Příběh začarovaného deníku (5)

19. června 2013 v 7:03 | WhitEvil |  Příběh začarovaného deníku

Chtěla jsem jí jen pomoct. Co se jí zase nelíbí.
Co je? Mohla bych tě dostat ven a pak už tě nechám....to nechceš?
Neodpovídala. Docela mě tím naštvala. Rodgers měl asi pravdu! Pak se na papíře objevili první písmena.
Je to nebezpečný! Co když nás chytí? Co když JEHO chytí?
Zpozorněla jsem. Jí nejde o mě...jde o něho! Bojí se o ně, protože ho má ráda.
Když ti zaručím, že se mu nic nestane?
Nad odpovědí musela dlouho přemýšlet.
To nemůžeš zaručit! Jak bys to jako chtěla udělat?
To byla dobrá otázka.
Všichni přede mnou v tomhle úkolu ztroskotali, všichni přede mnou se s tebou nedokázali spojit....Takže jestli by všichni při útěku něco zvorali, můžeš si být jistá, že já to tvrzení vyvrátím.
Byla jsem na sebe pyšná. Mohla bych jít dokonce i na právničku.
Budeš klidně riskovat i svůj-můj život?
Věř, že to ani nebude potřeba.
Uklidnila jsme tak trochu i sama sebe.
Půjdu už radši spát.

Za pár hodin už se musela být zase na nohou. Rodgers chtěl, abych se odreagovala, tak nařídil svým synům, aby si se mnou vyjeli. Vánek mi příjemně čechral vlasy. ,,K řece!" Zavelel jeden. Všichni jsme koně nasměrovali k vodě. Sesedla jsem z koně. ,,Jezdíš fakt dobře." Chválil mě. ,,Jeden čas jsem jezdila závodně." Usmíval se. Jeho bratři se od nás vzdálili. Naklonil se ke mě a já si všimla, jak nádherný vlastně je. Celou tu dobu jsem si všímala jen deníku a ničeho jiného. ,,Vím, cos v noci dělala." Vybalil na mě. ,,Jak to jako můžeš vědět?" ,,Nesl jsem ti jídlo. Chtěl jsem si povídat." Bylo mi to líto, ale chci Susan zachránit. ,,To bych si tě všimla." Zkusila jsem jeho tvrzení naposledy vyvrátit. ,,Už jsi byla u ní. Doufal jsem, že máš rozum...ale jak vidím, tak ne."
Celou cestu od řeky jsem s ním nemluvila. Trucovala jsem. První chyba byla pozorovat mě, druhá chyba byla dělat mrtvého brouka a třetí a osudová chyba byla urazit mé názory. U vily jsem slezla z koně a vběhla dovnitř. Byl tak akorát čas na převtělení. Cestou jsme vrazila do několika lidí, ale to mi bylo fakt ukradený. Dveře jsem ihned zamkla.
Jsi připravená?
Jo. Stráže se budou střídat za pár minut.
Nejvyšší čas na převtělení.

Pevně jsem stiskla oči. Slyšela jsem kroky ke dveřím, ale už jsem byla pryč. U mříží stál jeden muž pozorně si mě prohlížel. Po pár minutách se zvedl a odkráčel-to byla chvíle pro pozorovatele. Vynořil se ze stínu a čapl klíče, které muž pověsil na věšáček pro dalšího. Pdemkl mě a vrátil je zpět. ,,Jdeme." Vzal mě za ruku. Protáhli jsme se malým střešním oknem a byli jsme venku. Čerstvý vzduch byl pro mě nezvyk. Deník jsen držela v ruce a strachovala jsem se, abych ho neztratila. ,,Přes louku!" Ukázal na lesík. Běžela jsem, jako o závod...pak mi ztěžkly nohy. Svědělo mě celé tělo a žaludek se mi v těle snad převracel. Upadla jsem na zem. ,,Co je? Honem!" Zvedal mě a pak se něčeho lekl. Utíkal ode mě a křičel. ,,Prosím ne!" Divila jsem se, co ho tak vyděsilo, a pak jsem se koukla na své ruce. Z nich mi trčeli obrovské drápy a dokonce mi narostla i srst. To ne! Jak se vůbec může proměňovat, když jsem v jejím těle? To je tak nefér! Vždyť já ani nevím, co dělat, ani jak se chovat.
Utíkal stále dál, ale jako by to hnalo tu zvířecí část k němu. Šlo to po jeho hrdle. On už přímo histericky řval. Snažila jsem se to přemoct. Věděla jsem, že ty drápy se do někoho zatnou a vzpomněla jsem si na svůj slib. Namířila jsme drápy k sobě. Objala jsem sama sebe kolem dokola. Cítila jsem, jak se do mé kůře zadírají. Nebolelo to tolik, jak bych čekala...možná to bylo tím, že už jsem se odpojovala od jejího těla. Poslední, co si pamatuju byl on-běžel ke mě, ale pak mě něco/ někdo svázal ruce i nohy. Provazy se mi zařízly do kůže a pak už jsem byla pryč.

Bxlo mi divně. Ležela jsem na zemi a ruce mě stále bolely. Někdo bral za kliku. Když zjistili, že jsem se zamkla, vyrazili dveře. ,,Stalo se něco? Slyšeli jsme křik!" Vběhli dovnitř Rodgersovi synové. Nejmladší-Blake se ke mně dostl, jako první. Maskovala jsem ruce, jak to šlo. Všichni mě opečovávali a do večera byl stále někdo u mě v pokoji. Šla jsem se vykoupat a pak jsem zalehla. Neměla jsem ani sílu dojít si pro deník. Bylo horko, takže jsem měla košili na ramínka a ruce jsem měla odhalené...což se pak stalo problémem. Do dveří vešla Jane. Snažila jsme se ruce schovat, ale nešlo to. ,,To nic..." ,,Ale je!" Vytáhla mě z postele. Odvedla mě k Rodgersovi. ,,Podívej na ní!" Švihla mu na stůl deník. ,,A čti!" Samotnou mě zajímalo, co tam bude.

10.5. Subjekt byl chycen při pokusu o útěk. Byl přitom proměněn vezvíře, ale nedošlo ke konfrontaci. Místo, aby někomu ublížil, zaťal drápy do sebe. Našli jsme jej s četnými poraněními, avšak lékaři mu pomohli.
Poprava subjektu byl odložena na březen dalšího roku.

Zvedl oči a koukl na mé ruce. ,,Víte, že je to vážné. Teď už doopravdy není cesty zpět!" Sedl si ke mě. ,,Musíte si vybrat-buť tento život anebo život v cizím světě a cizím těle." Nechtěla jsem tuhle volbu. Nikdy jsem nechtěla volit mezim nečím životem, ale teď jsem musela. ,,Já chci, aby ona přežila." Jane byla naprosto vyděšená a málem omdlela. ,,Chcešto víc, než svůj život?" Kývla jsem. Všichni z toho byli smutní, ale mě to nevadilo. ,,Tohle, co teď žiju se ani nedá nazývat životem." Rodgers byl trochu smutný. ,,Omlouvám se, ale já musím." Utekla jsem z pokoje.

Jsi v pořádku? Co je s tebou?
Všichni mi nahlíželi přes rameno.
Jsem v pohodě. Jen mě bolí ruce.
Jo za to se omlouvám...nevěděla jsem, co dělat.
Né nemyslím tohle. Jsem ráda, žes to udělala....že on je v pořádku. Jen se mi ty provazy zařezávají do rukou.
Jakmile jsem přečetla tyto slova, objevili se mi na rukou kruhy odřenin od provazů.
a nohou.
Sotval jsem se z toho vzpamatovala, už jsem měla na nohou krvané otisky.
A já už asi taky.
Jak je to možný?
Rodgers mi deník vzal.
Spojení mezi vámi je moc silné a Kayleight si zvolila váš život....místo svého.
To jsi neměla dělat! Stejně už mi nikdo nepomůže.
Dělám to i pro sebe. Konečně někomu opravdu hodně pomůžu.
Děkuji ti za to.
To nestojí za řeč. Jenn my slib, že to ty se převtělíš....abych mohla přežít ve tvém těle.
Slibuju.
Uvědomovala jsem si, že to jsou mé poslední vteřiny na zemi. Všichni tu byli u mě a koukali, jak tento život končí. Vzpomínám si na Rodgerse, že byl plný naděje, Jane plakala, Rodgersovi synové stáli nejblíž a všichni byli smutní. Poslední věc, co se stala na tomto světě byl můj úsměv. Chtěla jsem odejít se ctí...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Jak by se měl jmenovat tajný pozorovatel a zachránce Susan?

Aaron. 50% (1)
Jason. 0% (0)
Erik. 50% (1)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama