Odkráčela jsem z nemocnice. Bylo mi jasné, že jsem páté kolo u vozu. Proč se vůbe snažím? Vždyť je to k ničemu!! Vždycky si vybere jí! Vždy si vybere kohokoli jiného, než mě.... Aby toho nebylo málo, začalo pršet. Nakopla jsem si palec o kmen stromu. Byla jsem tak naštvaná, že jsem ani bolest necítila. V duchu jsem křičela do neznáma...do prázdna. Slyšela jsem křik od nemocnice. Nenapadlo mě se otočit. Po chvíli jsem už byla moc daleko a křik už jsem nezaslechla.
Ještě ten den mi přišla zpráva od Nialla, že ho zítra pustí. Taky napsal, že se přijde ráno ukázat do školy, aby se viděl s kámošema. Chtěl všem říct, že je v pořádku, osobně. Nebyla jsem z toho moc nadšená, protože jsem věděla, že tam bude s Patricií. Vlastně jsem dokonce uvažovala, že do školy ani nepůjde, ale chtěla jsem mu všechno říct. Před spaním už jsem si vypracovala řeč. Byla jsem unavená, tak jsem usnula hned.
Ráno jsem na sebejistotě a odhodlanosti trochu ztratila. Žmoulala jsem v ruce ten papírek. Stále jsem si ho četla. Tak nějak jsem si nebyla jistá, že je to to pravé. Cestou do školy jsem to několikrát změnila, ale pořád to nebylo ono. Viděla jsem Nialla u dveří do školy. Udělalo se mi tak nějak divolno a zároveň se mi podlamovaly nohy. ,,Pájo!" Byl šťastný, že mě vidí...to ještě nevěděl, co ho ode mě čeká.
Patricia okamžitě, jak mě uviděla, přišla k Niallovi. Chovala se, jako by jí patřil. ,,Ahoj Nialle." Mluvila jsem rázně. Patricii jsem jednoduše odstrčila. ,,Co je?!" Naštvala se. ,,Musím s tebou mluvit!!" Tlačila jsem ho před sebou. Jen jsem se ohlédla na harém holek za mnou. ,,Osamotě!" Bez ohledu na jeho zdravotní stav jsem na něj vyjela. ,,Už to v sobě dusím několik let a musím ti to říct! Nevydržím to! Už ne!" ,,Jo jo jasně." Kýval a stále couval. ,,Já tě mám ráda...vlastně tě miluju! Jenže ty to necítíš. Chodíš s Patricií a já to respektuju, ale kruci už by ses mohl trochu pochlapit! Měl bys mi říct, že mě nemáš rád! Řekni mi, že mě nechceš a já tě nechám být...už nikdy těnebudu otravovat...nechám vám volnou cestu." Přimáčkla jsem ho ke zdi. ,,Tak mluv!" Už jsem brečela. Uvědomovala jsem si, že už nás nejmíň polovina školy rádo by nenápadně sleduje.
,,Víš co? Radši nech ty mě!" Odstrčila jsem ho. Holky se kolem mě rozestoupili a pomalu šli za Niallem. ,,Pájo! Prosím počkej!" Vydal se za mnou. Ten stres jeho zdraví moc nepřidal. ,,Nech mě ti to vysvětlit." Chytil mě za rameno. Stále jsem brečela. ,,Vlastně už s Patricií nechodím." Právě mě slzy přešli. ,,N-nechodíš? Vy jste se..." ,,Rozešli." Kývl. Nevypadalo to, že by litoval. ,,Uvědomil jem si, že mě má ráda jiná...zcela vyjímečná holka." Odhrnul mi vlasy z očí. Shluk holek už za náma zase poslouchal. ,,Tobě na mě záleží...je to tak?" Ani jsem nedýchala... ,,Ehm...jo." Nic horšího jsem ze sebe vydat nemohla.







