close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Nikdy nevíš (15)

9. srpna 2013 v 21:49 | WhitEvil |  Nikdy nevíš
K mému překvapení se Meganiny rty pohnuli. Všiml jsem si taky, že ještě stále dýchá. ,,Megan? Jsi v pořádku?" Na jejím obličejí se objevil úsměv. ,,Jak to, že žiješ?" Naklonil jsem se k jejím rtům, abych ji slyšel jen já. ,,Jako ještěrka jsem se naučila jednu zásadní věc…a to hrát mrtvou." Usmál jsem se. Vzpomněl jsem si na naše první setkání. Na tváři se mi objevil úsměv taky. ,,Jak se cítíš?" Pokrčila rameny. ,,Už je mi líp. Musíš něco udělat." Kývl jsem. ,,Musíš toho medvěda zabít. Doraž ho za mě." Souhlasil jsem. Zvedl jsem se ze země s mou znovu nalezenou silou.
V opasku jsem měl stále ještě meč. Téměř neslyšně jsem ho vytáhl a blížil jsem se k medvědu. Ten byl ode mě dost daleko. Byl otočený zády a byl tedy i zranitelný. Namířil jsem na něj meč, ale pak se medvěd otočil. Ránu už jsem nemohl zastavit, avšak medvěd ano. Svou mohutnou tlapou mi meč vyrazil z ruky. Najednou jsem si všiml čehosi na jeho krku..nebo jejím krku? To něco zářilo. Mohlo by to být to naše hledané býčí oko? Záře byla tak silná, že jsem musela zavřít oči, ale i tam mě to pálilo. Uvědomil jsem si, že jsem zase v bezvědomí.
Otevřel jsem oči a byl jsem překvapen, jak jsem se zde objevil. Rozhlédl jsem se. Svítila zde petrolejová lampa. V rohu místnosti jsem spatřil stín nějaké osoby. Nebyl to medvěd nýbrž člověk! Opravdový nefalšovaný člověk! A co víc…byla to žena. Znovu se mi v hlavě ozval hlas Megan. Vzpomněl jsem si, jak tvrdila, že Henry v křoví je Annie. To je zvláštní. Prohlížel jsem si stín. Pokusil jsem se vstát, abych mohl zjistit, kdo to je.
,,No konečně." To mě vidí? Dostal jsem strach. Jak mě mohla vidět? Zamýšlel jsem se nad hlasem samotným. Byl to ženský hlas. Opravdu mi byl povědomý. Je možné, že by Annie žila? ,,Kdo-kdo jsi?" Lehce jsem zkusil nahlédnout za roh, ale nikdo tam nebyl. ,,Neděl, že si nepamatuješ." Ten hlas zněl za mnou. Otočil jsem se. ,,Annie." Pronesl jsem tiše. Nebyl jsem si tím stále ještě jistý. ,,No vidíš." Nemohl jsem tomu uvěřit. Přímo přede mnou stála živá a zdravá Annie. Nic jí nebylo. ,,Jsi to ty." Vzdechl jsem.
,,Jak to, že…" Přerušila mě a dokončila větu za mě. Tak to bývalo za starých dobrých časů, kdy jsme ještě byli ti zasnění puberťáci, ty děti nadšené ze všeho…byli jsme to prostě ještě my. ,,Že žiju?" Přikývl jsem. ,,Říkala jsem ti přece, že smrt není. Tys mi nevěřil." Zakroutil jsem hlavou. ,,To je docela velká blbost. Právě dnes jsem viděl zemřít člověka…takže se ptám znovu! Jak to, že žiješ? Proč si nezemřela?" Naklonila hlavu na stranu a ukázala na sedačku. ,,Posaď se. Je to delší příběh." Sedl jsem si na tu nejvzdálenější stranu od ní. ,,Je mi mnohem víc, než si myslíš. Celé to začalo ještě dřív, než si byl na světě…než byli tvoji rodiče na světě. Tenkrát jsem pracovala pro univerzitu. Jak si už zjistil-byla jsem medvěd. Dostala jsem stejný úkol jako ty, dokonce mi…stejně jako tobě…neřekli, k čemu to oko slouží. Já se neptala. No a taky jsem ho našla. V té době mi tady skoro nic nehrozilo…asi to souvisí s tím, že tou hrozbou jsem nyní já." Přitakal jsem jí. ,,To býčí oko jsem cestou zpět zkoumala a přišla jsem na zvláštní věc."
Zatím, co vyprávěla, jsem si vybavoval, jak zaťala do Meg své zuby. Co jí k tomu vedlo? Budu se muset zeptat. Ah bože! Megan tam jistě pořád leží! Doufám, že se stihnu vrátit dříve, než se jí něco stane.
,,To býčí oko má tu nejúžasnější schopnost ze všech! Dokáže lidi udělat nesmrtelnými…a nestárnoucími. Pochopitelně jsem nechtěla jen tak tuhle věcičku vracet Uznala jsem, že si s tím můžu za to úsilí pohrát. Jenže, jak jsem si tak užívala, zapomněla jsem na čas. Jakmile jsem se pak rozhodla vrátit, zjistila jsem, že se všechno změnilo. Pak jsem tedy zjišťovala, co s tím. Poznala jsem tvé rodiče. Jo mimochodem přemluvila jsem tvou matku, aby nešla na potrat, takže nemáš zač." Usmál jsem se. ,,Pak jsem počkala, až vyrosteš a skamarádila jsem se s tebou." ,,Mám dojem, že tuhle část můžeš přeskočit." Kývla. ,,No pak jsem zjistila, že pokud budu stále s tebou, tak se v životě neproměníš…tak jsem zfingovala svou smrt. Znovu jsem se schovala do lesů a čekala, kdy tě za mnou vyšlou. A ano všechno jsem to věděla. Měla jsem totiž své způsoby, jak těchto věcí dosáhnout. Bohužel jsem pak…pak.." Všiml jsem si, že se s ní něco děje. ,,Budeš muset jít!" Z rukou jí trčely medvědí drápy. ,,Mám ještě otázky.. A co to býčí oko? Proč mi ho nedáš?" Napřímila ke mně svou chlupatou paži a ukázala na dveře. ,,Musíš už jít!"

Běžel jsem k Megan. Byla naštěstí naživu. Hned jsem jí podepíral a pomáhal se zvednout. Jak jí to teď vysvětlím? ,,Co to býčí oko?" Sklopil jsem hlavu. ,,Tvé zdraví je přednější." Dobře jsem to zahrál. ,,Můj táta to chtěl. Slíbila jsem mu to." Musel jsem jí přemlouvat dál. ,,Jsem si jistý, že by si to přál. Chtěl, abys žila, ne?" Zvedala se. ,,Meg?" Viděl jsem, že jí to působí dost silné bolesti, ale ona to samozřejmě kroucením hlavy vyvracela. Byla i teď tak tvrdohlavá. ,,A co ten medvěd?" Další záludná otázka. ,,Utekl. Zbabělec jeden." Zasmál jsem se. Její úsměv mě přesvědčil o tom, že mi věří.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jací jste?

Snílek. 83.3% (15)
Realista. 16.7% (3)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama