close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Příběh začarovaného deníku (4)

18. června 2013 v 7:23 | WhitEvil |  Příběh začarovaného deníku

Jo dokázali! Co se dělo s tebou, když jsem byla ve tvém těle?
Koukala jsem se na celou tu věc, jako pozorovatel.
Zvláštní. Co se děje teď?
Odešel. Přišli sem další...musím pryč!

Dlouho potom neodepsala. Měla jsem strach. Zkoušela jsem se s ní spojit myslí, ale nic nezabíralo. Ozvala se zhruba po hodině.
Byli tu lékaři a zkoumali mě. Celou dobu tady byli a pozorovali mě! Civěli a něco si šeptali.
Soucítila jsem s ní. To musí být hrozně nepříjemný...už její situace je dost stresující.
A teď už tam nikdo není?
Chtěla jsem se do ní převtělit, ale pořád se nedařilo.
Myslím, že ne.
Ani tajný pozorovatel?
Tešila jsem se na další setkání.
Nevím...nevidím ho.
Dobře. Zkusíš se prosím sousředit na...no vždyť víš...převtělení.
Dám do toho vše!


Před očima se mi zatmělo. Hlava se mi točila a musela jsem si sednout. Tentokrát to bylo silnější, intenzivnější. Pak jsem se objevila u ní. Bylo mi horko. ,,Si tu?" Řekla jsem polohlasem. Nikde nikdo. ,,Hej." Tentokrát jsem mluvila nahlas. ,,Když budeš dělat povyk, nebudu tak nenápadný." Oddechla jsem si, že tam je. Cítila jsem, ale nějaký vliv zvenčí. ,,Co se mnou chceš?" ,,Pomůžu ti." Mluvil tak klidně. ,,Ty mi musíš taky pomoct." Ucítila jsem manipulování se svým tělem. Už jsem se nemohla udržet.

Slyšela jsem hlasy. ,,To přece nemůžete!" Slyšela jsem Jane, ale velmi slabě. ,,Chci ji živou!" Řval Rodgers. Mával se mnou. ,,Prober se!" Vracela jsem se zpátky. Bylo mi jako po flámu. ,,Kayleidht! Co tě to napadlo?" Pustil mě. Nabila jsem vědomí. ,,Máš vůbec tušení, co se ti mohlo stát?" Všichni stáli kolem mé postele. ,,A máte vůbec vy ponětí, co jsem dokázala?" ,,To je špatné, špatné, špatné!!" Vztekal se jeden z Rodgersovích synů. ,,Můžete mě aspoň jednou poslechnout? Myslím to s vámi dobře." ,,Jenže já to zase s ní myslím dobře. Slibiju vám, že do toho nespadnu. Jen takhle jí můžu dostat ven a až se to stane, vrátím se. Slibuju." V očích jsem měla slzy. Kývl. ,,Tati to nemyslíš vážně!" Vrhl se na něj jeden ze synů. ,,Pojď odvedl ho pryč. Jane se ke mě naklonila. ,,Omlouvám se." ,,To je v pohodě."
Dveře se zabouchly. Počkala jsem ještě chvíli, jestli neposlouchají nebo nenakukují klíčovou dírkou a pak jsem popadla deník.
Jsi tu?
Jo. Co se stalo?
Zbudili mě. Je tam ještě pozorovatel?
Chvíli tu byl, ale pak musel zmizet.
A co ti řekl?¨
Pomůže mi utéct, ale pak chce i něco ode mě. Mluvil o zabezpečení a doktorech...většině termínů jsem nerozuměla.
Já mu věřím a ty?
Asi taky. Nejsem si jistá, jestli je to dobrý nápadl, ale musím to zkusit.
Myslíš, že se dneska v noci proměníš?
Nevím. Proč se ptáš?
Chtěla jsem se zkusit převtělit. Potřebovala bych s ním mluvit, zjistit víc.
Chceš to riskovat?
Radši ne. Ale zůstanu vzhůru a budu ti psát. Jakmile se něco stane, pomůžu ti...když to bude v mých silách.
Dobře.

Celou noc byl klid. Psali jsme si už i o blbostech a nudných věcech. Myslím, že se se mnou trochu uvolnila. Zjistila jsem, že se jmenuje Susan a je jí 19 let. Ptala se mě taky na mojí práci a docela jsme se nasmáli u vyorávění historek z dětství.
Myslím, že už se neproměním.. Chceš to zkusit?
Doufala jsem, že tentokrát to vyjde.

Ležela jsem v posteli, takže se mi hlava netočila ani mi nebylo zle. Jen jsem cítila teplo. Hřáto to směrem od podlahy. Mříže jsem uviděla až když jsem se o ně praštila. Slyšela jsem smích, ale nebyl to ten vysměvačný, ale upřímný a pobavený. ,,Moc se nesměj." ,,To si zase ty..." Řekl nedbale. ,,Jak jako já?" ,,No ta takhle...nejsi Susan." Přiblížil se ke mřížím. Byli jsme v nebezpečné blížkosti od spícího hlídače. ,,Jak to poznáš?" ,,Mám na lidi čuch. Musím ti pogrstulovat, žes to zvládla. Musím vám to říct oboum." Říct co? ,,Zítra utečeme." Srdce mi bušilo, jako o závod. ,,Je to ta nejlepší příležitost!" Vykulila jsem na něj oči. ,,Až se budou odpoledne střídat stráže, přijdu pro tebe...nebo spíš jí...nebo pro obě...no víš, jak to myslím." ,,A co mám udělat?" ,,Ty se musíš chovat stejně nenápadně. Až pro tebe přijdu prostě mě poslechneš na slovo a bude vyhráno." Usmál se a přitiskl se k mřížím. ,,O nic víc nejde." Odtáhl se od nich. ,,Aco mám udělat já?" Hlídač se probouzel. ,,To je tajemství." Odešel.

Spojení se přerušilo...tentokrát kvůli Susan.
Jsi v pohodě?
Psala jsem do deníku. Bála jsem se, co hlídač...než stihla odpovědět usnula jsem...vlastně si nejsem jistá, že bych spala, ale koukala jsem na celou tu věc. Hlídač běhal kolem a svítil baterkou. Susan dusila smích. On šílel. ,,Moc se nesměj holčičko! Já si na tebe posvítím!" Baterku jí namířil do očí a pak odběhl dál. Já jsem se smála z plných plic. Zvláštní pocit, že už zítra bude pryč. Pocit osobní výhry, ale dlouho nevydržel.

Já jo, ale ty asi ne! Copak já zvládnu utéct? V tomhle stavu? A ještě ke všemu se zítra můžu proměnit...co když mu něco udělám?
Byla jsem z její reakce vykolejená.
Budu celou dobu s tebou.
To je mi šumák! Zruš to!
Když uteču místo tebe? Co když to udělám já?
Ty už radši nedělej nic.
To mě zaskočilo.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Díl se mi...

Moc líbí. 100% (3)
Líbí. 0% (0)
Nelíbí. 0% (0)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama