Vím, s kým bych nechtěla žít. Rozhodně ne s někým jako je můj otec. Nezvládla bych s podobným člověkem žít už kvůli jeho povaze. Ale taky bych nechtěla žít s někým, kdo by měl radši své přátele, než svou holku. Právě s tímto příkladem jsem se rozhodla napsat příběh, jak by to dopadlo.
Dneska ráno je můj první školní den. Začínám chodit na vysokou školu na internát. Ovšem můj kluk se na tuto školu nedostal. Bydlí hodinu cesty od školy a naším životním stylem denní návštevy nepřichází v úvahu. Každý víkend mám jezdit domů, takže se budeme v sobotu scházet. Ještě včera večer jsme se o tom bavili a řádně jsme se rozloučili.
Právě nasedám do auta. Spolu s mými rodiči, kteří se zatím dost drží. Cesta nám netrvala ani tak dlouho, za to tátovo parkování nám čas zabralo. Popadli jsme kufry a já vyrazila do pokoje. S mamkou jsme se rozloučili a já si uvědomila, že už jsem tady prostě sama. Srdce mi bušilo jako nikdy.
Po pár dnech jsme se se spolubydlící seznámili a rozumíme si. Zatím jsem se dozvěděla, že má taky kluka. Zatím za ní byl už dvakrát... a Dicky? Ten se ani neobtěžoval napsat. Já už mu volala asi pětkrát a psala tři SMS. Už nevím, co víc udělat. Chápu, že si užívá s kámošema venku, ale proč na mě nemyslí? No to nevadí...zítra je sobota, takže dneska večer jedu domů.
Přijíždím až kolem jedenácté večer. Vlastně jsem naše ani pořádně neviděla. Prostě jsem zapadla do postele a usnula.
Ráno už mě budil křik bráchy a nadšení rodičů. Pomalu by mě nenechali ani obléct, ale o tohle mi ani nešlo. Jako ano, byla jsem ráda, že jsem doma, ale to je asi tak vcelku vše... Nemohla jsem se dočkat, až se s Dickym setkáme. Byli jsme domluveni na devátou večer s tím, že přespím u něj. Domů jsem měla dorazit až na oběd. Kolem osmé jsem mu volala, zda všechno platí, ale opět to nebral. Telefonáty jsem opakovala po pár minutách, ale stále nic.
Kolem deváté už jsem vážně pěnila. Byla jsem vypravená a natěšená, jenže Dicky zjevně mé nadšení nesdílel. V deset hodin jsem to vzdala a nastoupila do koupelny. I tak jsem však strávila celou noc sledováním z okna.
Druhý den jsem si na něj pěkně zanadávala a po obědě jsem se vracela zpět do školy. Cestou do Prahy jsem si v hlavě uspořádávala, co Dickymu vyčnu, až se uvidíme...nebo uslyšíme.
Ve škole jsem mu volala denně, ale přišla mi jen jedna SMS, která mi teda náladu nezvedla. Nazdár! Jak je? Já se mám super! Dneska razíme s klukama na výlet na vodu. Zatím je tu jen samá pařba a co u vás? Jo a jinak na mobilu moc nejsem, takže ani nevolej..stejně tam nebude signál. Čau puso. Puso? Kam se podělo to lásko a broučku?
Odpověděla jsem téměř okamžitě, ale ani tak mi už neodepsal, kam jedou. Naštětsí jsem měla číslo ješta na pár jeho kamarádů. ,,Čau, Same. Dicky mi psal, že jede někam s kámošema, ale už nenapsal kam. Jedeš taky? Pokud jo, tak kam jedete? Do minuty jsem dostala přesnou rasu. Poděkovala jsem a pak jsem šla na večeři.
Za týden jsem opět vyrazila domů. Objala jsem naše ve stylu stýskalo se mi, ale už musím běžet. Pak jsem už razila k řece. Spatřila jsem jejich loď. ,,Dicky! Hůůů!" Křičela jsem a slyšeli mě snad všichni kolem...kromě nich. ,,Dicky!" Běžala jsem podél řeky a...,,Au!" Kdo mi do cesty postavil ten strom? No to je fuk! Uviděla jsem skulinu a skočila do vody. Stále mě neslyšeli. Jak můžou být tak tupý? ,,Dicky!" Zachytla jsem se jejich lodi. Až pak si mě všimli. ,,Sidny? Co tu děláš?" Škrábala jsem se dovnitř. ,,Chtěla jsem tě vidět, ne? Čau kluci." Sedla jsem si do loďky a kecala s klukama. Nebyla to ideální představa o setkáním s mým klukem, ale lepší než nic.
Večer jsme zajeli ke břehu a kluci stavěli stan. Já jsem sbírala klacky na oheň. Opekli jsme pár buřtů a pak kluci hráli na kytary a zpívali. Teď jsem měla příležitost být s Dickym sama. ,,Nechceš se vzdálit?" Šeptla jsem mu do ucha. ,,Blázníš? Teď hrajeme nejlepší hity! Nechci jít." Zavrtěla jsem hlavou a sklamaně jsem se odplížila blíž k vodě.
Lehla jsem si do trávy a koukala na hvězdy. Náš vztah mi náhle přišel hrozně prázdný. Z mého přemýšlení mě pak někdo vyrušil. ,,Dicky?" Už jsem ani nedoufala. ,,Ne. To jsem já-Sam." Hodil mi přes má odhalená ramena bundu. ,,Můžu si přisednout?" ,,Jo." Přetáhla jsem přes se be bundu a hleděla na lesknoucí se vodu. ,,Děje se něco?" Co mu mám odpovědět? ,,No...jen se mi zdá, že Dicky se mnou nechce trávit čas. Je radši s váma, než se mnou." Do očí se mi valili slzy, takže bylo dobře, že je tma. ,,To není pravda... On má jen rád volnost." ,,Tos docela vystih. Jenže já chci někdy něco víc...chci občas být jen s ním, víš?" ,,Vlastně jo. Jen Dicky asi není na ten vztah připravenej. Zítra si s ním o tom zkus promluvit." S tím jsem souhlasila.
Ráno jsem si chtěla vzít Dickyho stranou, ale on to očividně nepochopil, takže jsem musela počkat na vhodnější chvíli. Kluci souhlasili, že mě vezmou kousek domů. Při cesté nám začalo pršet, takže jsem byla mokrá až na kost. Kluci zastavili u břehu a dali nám čas, abychom se mohli rozloučit.
,,Dicky, musím ti něco říct." ,,Jasně, ale rychle. Nechci zmeškat kluky." Do očí se mi hrnuly slzy. ,,Prostě už mě nebaví v našem vztahu táhnout všechno sama. Jestli se budeš stále chovat takhle, tak to budu muset ukončit." Vypadal, že to nechápe. ,,Jak jako? Já chci bejt s kámošema. Tobě to vadí?" Ach je to těžší, než jsem si myslela. ,,To ne, ale prostě chci občas trávit čas JEN s tebou." Objal mě. ,,Já už padám, jo?" Zůstala jsem tam jen tak koukat. Kluci mi sběžně mávli a razili dál.
Po pár týdnech jsme zjitila, že Dicky se vůbec nezměnil. Rozešli jsme se, ale nezdálo se, že by se ho to nějak zvlášť dotklo. Dva dny po tom mě navštívil Sam. Pozval mě na rande a já souhlasila. Dnes už spolu chodíme a Sam to chce oznámit klukům. Pozval je do klubovny a mě vezme s sebou.
Zhluboka se nadechuji, když bere za kliku. Vcházíme dovnitř. ,,Čau kluci." Vtáhl mě dovnitř. ,,Co ta tady dělá?" Dickyho reakce mě dost nastartovala. ,,Chtěli jsme vám oznámit, že spolu tak nějak...chodíme." To zvedlo Dickyho ze židle. Přitlačil Sama ke zdi. ,,To si děláš prdel?" ,,Hej! Nech ho. Co to s tebou je?!" Odtáhla jsem Dickyho. ,,Myslel jsem, že chvíli počkáš, když se rozejdeme! Né, že si najdeš hned jiného..." Nikdy jsem ho neviděla, tak naštvaného. ,,A ještě ke všemu mýho kámoše!!" ,,No promiň, ale já jsem s tebou o tom mluvila! To tys to zkazil..." Svraštil čelo a pak vypadl z místnosti.
Ostatní kluci nám gratulovali. Zítra už to bude rok, co jsme se Samem spolu. Dicky s náma sice stále nemluví, ale já jsem v tomhle vztahu opravdu šťastná.
PS: Anketa se vztahuje k Dickymu;)







