close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Nikdy nevíš (10)

27. července 2013 v 23:10 | WhitEvil |  Nikdy nevíš
Ryan: Ráno jsem se vzbudil až po Megan. Nechápal jsem, jak se mohla zbudit tak brzy. ,,Dobré ráno." Usmívala se. Už byla převlečená a dokonce připravila na ohni i jídlo. ,,Dobrý…" Sápal jsem se na vajíčka, až jsem zapomněl na mé včerejší zranění. ,,Co tvá ruka?" Rychle jsem si uvědomil, že í mám stále v obvaze. ,,Chtěla jsem se odívat sama, ale docela se bojím. V rostlinách tohoto lesa se nevyznám." Srdce mi bušilo o závod a já pomalu odkrával list z mé ruky. Vím, že jsem v poslední chvíli zavřel oči. Otevřel jsem je až po Meganiném šťastném výkřiku. ,,Já to tušila!" Radostně mě zvedala ze země a začala i tančit. Oba jsme měli radost.
,,Už radši vyrazíme. Včera jsme toho moc neušli." Souhlasila. Sbalili jsme tedy znovu naše věci a já rozložil mapu. Byl jsem jako u vytržení, když jsem se dozvěděl, co na nás čeká. ,,Páni! Netušil jsem, že ještě existují." Megan byla v mžiku u mě. ,,Co, co tam píšou?" Hned nahlédla do mapy a ve chvíli mi ji vyškubla z ruky a nahlas předčítala. ,,Vodopády se vlévají do zlaté řeky. Samotná řeka je neškodná, ale v ní žijí sirény. Pro člověka není nebezpečný jejich zpěv, ale představivost. Pomocí zpěvu pronikají do lidské mysli a následně se přetvoří v to, co člověk chce. To nezní tak složitě." Brala to překvapivě dobře, ale to přejde, až tam dorazíme.
Ušli jsme snad tisíc kilometrů a až potom jsme to celé spatřili. Někdo by mohl říct, že je to jen pitomé jezero-voda, ale nám to tak rozhodně nepřipadalo. Hleděli jsme na stříbrné vlnky na vodě a ani jsme si neuvědomili, co se na nás blíží. Na hladině vody se tvořili malé bublinky. Z vody se vynořily sirény. Jejich zpěv měl být příjemný a přívětivý, ale ten, kdo to tvrdil, zjevně neměl hudební sluch.
Byly čtyři. Sledoval jsem ty nádherné holky. První byla blondýnka s modrýma očima. Druhá měla už sama o sobě víc sexy tvary. Třetí měla vlasy černější, než noc a oči zbarvené do zelena. Nejvíce ze všech mě však zaujala ta poslední. Neměla nějak zvláštní vlasy ani oči, ale v ní bylo něco víc…něco, co nebylo na první pohled vidět. Nepatrně jsem se přiblížil k ní, abych to zjistil. Pohlédl jsem hluboko do jejích očí a viděl to. Přímo přede mnou se změnila na fenku. Byla tak krásná, ladná a ta srst! Začal jsem slintat, jako malé štěně.
Už jsem byl skoro u ní, když mě něco zarazilo. ,,Vidíš to, co já?" ,,O tom dost silně pochybuju." Civěl jsem na tu dívku. Pomalu jsem se proměňoval v toho psa, co ve mně dřímal. ,,Že je hrozně sexy!" No upřímě právě jsem začal doufat, že Megan nevidí tu holku, co já. ,,Ty jeho oči! Přesně takový miluju." Uf. ,,Odsud už nikdy neodejdeme." ,,To ti můžu zaručit." Už jsem byl skoro u té dokonalé fenky…totiž dívky…totiž obojího.
Koutkem oka jsem zpozoroval Megan, jak se blížila k té první dívce. Rychle jsem tu představu zahnal. K vodě jsem to měl už jen krok. Natáhl jsem se po ní. Už mě chytla. Pak jsem uslyšel šramot. ,,Co to bylo?" Otočil jsem se. ,,Slyšel jsem něco." Odvrátil jsem zrak od dívky. Megan však dále postupovala k vodě. Ach, co to děláme? ,,Megan!" Naposledy jsem koukl po dívce. Náhle už nebyla tak krásná, jak se mi zdálo. Byla to jen hnusná fůrie. Něco, co připomínalo rybu, krokodýla a žábu s lidským obličejem…který za chvíli také zmizel. ,,Megan! Koukni na mě!" Zakřičel jsem. Ta holka mě pak chytla za nohu a táhla k vodě.
Zoufale jsem kolem sebe kopal, ale moc to nepomáhalo. Náhle jsem spatřil klacek. Nebyl ani tak daleko-stačilo se jen natáhnout. Otázkou zůstává, zda jím pošťouchnout Megan a zachránit ji či praštit tím tu mrchu, co mě táhla do vody. Ale co! Megan to dlužím. Napřáhl jsem se a vymrštil klacek na Megan. Bhužel jsem se netrefil. Co teď?
Od utopení nám oběma zbývalo jen několik centimetrů. Pak mě napadl poslední zoufalý plán. Vytasil jsem své psí drápy. Nohama jsem opět zběsile zakopal a rukou jsem škrábl sirénu do obličeje. Nedošlo mi, že jakmile se zbavím jedné, přijdou ty další dvě. Do háje! Zoufale jsem se zachytil kraje břehu. Jedna vylezla na břeh a odtrhávala mi ruce, aby mě zbylé dvé mohli stáhnout.
Ve chvíli, když už bylo vše ztraceno a Megan už taky spadla do vody, proletěl jednou sirénou šíp. Rozhlédl jsem se kolem, ale přes její tělo nebylo nic vidět. ,,Hej!" Vykřikl jsem. Žádná odezva. Namísto toho proletěl další šíp kolem mé hlavy, až jsem se musel skrčit. Jeden pár rukou mě pustil a druhá siréna zmizela pod vodou. ,,Megan!" Zařval jsem a vyškrábal se na pevninu. Po záhadném střelci ani stopy.
Zachytil jsem Megan, než sklouzla pod vodu. Nejspíš byla omráčená. Vytáhl jsem jí z vody. ,,V pořádku?" Pěkně kuckala. ,,J-jak si to dokázal?" Přišlo mi jako blbost, abych jí vyprávěl o záhadném zachránci, takže jsem radši udělal hrdinu ze sebe…jen z estetických důvodů, než z osobních. ,,No vidíš, že mi to začínáš splácet." No a taky z tohohle důvodu.
Pokračovali jsme se dál podál řeky, ale pro jistotu jsme se drželi od vody dál. ,,Jak dlouho ještě půjdeme?" Sledoval jsem, jako jsme oba každým dnem unavenější. ,,Až do večera… Půjdeme po řece a jakmile narazíme znovu na lesy, tak se utáboříme. ,,No paráda." Vytáhla z batohu jídlo a posilnila se.
Stahaní jsme přece jen dorazili na místo. Megan sebou rovnou plácla na zem a odpočívala. ,,Už nikam nejdu." Jen jsem se pousmál. ,,Tady budeme spát." Rozvalila se do jehličí. ,,Jen připravím tábor. Poůžeš mi rozdělat oheň?" Zvedl jsem se a šel jsem nasbírat nějaké klacky. Náhle mě Megan chytla za ruku.
,,Co to bylo?" Megan mě prudce chytla za ruku. ,,Nic." Neslyšel jsem žádný hluk, ale Megan zjevně ano. ,,Z toho křoví! Někdo tam je!" Její stisk se zvětšoval. ,,Nic tam není." Prohodil jsem, ale pak se to stalo! Křoví se začalo hýbat. ,,Nic?" Megan se třásla a přiznávám, že já taky. Nepatrně jsem nahlédl přes větvičky keře. ,,Je to nějaký člověk." Bál jsem se.

,,To je určitě Annie! Říkala jsem ti to." Tím mi vložila do hlavy zvláštní myšlenku. Chtěl bych, aby to ona byla? Přece jen jsem v hlouby duše živil tu absurdní myšlenku, že žije.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jaké máte doma domácí zvíře?

pes 42.1% (8)
kočka 15.8% (3)
králík 15.8% (3)
morče 10.5% (2)
křeček 5.3% (1)
andulka/papoušek 10.5% (2)
had 0% (0)
pavouk 0% (0)
rybičky 0% (0)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama