close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Zůstaň aneb jak to chodí v lásce(úvod)

21. června 2013 v 20:13 | WhitEvil |  Zůstaň aneb jak to chodí v lásce
Příběh věnovaný kamarádce Páje. Snažila jsem se zachytit vše, tak snad budeš spokojená. A neboj bude Happyend;)


Jmenuji se Pavlína. Většina lidí mi říká Pája nebo Pav. Jestli jsem zamilovaná? Tak jako každý druhý. Miluju nejjhezčího kluka na škole....jako všechny holky. Není nic, co by nedokázal.....kromě toho mě milovat. Už jsem ten boj o něj vzdala a našla jsem si dokonce i kluka, ale dneska jsme se rozešli....no teda on se rozešel se mnou, ale rozešli jsme se zní líp. Cítím se jako odpad. Jako odkopnutá stará věc, co už nemá využiití...jsem k ničemu.
Domů se mi vůbec nechce, ale i tak tam pospíchám. Chci se vyvarovat všech těch pohledů. Je mi na nic. Doma mě čeká zpráva, že máma přijde pozdě. V lednici je ještě stará čína. Přejím se a pak si narvu do uší písniky. Ani ne za pět minut je baterie vybitá-jak jinak. Pustím televizi a nemůžu chytit signál.. Pořád se to celé seká a bzučí. Zapnu počítač a jdu najít hudbu, v tom mi přijde SMS. Znuděně vytáhnu mobil. Vyskočím z gauče. To je on! To je Niall!!
Okamžitě čtu zprávu. Během toho mi asi desetkrát spadne mobil na zem. Jsem tak nabušená! Nechtěla bys jít ven?" Stojí ve zprávě. Odepisuju, jak nejrychleji to umím, ale přesto se snažím působit nenuceně. Ráda. Kde se sejdem? Na odpověď ani nečekám a hned se oblíknu do toho nejlepšího, co najdu ve skříni. Odpověď si čtu až, když Nialla vidím. Není moc hezky oblečení... Budeme dělat táborák u řeky. Do pr!!!! No nevadí. Můžu se vymluvit, že ty šaty třeba nemám ráda....ikdyž je naprosto zbožňuju!
Mává mi a popoběhává. ,,Neříkej, že si tohle bereš k ohni." Směje se. ,,Jo. Mám takových šatů spoustu." Co to kecám??? V dálce spatřím skupinu dalších holek. Všechny jsou vyšňořené. Naill a Jerry jsou jedinní kluci v partě. Je mi jasné, že moje konkrence je veliká. Celou cestu se držím u něj, ale většinou mě odstrkují. ,,Co třeba tady?" Navrhuje místečko. Pochopitelně všichni souhlasí.
Oheň vzplál pod jeho rukama tak rychle. Už jsem si začínala myslet, že je stejně rozpálený, jako já. Sedli jsme si vedle sebe, ale stejně se mě většina holek snažila vystrnadit. Niall měl s sebou svou kytaru a zpíval různé písně. Většinu jsem neznala, ale i tak jsem se snažila zpívat. Opírala jsem se o něj víc a víc...nevypadalo, že by mu to vadilo. Několik holek odešlo domů a Jerry se s dvěmi vypařil někam dál podél řeky. Zůstali jsme tam jen já Niall a skupinka tří holek. Kolem půl deváté, když už jsem měla asi sto nepřijatých hovorů od mámy, jsme tam zbyli sami. Jeho tělo mě hřálo víc, než cokoli jiného. Nechtělo se mi pry. ,,Zahraj ještě něco." Škemrala jsem. Každá jeho píseň, jeho slova mě uklidňoala. ,,Já už žádnou neznám. Dneska jsem vyzpíval svůj repertoár." Smál se. Je pravda, že zpíval několik hodin, tak se mu nemůžu divit. ,,Tak prostě zpívej. Vymysli si melodii a zpívej, co tě napadne." Navrhla jsem. ,,Jak myslíš."
Zpíval asi deset minut v kuse o tom, jak mu jedna holka vzala srdce. Zpíval, jak musí za ní, že bez ní nepřežije a o jeho velké lásce, která nepomine. Tak trochu jsem si myslela, že zpívá o mě, i když to tam konkrétně nezmínil. Pak už jsem ale musela jít. ,,Je pozdě a doma na mě čeká máma." Zvedla jsem se. Hned se do mě dala zima. Oklepala jsem se. ,,Vezmi si to." Dal mi svojí bbundu. Uhasil oheň. ,,Doprovodím tě." ,,To nemusíš." Ale! Měla jsem chuť si jednu vlepit. Jistě, že chci, aby šel. ,,Já chci. Musím tě hlídat." Položil mi ruku kolem ramen a odvedl domů. ,,Tvoje bunda." Podala jsem mu ji. ,,Jo dík." Oblékl si ji. ,,Tak se měj." Zamával. Já jsem utíkala domů, jak nejrychleji to šlo.
Před dveřmi už stála máma. ,,Ahoj mamy." Tvářila jsem se miloučce. ,,Jsem ráda, že ses tu ukázala ještě dneska. Máš ode mě takových vzkazů a zmeškaných hovorů!" Byla hezky nabroušená. ,,V klidu. Byli jsme jen tady kousek. Nic by se mi nestalo." Nevěřícně kroutila hlavou. ,,Umím na sebe dávat bacha." Prošla jsem kolem ní do koupelny. Zalezla jsem do postele a přemítala jsem o večeru. O Niallovi, jak mě hřál...
Ráno jsem si oblékla to nejlepší. Do školy mi to trvalo jen pár minut. Chtěla jsem ho vidět, co nejdřív. ,,Ahoj." Odchytil mě hned před školou. Byla jsem tak nadšená. ,,Čus." ,,Můžu si s tebou promluvit?" ,,Samo." Snažila jsem se vypadat nenuceně. Vzal mě za ruku a odtáhl za náš pavilon. ,,Neříká se mi to snadno, ale..." Už jsem viděla, jak mě zve na rande! Chtělo se mi brečet štěstím. ,,No víš...prostě se mi líbí Patricia." Čelist mi spala. Je to holka z nižšího ročníku, váží asi metrák a hulí, jako komín! To nemůže myslet vážně!! ,,Ty asi myslíš tu ze sedmičky." Kývla jsem. Ještě pořád jsem měla otevřenou pusu. Niall mi ji zavřel. ,,Já myslím tu z devátý cé." To byla snad ještě horší. Byla to jedna z nejhezčích holek. Vážila tak patnách kilo i s postelí a všichni kluci po ní totál šíleli. Přitom to byla taková....jak to jen říct slušně....čůza namyšlená!! Jo nějak tak bych jí popsala. ,,Myslíš, že u ní mám šanci?" Kývla jsem dost nejistě. V očích se mi jiskřily slzy, přitom jsem měla pomatený výraz. ,,Seš nejlepší! Díky." Dal mi pusu na čelo a odběhl. Já tam ještě pár minut bezmocné stála a koukala doblba.
Při prvním zvonění jsem se probrala. Ve třídě bylo ticho. Měli jsme matiku! To jediný mi chybělo k dokonalými dni-zkoušení. Snad pokaždý jsme vycítila, když mě chtěl učitel zkoušet. Vždy mě vyzkušel, kyž jsem to moc neuměla, podle toho taky vypadají známky ze zkoušení. Pochopitelně už jsem šla k tabuli. Dostala jsem zase nějaký těžký příklad, co jsem prostě nemohla v životě vypočítat. Několik minut jsem tam koukala na tabuli s nadepsaným Př.: a nevěřícně kroutila hlavou. Pak mě teda milostivě posadil se známkou za pět. Potom k tabuli vyvolal svou oblíbenkyni a skoro celé řešení í vlastně napověděl. Ona dopadla za jedna. Už to ve mě vřelo.
Ze školy jsem doslova vystřelila, ani jsem nešla na oběd. Cestou domů jsem nakopla vše, co se mi pletlo do cesty. Nadávala jsem na celý ten den, na celý svůj život. Když už jsem si myslela, že nemůže být hůř, šlápla jsem do žvýkačky. Několikrát jsem vyfuckovala všechny idioty, co je plivou na zem a pak jsem se ji snažila dostat domů. Nešlo to, takže jsem botu hodila přes silnici. V tom okamžiku jsem si uvědomula svou stupiditu a rozeběhla se za ní. Domů jsem došla s jednou botou v ruce a druhou na noze. Pohupovala jsem se.
Žárlila jsem na Pitricii, nenáviděla jsem učitele za tu kuli a za všeho nejvíc sebe za tu naivitu!! Jak jsem si vůbec mohla myslet, že někdo jako Niall by mohl chtít být s někým, jak jsme já? Byla jsem tak blbá! Jistě, že spolu budou hned zítra chodit.... No a samozřejmě to drbny roznesou po celý škole! Sice nebudu jedinná se zlomeným srdcem, ale rozhodně budu jediná, co si kladla nějaké naděje.
Utíkala jsem domů. Pak jsem si lehla a pustila do uší písničky, co nejhlasitěji to šlo. Nechtěla jsem žít! Rozhodně jsem nechtěla doufat, že se rozejdou, ale co mi zbývalo? V hlavě mi zněl optimistický hlas... Vztahy, co rychle vzniknou, taky rychle zaniknou! Jim dvoum by to neklapalo. On o tebe jevil zájem. Žádný kluk by tě nenechal! Nejsi vůbec hnusná a v hlavě máš taky víc, než zbytek třídy...teda samostatně. Niall to třeba dělá jen proto, že si myslí, žeu tebe nemá šanci! Určitě se k tobě vrátí! Tobě neodolá...chce to jen trochu snahy.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Podle úvodu to vypadá na...

Super příběh. 100% (3)
Další nudný kecy. 0% (0)
Kravinu. 0% (0)

Komentáře

1 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 22. června 2013 v 20:40 | Reagovat

Příběh docela jde, jen si dej pozor na chyby :) A při psaní si použila jako předlohu Nialla z 1D? :))

2 WhitEvil/taková normální ještěrka WhitEvil/taková normální ještěrka | E-mail | Web | 23. června 2013 v 12:31 | Reagovat

[1]: to víš píšu na mobilu a často se přepíšu;)
jj kámoška to tak chtěla-její přání je mi rozkazem;D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama