,,Nemáš nějak na spěch?" Začali jsme se blížit k bažinám a já se začal bát. ,,Měl jsi pravdu. Chci pocítit nebezpečí." Nějak moc se těšila. ,,No dobře." Zhluboka jsem se nadechl a vyrazil za ní. Teď už jsme na bažiny dohlédli velmi dobře. Před námi stál náš první úkol.
,,Měli bychom být opatrní." ,,Ale no jo." Megan se stále hnala dál. Já jsem do toho tmavého a páchnoucího místa vstoupil spíše pomalu. Dohnal jsem ji a pak jsme to uslyšeli. ,,Co to bylo?" Megan vytřeštila oči. ,,To budou oni." Otočili jsme se. Před našima očima se z hnusné zelenohnědé vody zhmotnila obluda. Byla hnusnější než cokoli, co jsme kdy viděli. ,,Co teď?" Šeptla. ,,Dobrá otázka." Začal jsem se klepat.
Ta zrůda se ke mně blížila. ,,Ka wasa, hama kei!" Přeříkávala si podivnou věc jedna z nich. ,,Měli bychom jít." Slyšel jsem Megan, ale nějak mi nešlo odpovědět. Bylo to dost zvláštní. Musel jsem jen sledovat pusu té obludy. Její rty se tak nádherné pohybovali a já nemohl dělat vůbec nic. ,,Ryane! Co to děláš?" Megan mě tahala, jenže já nevnímal. ,,No ták!" Už přímo křičela. Já se nemohl pohnout. Chtěl jsem to vůbec? Cítil jsem, jak mě tahá za batoh a pak v něm šmátrala.
,,Dokážou člověka uhranout." Citovala jednu větu z mapy.
Uvědomoval jsem si, že se to děje, ale nemohl jsem to zastavit. Můj mozek přímo šílel. ,,Jak to mám zastavit?" Křičela na celé kolo. Viděl jsem, jak se ke mně ta zrůda blížila. ,,Ryane! Okamžitě se pohni!" Shodila mě na zem. Jako by mi slova té bažinaté…něčeho brali mou sílu. Jako by pomocí nich ovládala můj mozek. Pořád opakovala ty slova. ,,Ka wasa, hama kei." Proč jsem jí jen nemohl vzdorovat? Co ta slova znamenají.
Za chvíli jsem zjistil, že aspoň jeden z nás hodlá něco dělat. ,,Ieka!" Zakřičela Megan a tím získala pozornost té obludy. ,,Ieka mah." Obluda už se najednou dívala na ni a ne na mě. Ucítil jsem, jak se povolilo napětí v mé hlavě. ,,Asa wak! Ieka mah asa wak!" Stála přímo před Megan, ale ta se ani nehnula. Vlila se do mě zpět má síla. Stoupl jsem si a skočil na tu obludu. Jednou ranou jsem ji poslal k zemi. ,,Ryane?" Megan mě odtáhla. ,,Jdeme!" Jen jsem se ohlédl a ujistil se, že nám už nic nehrozí. Olula naštěstí sama od sebe zalezla zpět do bažiny.
,,Jak tě to napadlo?" O kousek dál jsem si sedl na pařez. Zhluboka jsem oddychoval. ,,Já nevím. Prostě jsme věděla, že musím něco udělat. Byla to jediná věc, co mě napadla." ,,Teda!" Zíral jsem. ,,Bylo to fakt odvážný!" Byl jsem tak překvapený. ,,Fakt moc ti za to děkuju." Usmál jsem se. ,,To je dobrý. Někdy mi to vrátíš." Zamrkala.
Podle mapy jsme mířili do nějaké jeskyně, kde podle všeho bydlí další podivné bytosti. ,,Bála ses?" Musel jsem se zeptat. ,,Jo, ale víc o tebe než o sebe. Musela jsem ti pomoct." Byl jsem rád, že to pro mě udělala. ,,No tak to díky za ten pocit." Byl jsem tak šťastný. ,,Tak jdeme nakopat zadek dalším potvorám." Obdivoval jsem její odvahu. Asi jí to dodalo síly.
,,Co o nich víme?" Už jsme se blížili k jeskyním. ,,No jsou navyklí na tmu, takže dobře vidí. No a mají velké drápy a jsou takřka nezranitelní." Megan nějak přešel smích. ,,A-a proč tam musíme jít?" ,,No tamtudy vede cesta, takže…" Megan se oklepala. ,,Ach jo." Pronesla a pak už zase pokračovala dál.
Nás oba vydědil už první pocit z lesa. Všude kolem byla taková tma. Došlo mi, že se už nemůžeme vrátit. Měl jsem divný pocit, že za mnou někdo stojí. Otočil jsem se, ale pak jsem slyšel Megan. Nechtěl jsem, aby se jí něco stalo. Sledoval jsem, jak jí medvěd táhl ode mě. Jenže jsem nic neudělal. Chtěl jsem jí pomoct, ale nešlo to. Sledoval jsem, jak krvácí a jen tak leží na zemi. Konečně jsem se sebral a vyrazil proti němu. Pak se stalo něco nečekaného-on se jí ani nedotkl. To ji chtěl jen zabít a nic víc? Proč by to normální zvíře dělalo? Rozeběhl jsem se k jejímu tělu.
Před čtyřmi dny:
,,Támhle je to." Ukázal jsem na jeskyni. ,,Možná radši zůstaň venku. Zvládnu to sám…jak si řekla-dlužím ti to." Usmál jsem a shodil před Megan batoh. Vypadalo to, že jí to přímo uráží. Vstala, chytla se za větev stromu a ulomila ji, tak aby byla co nejostřejší. Moc jsem to zprvu nechápal, ale najednou mi to došlo. ,,Oh, tak teď ti ukážu, jak se to dělá." Hodila na záda batoh a škrábala se do jeskyně. ,,No tak jo." Zopakoval jsem to samé s a šel za ní.
V jeskyni byla pěkná tma. Zapálil jsem zapalovač, abych získal trochu světla. Řekl jsem si, že by je to mohlo trochu vystrašit…nebo při nejmenším překvapit. ,,Hej!" Křikla a ozvala se pouze ozvěna. Uslyšel jsem, jak zlomila klacek. ,,Dej to sem." Vytrhla mi zapalovač z ruky. Ve chvíli chytlo dřevo. Megan jej hodila dál, aby na chvíli prosvítila celou jeskyni. Ve chvíli se proti nám vyřítila spousta netopýrů. ,,Vypadá to, že oni jsou jediní obyvatelé týhle jeskyně." Prohlásila a šla směle dál. Ale pak jsem uviděl něco, co rozhodně nebyl netopýr. ,,Jseš si tím jistá?" Věnoval jsem jí jeden z mých nejvýznamnějších pohledů, který v té tmě mohl vypadat fakt děsivě.







