close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Zlo(aneb psycho příběh trochu jinak)2

9. července 2013 v 17:04 | WhitEvil |  Zlo (aneb psycho příběh trochu jinak)
Zbudila jsem se až ráno. Shoulená jsem ležela stále ve stejné poloze na posteli. A přece se něco změnilo! Bylo tu něco, co večer ne. Byl tu někdo! Pohlédla jsem do rohu. Jaká si osoba se zvedla a přibližovala ke mě. ,,Fajn, že jsi vzhůru." Přitiskla jsem se k rohu postele. ,,Proč ležíš v mé posteli?" ,,T-ty tady bydlíš?" Kývl. Jak může někdo v něčem takovém bydlet? Stále jsem se tiskla ke steně. Kdokoli, když se ke mě přibližoval, měl v plánu něco špatného, všichni mi chtěli ublížit. ,,Nic ti neudělám...neboj." Stejně jsme se bála. Neměla jsem důvod mu věřit. ,,Hale, kdybych ti něco chtěl udělat, tak už se stalo." Vrátil se zpátky na židli v druhé části chatrče. ,,Víš vrtalo mi hlavou, odkud tě znám. Byla jsi mi povědomá a pak jsem na to kápl." Plížila jsem se ven, ale vběhl mi do cesty. ,,Notak!" Odstrčil mě. ,,V klidu.... Viděl jsem tě v televizi." ,,Ty máš telku?" Povytáhla jsem obočí. ,,Máme jí v práci. Četli tam tvůj dopis Rose." On o mě věděl. ,,Můj dopis? Divím se, že si ho nenechali pro sebe." Trochu jsem se uklidňovala. ,,Zřejmě při tvém hledání potřebují pomoc. Každopádně to strhlo velký poprask." Pozdvihla jsem obočí. Jak by vůbec mohl jediný dopis něco udělat. ,,Je to jako poselství… Rychle si na svou stranu získala přívržence." ,,To jako fakt?" Adrenalin stoupal. Netušila jsem, že by se mohlo stát něco podobného. ,,No jasně. Dokonce se tvoří i celé organizace! Většinou se schází tajně, ale je jich dost." ,,Ale jak tohle všechno víc?" ,,Do jedné organizace patřím. Myslíš, že bys tady snad ještě byla, kdybych patřil k tvým pronásledovatelům?" Zavrtěla jsem hlavou.
Několik minut mi povídal, jak se celý svět zajímá o můj případ. Zatím se jen jedná o dohady, kde jsem a co dělám. Pokud na mě přijdou, tak to zvedne další vlnu a možná to prý dokonce povede k demonstracím.
,,Jak se vlastně jmenuješ ty?" ,,Jsem Ian." Zvedla jsem obočí. ,,Hale, jestli se ti mé jméno nelíbí.." ,,Ne! Jen můj otec se tak jmenoval." ,,Vážně?" Posadil se, jako by ho hrozně můj táta zajímal. ,,Jo." Naklonil se ke mně-nejspíš čekal, že mu hned vykecám všechno na svojí rodinu. ,,A dál?" ,,Už nepotřebuješ nic vědět." Zamrkala jsem. ,,No tak." Naklonil se ještě blíž, že naše obličeje dělilo jen pár centimetrů. ,,To on mi poradil, abych jako svého společníka zvolila Dava." To mu nejspíš stačilo. ,,Ty jsi kvůli tomu na něj naštvaná?" Pokrčila jsem rameny. ,,Hlavně nemůžeš věřit ani své rodině."
Roztáhla jsem podivné hadry, které vyseli na oknech místo záclon. Světlo Iana málem oslepilo. ,,Co se mnou bude teď?" Otočila jsem se na něj. Zajímala mě jeho reakce. ,,Já tě budu krýt. Pomůžu ti dostat se odsud." Překvapil mě. ,,Proč bys to dělal?" Pokrčil rameny. ,,Zřejmě proto, že patřím k tvým přívržencům." Usmála jsem se. Do těla mi vjela nová energie.
,,Můžeme jít?" Otevřel dveře. Nejprve se rozhlédl, jestli není na blízku nebezpečí a pak na mě zamával. Opravdu to celé silně prožíval…tím líp pro mě. ,,Jen musím něco udělat." Urychleně jsem vytáhla papír a začala čmárat další vzkaz..
Chytíte mě? Jak moc jste rychlí, abyste něco podobného dokázali? Jako pomluvy? Jako lži? Tím, že mě dostanete, neumlčíte pravdu! Tím, že mě zabijete, neukončíte trápení ostatních! Nechte mě dokončit svůj úkol..
A jaký je vlastně můj cíl? Hrdost na sebe sama, spravedlnost ve světě, konec téhle frašky a čest obyčejným lidem. Pokud mi v tom bráníte, bráníte i sami sobě…v hloubi duše víte, co je správné, tak se nezaprodejte ostatním…pokud máte úctu k sobě a své rodině.
Takto zakončuji svůj druhý dopis. Chci, abyste mě už konečně pochopili. Mým držením nic nespravíte…
Rose Millerová
Sebrala jsem dopis a přibila jej na jeden ze stromů hloub v lese. Konečně jsme mohli vyrazit. ,,Rose? Ty si opravdu myslíš, že ti tohle pomůže?" Ian si po několikáté četl mé psaní. ,,Ne. Jak bych mohla? Prostě jen doufám, že to pár dalším lidem otevře oči. Když to přesvědčí byť jediného človíčka, budu ráda. Nejde totiž o počty, ale o sílu jedinců. Jsi silný jedinec?" ,,Ten největší." Usmál se a pak rukou přejel po papíře, jako by mu přál vše dobré…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

S názory Rose...

Souhlasím. 100% (2)
Nesouhlasím. 0% (0)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama