Zůstaň aneb jak to chodí v lásce(2)

27. června 2013 v 17:15 | WhitEvil |  Zůstaň aneb jak to chodí v lásce


Už mi to pomalu celé začalo docházet. Chtělo se mi brečet. Niall je teď v nemocnici! Hrozně mě to mrzí slečno, ale on je v nemocnici. Ve tři čtvrtě na dvě ho sem přivezla sanitka po té, co ho srazilo auto. Nyní leží v bezvědomí připojen na přístrojích. Návštěvy má povolené, ale nevěděli jsme, komu zavolat. Obvoláváme nyní jeho rychlou volbu, abychom o tom ujistili jeho blízké. Pokud jej chcete navštívit, můžete. Adresa je... Vykulila jsem oči. Musela jsem za ním. Najít tu nemocnici bylo asi tak jednoduché, jako hledat jehlu v kupce sena....a to ještě hodně ubírám!
Klepala jsem na dveře, jako zběsilá. ,,Laskavě se uklidněte dámo a povězte mi, za kým jdete." Otevřela sestra. ,,Za Niallem Horanem. Přišla mi ta zpráva, že za ním mohu." Sestra jen kývla a pustila mě dál. Měla jsem co dělat, abych se v té nemocnici vyznala. I po důkladném prostudování plánku jsem byla zmatená. Popravdě jsem na tom plánku ani nepoznala, kde jsem. Řekla jsem si, že se teda někoho zeptám. Najdu ho! I kdybych měla vylézt na vrchol týhle nepřehledný budovy!
Šla jsem stále po schodech víš a víš, než jsem ho našla. Ležel tam a vůbec se nehýbal. Akorát přístroje mě uklidňovali svým pípáním, že je naživu. ,,Nialle! Ach Nialle!" Sedla jsem si k němu. Zlehka jsem mu přejížděla po vlasech. ,,Prosím probuď se!" Svírala jsem jeho ruku. Byla studená, jako led. ,,Je to asi blbost, ale jestli mě opravdu slyšíš...jestli mě opravdu vnímáš, vzbuď se!" Stále jsem ho hladila. Ruce měl teplejší, než zbytek těla. ,,Vzbuď se." Ukápla na něj moje slza. Položila jsem na něj hlavu a pak se jeho tělo pohnulo.
,,Ah." Tiše jsem vzdechla. ,,Pav?" Rozhlížel se. ,,Co se stalo? Proč tu jsem?" Byl zmatený. ,,Víš, měl jsi nehodu." Nechtěla jsem ho moc vyděsit. ,,Už si vzpomínám.... šel jsem k tobě, ale auto jelo moc rychle." Chytil se za břicho. ,,Ono mě srazilo....srazilo mě, že jo." Měl vyděšený výraz. Jak jsem mu to měla říct šetrně? ,,Neboj, brzy budeš v pořádku." Uklidňovala jsem ho. ,,Jo." Oči se mu leskly. ,,V klidu. Já tu s tebou zůstanu." Usmívala jsem se. ,,Děkuju." Posadil se. ,,Víš, co je smutný?" AWWW. Jak já miluju ty jeho oči. ,,Že ani moje holka sem za mnou nepříde." Byl kvůli tomu smutný. ,,Dokonce ani moje rodiče nezajímá, co se mnou je..." Stiskl mou ruku. ,,Dík, že se o mě tak staráš." Objala jsem ho. ,,Jen tobě nejsme volnej." Vypadalo to, že to myslí vážně. ,,Jak bys mohl...jsme nejlepší kámoši." Po tváři mu tekla slza.
Byla jsem u něj asi tak hodinku, než skončili návštěvní hodiny. Vypadalo to, že by mě tam chtěl ještě dýl. ,,Přijdeš zase zítra?" Smutně se po mě ohlédl, když jsem odcházela. ,,Jo jasně, že tu budu. Hned po škole." Zamávala jsem na rozloučenou.
Cestou domů jsem myslela na všechno a zároveň na nic. Měla jsme v hlavě guláš. Fakt chce, abych s ním byla nebo si to jen namlouvám? Hlavu jsem měla plnou všech možných myšlenek. Zajímalo mě, co dělá Patricia a jestli jí vůbec zajímá, jak Niallovi je. Hádám, že někde nakupuje nebo si lakuje nehty, než aby se za ním jela podívat. Jistě se ani nebude obtěžovat zítra nebo pozítří...nebo, jak dlouho tam Niall pobude. Maximálně se zmůže na napsání nějaké trapné SMS a to bude vše.
Doma jsem si ještě chvíli s Niallem psala. Fakt byl potěšení mou návštěvou. Kromě toho jeho rodiče se mu ani neozvali. Já jsem byla jediná, kdo tam za ním dorazil. Nevadilo mi s ním trávit čas a jemu to taky bylo příjemný. Jen mě zajímalo, jestli chce být taky víc než kamarád...jako já. Možná bych to měla zítra trochu nakousnout. Mohlo by to zabrat...
Už jsem trčela dvacet minut na autobusové zastávce, který měl už dávno přijet. Chtěla jsem se k Niallovi dostat co nejdřív. Stýskalo se mi po něm čím dál víc a tak jsem mu stále psala zprávy. Ještě u něj nikdo nebyl, ale i tak jsem se bála, že tam Patricie přece jen dorazí.
Do autobusu jsem se nacpala, jako první. Ta cesta mi přišla tak příšerně zdlouhavá. Do nemocnice jsem přišla v rekordním čase. ,,Oh Pájo." Mával na mě. Byl tak nadšený. ,,Ahoj Nialle." Přišla jsme k němu. Vypadl o moc líp. ,,Tak jak se ti dneska dařilo?" Sedla jsem si k němu. ,,Je mi trochu líp." ,,Už víš, kdy tě pustí?" Všimla jsem si, že se mu už do obličeje začala vracet barva. ,,Zatím mi nic neřekli, ale prý se můj stav zlepšil." ,,To jsem ráda." Držela jsem hi za ruku. ,,Já jsem rád, že jsi tady. Dneska jsem tu byl celý den sám." ,,A rodiče ti napsali?" Sklopil oči. ,,Psali, že dorazí za dva dny a ať je mi líp." ,,No a co je na tom špatného? Vzpomněli si!" Niall byl stejně pořád smutný. ,,Fakticky? Jsou to moji rodiče! Měli by se o mě víc zajímat." Bylo to těžký, ale když měl rodiče tak daleko, nemohli se sem dostat tak rychle…nebo mohli? ,,Jo to by měli, ale máš mě." Cítila jsem jeho teplo. ,,Jo já vím. Jsem ti za to HROZNĚ vděčný." Chtělo se mi jásat. Možná si konečně začal uvědomovat, že nejsem jen kamarádka, že jsem i něco víc. "Já to dělám ráda." Chtěla jsem ho políbit, ale v tom se rozrazili dveře jeho pokoje a já ztuhla. Sledovala jsem, jak se mé sny rozplývají v realitu…
Patricie nakráčela dovnitř a doslova mě od Nialla odstrčila. ,,Lásko! Je mi to všecko tak líto! Když mi přišla ta zpráva málem jsem omdlela! Jsi v pořádku??" Opatrovala ho...jako bych tam snad celou tu dobu nebyla! Kdyby se aspoň jednou JEDINKRÁT vyplnilo, co jsem si přála já! Ležel tam a ona mu tam vyprávěla další ze svých prozíravých lží. Ach...kdyby tak vyděl to, co já. Možná by pochopil, o co jí jde...možná.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Na další díl se...

Hrozně těším. 100% (2)
Spíš těším. 0% (0)
Netěším. 0% (0)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama