27. srpna 2013 v 22:05 | WhitEvil
|
Tuto složku jsem založila nedávno, abych zde napsala základní informace o svých mazlíčcích. A jelikož už se delší dobu snažím, aby se vám tento blog líbil a měl řád, tak o to samé se budu snažit i v této složce…
Jako první bych ráda napsala o svém králíkovi.
Jméno: Meruňka
Věk: dva roky
Zbarvení: hnědobílá
Pohlaví: samec-ale pozor! Je to moje holka (vysvětlím níže v článku)
Zvláštní vlastnosti: Slyší na své jméno a přiběhne, když jí zavoláte.
Miluje buráky.
Přeskočí plot ve výšce až 70cm.
Útočí na všechny kluky a někdy i na holky, když z nich cítí nějaké zvíře.
Hrabe v hlíně jako pes a ráda si lehá na záda.
Tak abyste tomu rozuměli, proč je to samec a moje holka… Vysvětlení je prosté- Když jsme si vezli Meru domů, bylo nám řečeno, že se jedná o samici. Okamžitě jsem jí dala velmi originální jméno a radovala se, že jí dáme na jaře připustit a budeme mít mladé. Hned prvního dne mě však čekalo překvapení. Dali jsme k ní našeho samečka morčete a ona na něj začala útočit. Pak to ustalo a tak jsme si řekli, že se jen museli poznat a že si na sebe zvyknout. Tak jsme je tem nechali spolu do rána.
Ráno jsme zjistili, že chudák morče má rozkousané uši. Takže jsme museli morčeti najít nový domov. Meru tedy měla svůj vlastní domeček.
Na jaře jsme udělali Meru nový, větší a zateplený domeček a v tom menším začalo bydlet morče. Tak tomu je i do dnes. Za tu dobu si však prošel mnohými úpravami jejich venkovní výběh-přibyli tam kolem dokola cihly, jelikož se Meru pokoušela prohrabat na druhou stranu, přibyl plot u thují, jelikož je Meru ožírala a také jsme jí vytvořili schůdky, aby mohla bezpečně vlézt a vylézt z domečku.
Plot u thují jsme taky museli zvyšovat, jelikož se Meru naučila skákat dost vysoko a začala se podhrabávat k sousedům.
Je to můj miláček číslo 1, i když s ní jsou občas starosti, když útočí na ostatní zvířata nebo na mě, když ze mě cítí cizí, ale to se stalo jen dvakrát za celé ty dva roky. Nejhorší to s ní je, jakmile jdeme k veterináři na očkování a ona se tak hrozně bojí, až mi nahání strach, že zemře. Třeba naposledy byla hrozně udýchaná a doma jsme jí ani nemohli vyndat z přepravky (což byl vlastně škopek na prádlo a ten přikrytý víkem na box s hračkami). Po tom, co jsme jí vyklopili ven, jenom ležela, byla udýchaná a jinak se nepohnula. Naštěstí to bylo jen ze stresu a druhý den už byla v pořádku.
Moc hezký........s Bet a Papričkou je to stejný po veterináři XD