Ráno jsem se vzbudil jako druhý. ,,Co děláš?" Drkl jsem do Henryho, který civěl na Meg. ,,Užívám si ty okamžiky. Tolik jsem toho promeškal" Sedl jsem si vedle něj. Z ohniště se stále kouřilo a sálalo z něj teplo. ,,Může se zeptat, jestli jste s Jane ještě spolu?" Naklonil hlavu na stranu. ,,Záleží, co to vlastně je být spolu… Tenkrát to bylo velký Haló, když jsme se dali dohromady. Plánovali jsme společný život i stáří. Jenže nic netrvá věčně." Megan se zavrtěla a mě bylo jasně, že už je vzhůru. ,,S tou adopcí jsme se rozdělili. Vlastně i teď se bojím s ní normálně promluvit. Celé je to citlivé téma. Oba nás to zasáhlo a navždy poznamenalo…ale na druhou stranu nás to může zase spojit." Už mi to začalo docházet. On chtěl, aby se Meg vrátila s ním a oni začali od znova. ,,Takže jí stále miluješ?" Pokrčil rameny. ,,City vždy přetrvají…" Zvedl jsem se a začal balit. Megan měla otevřené oči a z nich jí tekly slzy. Nenápadně jsem jí přejel po vlasech.
Hodil jsem do batohu věci a otočil se na ně. ,,Tak jdeme." Henry byl taky vypravený, ale nejspíš ho zaskočilo, že Megan nemluví. ,,Děje se něco?" Vzal jí za ruku. ,,Všechno je v pohodě." Nahodila ten svůj falešný úsměv a přidala do kroku. Henry jí byl v patách. ,,Nech jí." Zastavil jsem ho rukou. ,,Je to pro ni všechno takové čerstvé. Musí si na to zvyknout." Kývl.
Meg pokračovala ve svém obvyklém tempu vpřed. ,,Co nás čeká teď?" Henry se hnal přede mě a ukazoval na mapu. ,,Tohle bude něco. Čekají nás jeleni." Megan se pobaveně zasmála. ,,Oh, no už se bojím." Využil jsem příležitosti a Henrymu z ruky mapu. ,,Jeleni malí místo paroží nože. Jsou ostré a mohou okamžitě usmrtit." Koukla jsem na Megan. ,,No teď už trochu jo…" Henry se zašklebil.
,,Teď bacha." Henry k sobě přitiskl Megan, ale mě by klidně nechal jít a zemřít… ,,Co je?" Zacpal mi pusu a tvářil se, jako největší borec světa, že něco slyší a my ne. ,,Už nic." Pustil nás oba, ale šel pro jistotu před námi.
Po pár krocích se zastavil a nervózně šátral v batohu. ,,Co hledáš?" Z batohu najednou vytáhl tři meče. Byli lesklé a neuvěřitelně ostré. ,,Umíš s nima doufám zacházet." Hodil jeden po Meg. ,,No jasně! Uplně běžně je používám, protože k životu ve městě je to hrozně důležitý." Henry nevěřícně kroutil hlavou. ,,Slyšíte to?" Tvářil je hodně významně. Letmo pohyboval očima po okolí. Pak už jen šeptl. ,,Je tady."
Všichni jsme ztichli. Nevnímal jsem nic než můj dech a tlukot srdce. Znělo to jako bouře a děsilo mě to k smrti. Bylo to jako by se zastavil čas. Ani jsme se nepohnuli a následující vteřině se to zvrtlo.
V žádném případě to neznělo jako nějaký jelen! Byl to ohlušující řev…jako nějakého dravého ptáka. Víc než řev to bylo pískavé ječení. Rozhlédl jsem se a pak přímo nad našimi hlavami přiletělo něco naprosto hrozného. ,,Ono to máš křídla?" Megan v tom překvapení někam upustila meč a právě ho začínala hledat. ,,O tom teda nevím." Henry popadl ten svůj a běžel přímo naproti té zrůdě. ,,Mám ho!" Vykřikla Meg a až pak si uvědomila, co její táta chce udělat. ,,To je ale…" Radši to nedokončila.
Viděli jsme, jak Henry ten boj dost slušně prohrává. Ani nebylo divu, když už měl na krku dva. ,,Zůstaň tady. A to myslím poprvé vážně." Chytl jsem Megan za ramena a pokusil se usmát, jako že je všechno v pořádku. Vyrazil jsem k němu. ,,Ahoj." Úspěšně jsem proklouzl mezi ně, abych mohl Henrymu lépe pomoct. S Henrym jsme se dotýkali zády a bojovali ruku v ruce. Musím se pochlubit, že nám to opravdu šlo. Úspěšné jsme usekli jeden s ostrých parohů jednoho jelena.
V dalším okamžiku přišel další jelen o rovnou tři parohy. ,,Kde je Megan?" Henry se rozhlížel, ale přes ty jeleny(nyní už tři), co se kolem nás hemžili, nebylo vůbec nic vidět. ,,V bezpečí." Prohodil jsem a v tý chvíli jsem se sehnul, abych přes jelenovi hubené nohy zkontroloval, jak na tom je. ,,Bacha." Křikl jsem na Henryho a hned jsem byl na zemi. Musel jsem se rychle zorientovat. Megan však vůbec nebyla v bezpečí. Bojovala s dalším jelenem. Chyběli mu dva parohy, avšak Meg měla přes ruku dlouhý škrábanec. Její nohy taky dost utrpěli. ,,Tak co?" Henry mě vytáhl za límec a já si ani nevšiml, že proti mně míří jeden z jelení svým parohem ostrým jako břitva. ,,Au." Na tváři se mi objevil krvavý škrábanec. ,,Nefňukej a mluv! Můžeš být rád, že to neodnesla tepna na tvém krku." Mluvil a přitom ještě stále šermoval s dvěma jeleny. ,,Jo je v pohodě, nic jí není."
Přemýšlel jsem, jestli tohle není můj konec.







