close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Nikdy nevíš (12)

29. července 2013 v 21:38 | WhitEvil |  Nikdy nevíš
Já i Megan jsme na něj hleděli plni očekávání. ,,Měl bych začít asi od začátku. Takže. Ehm…" Několikrát si odkašlal, což pouze dodalo na napětí. ,,Sleduji vás už několik dní. To Já jsem vyměnil z tvé ruky květinu, aby se uzdravila." Věnoval jsem Megan jeden vyčítavý pohled. Bylo sice hezké, že se snažil, ale její chlubení bylo trochu přehnané…já se NIKDY nevychloubám…možná jen upravuji fakta. ,,A to Já jsem zabil všechny ty sirény..tedy většinu. Pomáhal jsem vám při cestě a mělo to zůstat v utajení…dokud nepřijde ta správná chvíle." Stále jsem nechápal důvod jeho jednání. ,,Chtěl jsem mít jistotu, že budeš v pořádku." Megan před ním stále couvala, takže jsem musel popocházet za nimi.
,,Proč?" Henry se zašklebil.
,,Nepřerušovat, ano? Měl jsem to celé naplánované. Věděl jsem, kdy chodí se školy a kudy. Věděl jsem, že na ni narazíš. Přesně do zapadalo do životů vás obou. Díky, žes mi na ni dával pozor…i když podle toho, co jsme viděl, ona dávala pozor na tebe." Usmál se.
,,Proč to celé děláte?" Megan byla pěkně nervózní a bylo to vidět. Za celý tento rozhovor jsme ušli pět metrů hlouběji do lesa od našeho místečka…a stále jsme couvali. ,,Protože..jsem tvůj otec." Myslím, že se mi na několik sekund zastavilo srdce. ,,Bez urážky, ale já už rodiče mám." Megan mu nevěřila.
Mezitím jsem se snažil prohlédnout si je oba. Poprvé jsem si všiml, jak moc podobné oči mají. Většinou jsem se Henrymu snažil do očí nedívat a pokud už jsem se díval, tak jsem se na to snažil nemyslet. Viděl jsem v nic ty samé barvy a obrazce jako v Meganiných očích. Bylo to zvláštní.
,,To jsou adoptivní rodiče. A mohu to dokázat." Ve chvilce ze sebe vychrlil důležité informace jako třeba rodné číslo a podobné věci. ,,To všechno můžete znát z mých lékařských záznamů." Stále mu nevěřila, ale já na rozdíl od ní ano.
Henry ovšem pokračoval. ,,A taky vím, v co se proměňuješ. Jsi ještěrka, viď?" ,,To taky není důkaz." Do jejího odporování jsem se vložil. ,,A kdo tě při tvých proměnách viděl? Já a ty příšery…a nejspíš i Henry." Ten přikývl. ,,V tom případě Vy taky něco budete, nemám pravdu?" Ten jeho šibalský úsměv jsem dobře znal. Znamenal něco, jako vyhrál jsem.
Před našima očima se začal zmenšovat. ,,Ty mu to vážně žereš?" Využila situace, aby se mě zeptala. ,,Nejsem si jistý, ale má podobné oči." Megan vzdechla. ,,Ach, to může mít kdokoli." Zakroutil jsem hlavou. ,,Takové ne." Mezitím se před námi Henry proměnil v ještěra. Byl asi třikrát nebo dokonce čtyřikrát větší, než Megan. Barvu měl tmavší a spíš, než zelenou jí měl lehce do tyrkysova. Megan na sobě také měla rudé tečky a ty měl Henry žluté. Ovšem to nemohla Meg vědět.
,,Už mi věříš?" Zvedl se ze země. Megan na něj upřeně hleděla. ,,Věř mi. To, co ti říkám, je pravda. V žilách ti koluje moje krev…a taky tvé matky." Megan se leskly oči. ,,P-počkat! Kdo je moje matka?" To by mě teda taky zajímalo. ,,Je to slečna Boowsnová..ale pochybuji, že ji znáš." Bohužel já ji znal. ,,No to snad ne." Megan se na mě otočila s naštvaným, ale i tázavým pohledem. ,,Co je sní?" To ani sám Henry nevěděl. ,,Minulý rok jsme měli malou neshodu." Nechtěl jsem jí její matku znepřátelit. Tou neshodou jsem myslel, že mě málem nechala vyletět. Naštěstí to Megan nechtěla dál rozvádět.
Vrátili jsme se zpět. Zatím, co se Megan bavila s Henrym o tom, proč jí dali k adopci, já jsem připravil oheň. Nechodil jsem moc daleko, abych to slyšel. Byla to pěkná rána, když se to tak bez okolků dozvěděla. ,,Byli jsme mladí a ona otěhotněla tak náhle během jedné akce. Ani jeden z nás se nechtěl vzdát toho dobrodružství, a tak jsme došli k závěru, že tě dáme k adopci." Znělo to docela sobecky. ,,Když jsme se dozvěděli, kdo tě adoptoval a že bydlíš tady, rozhodli jsme se tě najít. A k tomu se brzy naskytla skvělá příležitost, když měl Ryan vyrazit do akce. Stačilo vybrat perfektní chvíli a úspěch byl zaručen. Pak jsem vyrazil po vašich stopách já a z povzdálí jsem vás sledoval. Potřebovali jste mou pomoc." To měl teda pravdu.

,,Co bude k jídlu?" Megan trochu odbočila od tématu. ,,No…." Všechno naše jídlo už se buď zkazilo a nebo jsme ho snědli. ,,Já mám s sebou nějaké konzervy." To vedlo k dalšímu vyčítavému pohledu od Megan. ,,Vidíš." Otočil jsem oči v sloup. Henry vytáhl z křoví i pár skvělých věcí..jako třeba spacák a baterku. ,,Teda!" Megan jeho připravenost obdivovala, ale nemohla čekat, že snad budu vypravený jako on. ,,To je úžasný!" Hned jsme se sesypali na konzervy. Nacpali jsme si břicha jako nikdy a pak jsme spokojeně usnuli.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama