close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Zlo(aneb psycho příběh trochu jinak)3

10. července 2013 v 10:44 | WhitEvil |  Zlo (aneb psycho příběh trochu jinak)
Dlouho jsme šli hustými lesy a pak jsme konečně spatřili první známky civilizace. Najednou jsem něco zaslechla. ,,Počkej." Šeptla jsem na Iana. Oba jsme zastavili a zírali do temnoty lesa. Po chvíli jsme znovu pokračovali, ale tentokrát opatrněji.
,,Jak daleko to je?" Chytla jsem se Iana, abych nespadla. ,,Ještě několik kilometrů do města." Trochu mě to zarazilo. ,,My půjdem městem? Nevlezeme jim tak akorát do pasti?" Ian se na mě podíval a v tu chvíli jsem si poprvé všimla barvy jeho očí. Měl blankytně modré oči s jiskřičkami uvnitř, jako mívají malé děti. Podívala jsem se i na jeho vlasy, které se na světle třpytily. Byla jsem překvapená, že jsem si všimla až teď, že je blonďák. ,,Já mám plán a navíc městem je to...Proč si mě tak prohlížíš?" ,,Ehm…jen tak." Zamluvila jsem celou tu věc.
Pokračovali jsme temnými uličkami, kde se nacházeli i jisté pochybné existence. ,,Hlavně v klidu a nedívej se jim do očí." Uklidňoval mě Ian…ne, že by to nějak zabíralo. ,,Proč jdeme tudy? Není jiná možnost, kudy jít?" Na každém kroku jsem se třásla víc a víc a ke všemu jsem měla pocit, že nás někdo sleduje. ,,Už jen chvíli a budeme pryč. Nedovolím, aby se nám cokoli stalo. Jen už to prosím vydrž." Pevně stiskl mou ruku. ,,Když on za námi pořád jde támhle ten chlap. Co když nám chce ublížit?" Tentokrát jsem jeho ruku sevřela já, ale trochu silněji…až z toho zaúpěl. Nevině jsem se usmála. ,,Zahneme támhle do uličky a zjistíme to." Navrhl a ani nečekal na můj souhlas. ,,A co pak?" Už bylo pozdě.
Za rohem jsme zrychlili, ale jak se ukázalo, muž nám byl stále v patách. ,,Rychle." Šeptl mi do ucha. Muž se rozeběhl za námi…pak šlo o vteřiny. Ian se s ním začal prát. Zatím ani nebylo jisté, jestli je to jen nějaký pomatený ožrala nebo někdo, koho by poslal Dave. Nejprve jsem utíkala, ale pak jsem uviděla, jak prohrává. Sebrala jsem ze země kámen a praštila ho po hlavě. Ian jen zíral. Trvalo chvíli, než jsme se oba vzpamatovali.
,,Kde ses tohle naučila?" Udiveně na mě zíral. ,,To je tajemství." Pomohla jsem mu vstát. ,,Myslím, že nešel po tobě, ale spíš po mě." Prohlásil. ,,Proč? Co jsi kdy udělal?" ,,Jednu chybu, které lituju." Sklopil oči a pak mě táhl dál. ,,Měli bychom zmizet, než zbudíme pozornost." Ihned jsem souhlasila.
Dostali jsme se do městského ruchu. Kolem jezdila a troubila auta, běhaly děti a světla bodala do očí. ,,Je to tu o dost jiné, než jsem znala." Překvapeně se rozhlížím. ,,No taky sis tam nějakou tu dobu pobyla." Přikyvuji, ale stále sleduji všechny ty vymakané věci kolem nás. ,,Rose!" Okřikne mě Ian. ,,Neměli bychom budit pozornost. Snaž se chovat, jako běžný obyvatel města." Přitáhl si mě blíž, abych neudělala nějakou hloupost.
Přicházíme ke křižovatce. ,,Kam teď?" Rozhlížím se. ,,Musíme pokračovat vlevo a dostaneme se do obytné části. ,,Na co tam musíme jít?" Divím se. ,,Je tam další část mého plánu." Zamrká a bere mě po přechodu pryč z toho rušného místa.
Za několik vteřin všechno utichá a zápach z výfuku aut dočista vymizí. Ani se mi nechce věřit, že se jedná o samé město. ,,Musíme si dávat pozor. Řekl bych, že zde budou hodně hlídat policisté." Varuje mě Ian. ,,Musím se ti tedy a přiznat, že nikdy nikoho nehledali tak usilovně, jako tebe…když vezmeš v úvahu, že máš být blázen a ne nějaký pomatený vrahoun, je to dost divné." Také se ohlédnu a pak odpovídám. ,,Někdo hodně vlivný si přál mé zavření stejně, jako si teď přeje moji smrt…přinejmenším." ,,To znám." Souhlasně přikyvuje.
Dostáváme se k početným patovým domům. Všude je klid a hladný vítr nám čechrá vlasy. Celé to má příjemnou atmosféru. Pak mě z ničeho nic Ian chytá za ramena a surově vhazuje na sklepní schodiště jednoho z domů.
Chci začít křičet, ale rychle si to rozmyslím. Za chvíli vykoukne a ukazuje, že jsme to zvládli.
Pomáhá mi vylézt. ,,Promiň zpanikařil jsem. Uviděl jsem ty fízly v poslední chvíli." Už jsem nahoře. ,,Nestalo se ti nic?" Otírá ze mě špínu. ,,Dobrý." Oklepu se. ,,Kam tedy jdeme?" Cítím, že to místo nemůže být daleko. ,,Už jen několik metrů a jsme tam."
,,A pro co vlastně jdeme?" Ohlížím se, abych si ušetřila případná další překvápka. ,,Musíme se zastavit u jednoho mého známého. Ten má po ruce vždy nějaký ten dopravní prostředek a ten by se nám opravdu hodil." Divím se jeho troufalosti. ,,A to si ho jen tak můžeš vzít?" Nevěřísně kroutím hlavou. ,,On mi totiž dluží laskavost." Usměje se.
Rychle přicházíme k jednomu z posledních domů v této části města. Kolem není vidět ani živáčka. Ian otevírá dveře a zve mě dál. Čeká nás několik pater schodů. Oba stěží oddychujeme a pomalu se plazíme dál a dál. ,,Jestli mi teď oznámíš, že bydlí v nejvyšším patře, tak tě z těch schodů shodím." Sedám si, abych popadla dech. ,,Jen chvíli strpení. Ještě se musím zorientovat." Ian se zastavuje v polovině schodů. ,,Mělo by to být tady." Prohlíží si cedulku na dveřích.

Taky se s velkou námahou dostanu k němu. Ian klepe už asi potřetí. Zatím však nikdo neotvírá. Napjatě hledíme na dveře, ale stále nic. ,,Co teď?" Na schodech asi o patro níž jsou slyšet kroky. ,,Někdo sem jde." Ian tiše ťuká. Je vidět, že nervozita pracuje u nás obou. ,,Je jich víc." Dodávám. Ian už je na pokraji zhroucení a začíná se klepat…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

S názory Rose...

Souhlasím. 100% (2)
Nesouhlasím. 0% (0)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama