávej bacha, ať nikomu neublížíš...třeba to na ně udělá dojem.
Jo pokusím se.
Pak už dlouho neodepisovala. Zajímalo mě, jak to u ní vypadá.
Už se proměňeješ?
Je to zvláštní, ale ještě ne. Vždy touhle dobou už jsem proměněná, ale tentokrát ne.
Váhala jsem, co napsat.
Možná to třeba všechno skončilo...
Tomu nevěřím, spíš se to jen spozdilo. Počkat! Někdo se sem blíží! Budu končit...
Naskočila mi husí kůže.
Čekala jsem do noci na další zprávu, ale pak jsem usnula. Ráno jsem ho hned otevřela a málem jsem omdlela. Byl tam další zápisek, ale ne od ní. Byl tam zápisek od lékařů.

7.5. Subjekt se již třetí noc neproměnil. Budeme jej důkladněji pozorovat a případně provádět pokusy.

Halo? Jsi tam?
Jo. Co se děje?
V noci ses neproměnila...mám pravdu?
Jo. Jak to víš?
Od zápisku v deníku! Chtějí na tobě provádět pokusy. Jak to , že ses neproměnila? Je k tomu rozumný důvod?
Není. Co mám dělat? Já nejsem pokusný králík!
Neboj. Myslím, že klíč je právě ten kluk. Dělo se včera ještě něco neobvyklého?¨
No místo jednoho doktora u mě byli hned tři a dohadovali se o něčem...moc jsem jim nerozuměla. Ale ten kluk tam nebyl. Většinou ho vídám jen, když tam někdo není nebo když spí.
Přemýšlela jsem nad tím. Podle mě to není doktor, ale co když se mýlím?
Doktor to asi nebude. Když tam bude zkus navázat kontakt, ale opatrně!! V případě, že tam někdo bude.
Odpověď dorazila až po delší době.
Tak jo.
Nevěděla jsem, co psát dál. Místo toho jsem se musela jít zeptat synů pana Rodgerse... ,,Máš čas?" ,,Jo, o co jde?" Narazil do mě. ,,Řekl bys mi něco o lidech, co se pokoušeli o její záchranu?" ,,Je to složité." Psadil mě. ,,Opravdu? Já jsem velmi chápavý člověk." ,,Většinou to byli muži. Snažili se s ní navázat kontakt, ale jejich plány na útěk byli kostrbaté. Nikdy nikdo neměl se subjektem takové spojení, jako ty. Ale taky nikdy nikomu nešlo o život....jako tobě." Bylo mi to jedno. ,,Ale když jí budu pomahat dál, přežije." Svraštil čelo. ,,Ale ty ne." Viděl, že to myslím vážmě. ,,Copak ty nechceš žít?" ,,Chci, ale já jí zachráním a..." ,,A co? Myslíš si, že budete obě žít v jejím těle? Pak v tom těle bude žít jen ona a ty jí občas budeš napovídat..." ,,J-jako to zvíře?" Vyděsla jsem se. ,,Jo. Pokud jí ovšem z těla nevystrnadíš taky...zemřela by, ale ty bys žila." ,,To nechci! Existuje jiný způsob?" ,,Ne!" Odešel.
Celý rozhovor poslouchala Jane, které jsem si všimla až teď. ,,Já vím o jiném způsobu." Zavedla mě do svého pokoje. ,,Kdysi jsem jí taky zkoušela pomoct, ale nevyšlo to. Bála jsem se smrti, ale ty se nebojíš. Myslím, že pokud najdeš v tom světě tělo bez uživatele-duše, tak se jedna z vás může do těla přemístit. Problém je v tom, že tělo musí být ještě teplé a musíte toho člověka dobře znát. Potom duše bude přežívat v jeho těle a musí se tedy chovat, jako on." Podala mi kus papírku. ,,Přečti to, až někoho takového najdete. Když to bude třeba i muž, převtělste se! Duše se dál může převtělovat, ale to tělo v tu chvíli může být jedinné." V očích se mi jiskřila naděje. ,,Děkuji." Byla jsem jí tak vděčná. ,,Ještě jedna věc...musí umřít přirozenou smrtí! Nesmíte ho zabít." Kladla důraz na každé slovo. ,,Jistě." Sklonila jsem se a odporoučela jsem se pryč. Musela jsem k deníku.

Mám skvělé zprávy! Když ti budu dál pomáhat, tak s největší pravděpodobností zemřu
To ne!
Odepsala, aniž bych dopsala, co jsem chtěla.
Čekej, až to dopíšu! Ale budu žít v tvém těle...s tebou! To bude doačasné, dokud nenajdeme další vhodně tělo, kam se jedna z nás převtělí.
Jsem ráda, že se mi snažíš pomoct, ale není to tak trochu moc?
Ne. Jen mám pocit, že se nejspíš převtělíš ty, protože to musí bít někdo, kdo ho zná. Takže musíme najít někoho z venku.
Zbytek dne jsem strávila teoriemi o neznámém pozorovateli a o útěku. Bylo těžké si to představit, ale myslím, že mi to šlo dobře. Ještě tu noc mi napsala...
Myslím, že tady ten kluk je, ale bojím se. Co mám dělat, aby neutekl?
Rychle jsem vytáhla papír-tiše promluvi nebo se přiblížit k mřížím. Přemýšlela jsem.
Potichu na něj promlu. Je v místnosti ještě někdo?
Vypadá to, že ne. Tak já jdu na to.
Držela jsem jí palce, až mi začali odumírat. V deníku se nic nejevilo, ale já přesto věděla, co dělá. Jako bych byla v nějakém snu nebo iluzi! Viděla jsem to živě před sebou:


Seděla jsem ve vězení. Bylo přesně takové, jaké vytvořil Ian...pokud to vůbec někdo je. Bylo to, jako bych já sama byla subjekt. Spozorovala jsem tam toho kluka. ,,Proč tu jdi?" Porhodila jsem tiše. Viděla
jsem, že si mě všiml. ,,Otázkou je, proč tu jsi ty?" Sesedl si z okna a blížil se ke mě. Stále mu stín zakrýval obličej. ,,Řekla bych, že něco takového budeš vědět, když mě pozoruješ." ,,V tom případě víš, kdo jsem já, nemám pravdu??" Nechápala jsem ho. ,,Osvětli mi to." Vešel blíž a světlo mu osvětlovalo nos. ,,Jsem stejný, jako ty." Srdce mi bušilo, jako o závod. Udělalo se mi zle. Už mě chtěla odpojit, ale já to potřebovala zjistit!


Odrazila jsem se ke stěně. Byla jsem už zase v pokoji.
Co se stalo?
Napsala jsem do deníku, ale než jsem se dočkala odpovědi, byla jsem zpět.


,,Tak mi vysvětlim, proč jsem já zavřená a ty ne." Slyšela jsem slova, ale nebyli ode mě. To byla ona! ,,Asi jsem byl na jejich testy připravený líp, než ty." Smál se a pak se ozvali hlasy. Bylo jich moc. Spojení se přerušilo.


Tentokrá jsem viděla v dálce, jak mizí. Bylo to celé mlhavé. V deníku už byla odpověď.
Fakt se nám to povedlo?

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Tento díl byl..

..napínavý. 0% (0)
..zajímavý. 100% (2)
..zvláštní. 0% (0)
..divný. 0% (0)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama