close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Nikdy nevíš (4)

20. července 2013 v 20:08 | WhitEvil |  Nikdy nevíš
Sebrali jsme všechny věci a pak jsme vyrazily podle mapy. ,,Jak dlouho ještě půjdeme?" Kolem večera už začala být Megan unavená. ,,Až bude noc, tak si odpočineme." Megan to však v plánu neměla. ,,Co dělá?" Sedala si na obrubník. ,,Mám pocit, že nám to moc dlouho trvá. Neměli jsme být už dávno v přírodě?" S tím měla pravdu. Jenže ty plány byly tak staré, že se z přírody vlastně vyklubaly některé části města.
,,A navíc mám hlad." Ztěžovala si dál. No jo! Na jídlo jsem úplně zapomněl. ,,To bude trochu problém…" Nahodil jsem trochu nejistý úsměv. ,,Co je?" Zašmátral jsem po kapsách a zjistil, že žádné peníze v nich nenajdu. ,,Ty sis nebral prachy?" Vstala a napřímila se proti mně. ,,No sama si řekla, že jsme měli být už dávno v přírodě. Nečekal jsem, že to takhle dopadne. ,,No a čeho se najíme? To si s sebou třeba nevzal nějaký konzervy a tak?" Teda je to docela chytrá holka, to se musí nechat. ,,No…popravdě ani ne." Megan protočila oči. ,,Ale mám nápad." Zamrkal jsem na ni.
Za chvilku jsme došli k tržišti, kde bylo jídla, že by to snad i Megan uspokojilo. ,,No bez peněz si nic nekoupíme." Prohlásila klidně.
,,No já nic kupovat nehodlám a ty?" Usmál jsem se.
,,Tak když nebudeme kupovat, co tu….to ne!" Megan se zřejmě kradení příčilo. ,,Co kdybychom jim dali něco jinýho, než peníze.." ,,No jestli myslíš, se s nimi vyspat, tak si klidně posluž!" Protočila oči. ,,Přestaň prosim tě uvažovat a vymysli, jak nenápadně dostaneš pod šaty bochník chleba." Megan se zatvářila dotčeně. ,,No teda já se na to, že jsem v jináči vymluvit nemůžu." Pak do mě strčila. ,,Mám lepší nápad." O tom upřímně dost pochybuji. ,,Já zabavím prodavače a ty se ve své zvířecí podobě nějak dostaneš do stánku a nabereš si jídlo. Radši jsem souhlasil.
Soustředil jsem se na proměnu a pak jsem se jen podíval na Megan. Zvedla se a šla rozptýlit prodavače. Musím uznat, že jí to šlo. Já jsem se mezitím proplížil k zelenině a pečivu. Změnil jsem se zpět a nabral si do batohu několik chlebů a pár rajčat a okurek. Sbalil jsem i žížaly ze země, abychom si mohli později něco chytit. Vrátil jsem se k ní. Prodavač si mě ani nevšimnul.
,,Co ty na to?" Chlubil jsem se. ,,Byl to můj nápad." Uchechtla se Megan. ,,Co si vzal?" Prohlížela můj batoh. ,,Jen skromné zásoby, co se nekazí." Vytáhl jsem jeden chléb a podal jí ho. ,,Nemáme čas na zastavování, půjdeme dál." Kývla a pokračovala.
Postupem času jsem si všiml, že má husí kůži a klepe se. ,,Je ti zima?" Jen sklopila hlavu. Nechtěl jsem, aby mi umrzla, tak jsem jí nabídl svou bundu. ,,Díky." Taky jsem si všiml, že se blíží tma. Z města už jsme byli skoro pryč. ,,Utáboříme se." Megan ochotně souhlasila. Oba jsme byli dost unavení. ,,Jak je ti?" Zeptal jsem se. ,,Docela dobrý… Mám pár otázek." Rychle jsem rozložil stan. ,,Můžu se ptát?" Byla trochu nesmělá, ale to jsem chápal. ,,Jasně." Vyndal jsem si taky něco k snědku a začal se cpát. ,,Jak se člověk stane…no tím, čím jsme?" ,,Podle svých vlastností. Já jsem třeba jako malý zbožňoval psy a někdy jsem dokonce i dělal stejné věci. Párkrát jsem jedl i psí žrádlo." ,,Fůůůj." Megan se zašklebila. ,,Ty jsi vegetarián?" Hádal jsem. ,,Vegan." Megan je vegan….vtipný. Trochu jsem se usmál. ,,No vidíš. Právě podle takových vlastností se určuje zvíře. Pokud máš vlastnosti až moc nerozhodné, tak si prostě jen člověk." Přikyvovala.
Ještě na pár věcí se mě zeptala a pak jsme oba ulehli. Před spaním jsem přemýšlel, co nás ještě čeká. Stále jako by nám něco hrozilo. Měl jsem stále takový divný pocit.

Byli jsme lapeni vlastním strachem. Tma a až nápadné ticho nás obklopovali. Uvědomoval jsem si, jak moc jsme zranitelní. Můžeme se ještě nějak ubránit? Cítil jsem přítomnost někoho cizího. Otočil jsem se, ale v té tmě jsem nemohl nic vidět. Pak Megan vykřikla. Jakmile jsem se otočil, už ji táhl pryč. Zaťal do jejího ubohého a bezmocného těla své obří tesáky a z rány se v okamžiku řinula krev. Byl slyšet ještě, jak slabě vykřikla. Znovu se rozprostřelo ticho. Myslel jsem, že už nemůže být hůř, než se dívat na její smrt, ale mýlil jsem se. Nohy se my nemohli pohnout. Po těle se my rozlil hrozný pocit bezmoci.
Před čtyřmi dny:
,,Dobrý ráno." Vzbudil mě východ slunce. ,,Jak se ti spalo?" Megan si mnula oči. ,,No dalo se to." Naklonila hlavu na stranu. ,,Měli bychom jít. Dneska se musíme dostat za tyhle…močály? Zvláštní. Ty názvy se nejspíš nějak změnili…" Prohlížel jsem si mapu. ,,Dej mi to." Megan mi to vytrhla z ruky. Také jí to přišlo divné. ,,No nevím, čím to je, ale měli bychom pokračovat." Souhlasil jsem, a tak jsem sbalil věci.

,,To je divný." Na plánku se objevila další věc, která tam rozhodně nebyla. ,,Co?" Megan nahládla do mapy také. ,,Tady." Ukázal jsem na místo u močálů. Nejen, že to bylo celé blíž, ale objevil se i písmo. ,,Půjdete-li k močálům, narazíte na jejich obyvatele. Bydlí v nich něco podobného člověku i rybě. Tato stvoření mohou žít jak ve vodě, tak na souši. Mají ostré zuby jako žraloci, z rukou jim trčí cosi jako ploutve, ale nohy mají stále lidské. Jsou nebezpečné a mohou člověka také uhranout." Docelo mě to zaujalo. ,,Haha. Hrozně vtipný! Kdo to tam připsal?" Asi mi nevěřila. ,,Já ne! Hale, co když je to pravda?" Zašklebila se. ,,Kruci! Proč nemůžu bejt normální jako ostatní?" Megan praštila do kmene stromu a rozbrečela se. ,,Co je ti?" Klekl jsem k ní. ,,Jen…mám strach." To jsem chápal. ,,Já mám taky strach. Jenže vím, že to zvládnem…spolu." Setřela si slzy. ,,To se ti lehko řekne." ,,Lehko?" To mě rozesmálo. ,,No jasně! Ty jsi mnohem odvážnější, než já a taky se umíš proměňovat." ,,Ale ty jsi mi zase uvěřila a svojí první přeměnu jsi zvládla excelentně! Měla bys vidět mě. Já jsem si myslel, že přicházím o rozum. Takže, jestli je tady někdo odvážný, jsi to ty." Megan se zvedla. Očividně jsem jí dodal sebevědomí. Byl jsem sám na sebe pyšní. ,,Tak jim to jdeme natřít." Zavelela a vyrazila napřed. Zabralo to snad až moc dobře. ,,Počkej!" Běžel jsem za ní, protože se mi pomalu začínala ztrácet.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Baví vás příběh?

Ano. 100% (1)
Ne. 0% (0)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama