V polovině běhu jsem spatřil Megan. Prošla vodopádem a usmívala se. Co na tom bylo k smíchu? Trošku mi nedošlo, že stále běžím k ní. Už bylo pozdě! Vrazil jsem do ní a málem jí strčil zpět do vodopádu. Nyní z něj byla cítit ledově studená voda. ,,Proč ti to tak trvalo?" Zvedal jsem se z ní. ,,No řekla jsem si, že počkám na přívětivější teplotu vody, když se stále mění. A vyšlo to! Byla krásně vlažná a mě nedělalo potíže přejít dál." No chytrá je, to se musí nechat, ale taky mi to mohla povědět…
Nabrali jsme síly a šli k druhému vodopádu. ,,Tentokrát projdeme společně." Navrhl jsem…pro jistotu. ,,Dobře." Chytla mě za ruku. Vkročili jsme společně a vážně to nic nebylo! Jenže pak před námi bylo něco horšího. Třetí vodopád byl menší, takže jsme do něj nemohli vejít spolu. ,,Co teď?" Museli jsme jít po jednom. Vodopád byl velmi prudký, takže jakmile vejdete, už není cesty zpět. ,,Půjdu první." Navrhla Megan. Dost mě tím překvapila. ,,Tak jo…když se ti chce." Ani neotálela a vstoupila dovnitř. Kolem jejího těla odstřikovala horká voda.
Ve chvíli zmizela uvnitř. Já jsem se ale bál. Zkusil jsem se rozeběhnout, abych ho rychleji proběhl. Prosvištěl jsem vodopádem. Ani jsem si nevšiml, jakou měla voda teplotu. Problém byl, že za vodopádem byl asi jen půlmetr římsy a já si ho všiml dost pozdě. ,,Ryane!" Meganin výkřik byl slyšet s ozvěnou. Zachytil jsem se jen za konečky prstů a sklouzával jsem. Na rukách jsem měla rukavice…což vlastně byli jen upravené rukávy mikiny, ale měli mi pomoct. Bohužel teď se mi to zrovna nehodily. ,,Chyť se toho!" Podávala mi své šaty, které našla v batohu. ,,Dobře." Škrábal jsem se nahoru.
Ležel jsem uprostřed obří louže a oddychoval. ,,Děkuju." Hlas jsem měl chraptivý. ,,To je dobrý." Prohlížela si roztrhané šaty. ,,Je mi trapně." Zvedal jsem se. ,,Proč?" Pomohla mi. ,,Už zase si mi musela pomáhat. To já bych tě měl chránit a ne naopak." Usmála se a hodila batoh na záda. ,,Pojď něco ti ukážu, ale ne tady."
Vzala mě od vodopádů dál. Vytáhla z batohu svůj mobil. Otevřela ho a zjistil jsem, že je to jen obal a v něm byli fotky. Většinou staré, ale zachovalé. ,,Ti všichni mě chtěli chránit a víc, co s nima teď je?" Pokrčil jsem rameny. ,,Už jsem je nikdy nechtěla vidět! Potřebuju mít pocit, že jsem taky důležitá, že něco dokážu a nejsem tak neschopná." Usmála se. ,,Ty mi ten pocit dáváš. Dáváš mi najevo, že jsme oba rovnocenní členové týmu a to se mi na tom líbí. Jinak bych se nejspíš sbalila a odkráčela odsud pryč." Ani jsem nedokázal vyjádřit, jak moc velkou mi to udělalo radost. ,,Díky." Objal jsem ji.
Slunce bylo ještě vysoko, ale mi byli unavení. Došli jsme jen trochu dál, ale pak jsme to vzdali. ,,Co se tady utábořit?" Navrhla Megan..jako by mi vzala ta slova přímo z pusy. ,,Jasně." Roztáhli jsme zbytek mého oblečení, ze kterého teď byla deka.
,,Ehm…Ryane?" Už jsem se připravoval na spaní, takže jsem si svlékal mokré oblečení a věšel ho na stromy. ,,Co se děje?" Sundaval jsem si tričko. Megan už byla dávno převlečená. ,,Tvoje ruce jsou….divný." Prohlédl jsem si je a málem se mi zastavil dech. ,,To ne!" Moje ruce byli rozežrané! ,,Musela se mi tam dostat voda, když jsem vysel na té římse." Megan se vrhla ke mně a prohlížela si je. ,,Měli bychom je do něčeho zabalit." Rozhlížela se. ,,Vážně?" Vyšiloval jsem. ,,Co tohle?" Prostě utrhla nějakou kytku a plácla to na mou ruku. ,,P-po-po-počkej! Jak víš, že mi to pomůže. Teď mě ta ruka začala pálit." Byl to hrozný pocit. Z očí mi tekly slzy. ,,No tak." Objala mě.
,,Řekni mi, jak ti je…co cítíš" ,,Proč bych to měl dělat?" Nechápal jsem, jak mi to může pomoct. ,,Prostě se odreaguj." Odfrkl jsem si. ,,Prosím." Pokusil jsem se jí udělat radost. ,,Tak dobře. Právě teď…mám strach. Bojím se, že už nebudu nikdy v pořádku. Bojím se, že tady umřeme…že budeme prostě ….že nás nikdo nezachrání…je to hrůza." Najednou mi tekly slzy mnohem rychleji. ,,Budeme v pořádku. Já tyhle věci poznám. Teď si v klidu lehneme a odpočineme si. Hlavně se uklidni." Přikývl jsem a lehl jsem si. I přes bolest mé ruky jsem usnul.
Neznámý: Objevil jsem je jen pár metrů od vodopádů. On měl na ruce nějaké listy. Hned jsem tu rostlinu poznal. Odkryl jsem jí opatrně a pohlédl jsem ji. Ten blbec si na tu ruku plácl tu nejhorší věc, co mohl. Jeho ruka byla úplně zarudlá. Opatrně jsem mu rostlinu vyměnil, aby se mu ruka do rána vyléčila.
Pak jsem si ještě prohlédl ji. Nevypadala vůbec špatně. Byl jsem rád. Radši jsem zalezl zpět, než si mě mohli všimnout.







