close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Nikdy nevíš (18)

17. srpna 2013 v 22:55 | WhitEvil |  Nikdy nevíš
Mířil jsem k Megan. Měl jsem pro ni pár zpráv, co jí musím sdělit. Zaklepal jsem na dveře. ,,Ahoj." Vítala mě její mamka. ,,Hej! Megan je tady tvůj kamarád a zachránce!" Znělo to tak krásně. ,,Jo." Slyšel jsem dupání po schodech. ,,Můžeme vyrazit." Byla moc hezky oblečená. Zavřela za sebou dveře a já začal vysvětlovat. ,,Dneska jsem byl na univerzitě s tím, že bych ti domluvil setkání s Jane, ale ona tam dneska není. No každopádně se s tebou chtějí setkat i další učitelé." Nevypadala překvapeně.
,,Pak jsem se šel mrknout do knihovny, jelikož mi stále vrtalo hlavou to s tím amuletem." Meg konečně nalezla svůj ztracený zájem. ,,Zjistil jsem, že amulety, jako je ten tvůj, můžou zabránit všem nemocem a dokonce i smrti." Megan se rozzářily oči. ,,Ale jestli je to pravda, tak proč táta…" Najednou už zase ronila slzy. ,,Potřebovalas ho pak přece ty. Nejspíš to věděl a obětoval se za tebe." Rukama si zakryla oči. Objal jsem ji. ,,On tě měl rád. A až poznáš svou mámu, tak zjistíš, že ona taky." Kývla, ale na víc se nezmohla.
Po pár minutách jsem ji vzal na místo, kam mě vodila Annie. Jen jsme tak seděli a přemýšleli o životě. ,,Tak co zítra?" Přerušil jsem to ticho. ,,Co zítra?" Nechápala. ,,Navštívíme tvou matku?" Zamyslela se. ,,No to bych ráda, ale sundavají mi obvazy. Myslím, že to budeme muset přesunout." Souhlasil jsem.
Toho večera jsem šel spát brzo. Byl jsem hodně unavený a zítra jsem měl schůzku ve škole. Moc jsem toho ale nenapsal. Kolem jedenácté v noci jsem slyšel divné zvyky, jako by někdo házel kameny na okno. Otevřel jsem ho a rozespale koukal ven. ,,Vylez!" Ozvalo se. Opět to byla Annie. Nemohl jsem uvěřit, co dělám.
,,Jak to pokračuje s amuletem?" Držela mě pevně za ramena, až mě to začínalo bolet. ,,Hej." Jedním obratným pohybem jsem její ruce ze sebe sundal. ,,Zatím jsem jí oznámil schopnost amuletu, ale ještě jsem jí neprosil." Zavrčela. ,,Proč mi tohle děláš? Kde je ten starý Ryan, co udělal všechno rychle a bez okolků?" Zamračil jsem se. ,,Zemřel spolu s tebou v tý řece…?" Ironicky jsem poznamenal. ,,Ryane, zítra přijdu a chci, abys už ji přemluvil! No tak…nemáš pocit, že mi to dlužíš?" Musel jsem přikývnout. ,,Fajn. Ale teď odcházím." Otočil jsem se a odešel pryč.
Ráno jsem na univerzitě poslouchal, že jsem se teda nepředvedl a že jsme málem přišli i o Megan. Bránil jsem se, že za smrt Henryho nemůžu, ale byla to pravda? Možná jsem neměl odcházet. Bylo mi to líto, jenže teď už se s tím nedalo nic dělat. Nejspíš už mě nenechají jí na žádnou misi…čož neplatí o Megan. Všichni se na její zítřejší návštěvu těší.
,,Ryane, tak vstávej!" Táhá mě mámin hlas z postele. ,,Co je?" Rozespale hledám mobil, abych zjistil, kolik je. ,,Přišla za tebou kámoška Megan!" Nacházím mobil a zjišťuju, že je dvanáct. Do háje! Vyskakuju z postele a rychle hledám oblečení. ,,Zatím se tu posaď." Křiknu a upravuju si vlasy. Vypadám fakt hrozně.
Vybíhám po schodech div, že z nich nespadnu. ,,Ahoj. Trochu jsme zapomněl na čas." ,,V pohodě. Já jsem přišla dřív. Hrozně se těším na…ehm na tu paní učitelku." Nechtěla to říci před mou mámou a dobře to zahrála. ,,Jo, to chápu." Vzal jsem ji za ruku a vedl jsem ji na univerzitu.
,,Jsi nervózní?" Trochu se jí třásla ruka. ,,Jo. Docela se bojím. Bude si na mě pamatovat?" Usmál jsem se ,,Copak by na tebe mohl někdo zapomenout?"
Vedl jsem jí po budově až k Jane. Všude nás všichni zdravili a chtěli se seznámit s Megan. Přijde mi, že si to až moc užívala. U Jane zrovna někdo byl, takže jsme museli pár minut počkat. Mezitím už zase Meg dostala strach. ,,Zdá se mi to nebo si úplně ledová?" Hladil jsem jí po ruce, aby se zklidnila. Bylo tu tak 30°C a ona měla ledové ruce! ,,Jen mám prostě strach." Nevěděl jsem, co ještě říct. ,,Neboj, budu tam s tebou…možná se pak vypařím, ale to záleží na tobě." Kývla.
Ze dveří někdo vyšel a mi se nahrnuli dovnitř. ,,Ah, Ryane. Dlouho jsem vás neviděla. Jakpak se vám daří?" Seděla u svého stolu a něco hledala. ,,Ehm..dobře. Víte, chtěl jsem vám někoho představit." Odkašlal jsem si. ,,A koho?" Musel jsem jí dostrkat před sebe. ,,Tohle je Megan. Megan to je Jane…tvoje máma." Nebylo to zas tak hrozné. Jane zvedla hlavu a hleděla přímo do jejích očí. ,,Megan?" Chtělo se jí brečet. Meg kývla. Obě se objali a všiml jsem si, že Jane dokonce i plakala. Bylo to zvláštní a naprosto to odporovalo tomu, jak jsem ji dosud znal. ,,Moje holčička." Pronesla.
Po chvíli šťastného setkání jsme se bavili o našem setkání s Meg a jak jsme si dokázali poradit v prekérních situacích. Jane v ní viděla Henryho. Bylo to nádherné setkání a já se rozhodl vypařit. ,,Tak já už asi půjdu domů." Megan mě ještě chytla za rameno. ,,Můžeme se ještě sejít večer? Chtěla bych si s tebou popovídat." Souhlasil jsem.
Sešli jsme se s Megan v půli cesty. Nejdřív mi povídala o tom, jak je Jane úžasná a pak, jak se poznali s Henrym. Byl to nádherný příběh. Až mě mrzelo, že jsem to musel zkazit. ,,No a už víš, co uděláš s tím amuletem?" Prohodil jsem nezávazně. ,,No popravdě…jo." Jo? Vykulil jsem oči…div, že mi nevypadly. ,,A co?" ,,Dala jsem ho mámě." To mě překvapilo ještě víc. Proč by si ho Jane brala a nenechala ho své dceři, aby jí chránil? ,,Mámě?" ,,Jo. Víš.. Při tom rozhovoru jsem se dozvěděla ještě jednu věc. Ona má rakovinu." To ne! ,,Oh, bože to je mi líto."
No a můj plán je rázem v háji! Dneska má přijít zase Annie a jí fakt nevím, jak já to mám vysvětlit. Ve schránce jsem odpoledne našel dopis s adresou, kde se máme sejít a v kolik hodin. Dokonce se bojím tam jít.
Pak mi to celé znovu začalo dávat smysl. Henry ten amulet využil nejen k záchraně Meg, ale i k tomu, aby jí pomohl seznámit se se svou matkou a zároveň, aby ho Megan dala právě jí! Ten chlap je génius! Jen škoda, že při tom musel zemřít.

,,No to nevadí. Teď bude zas v pořádku, ne?" Usmál jsem se. Odvedl jsem jí domů, ale nešel jsem k nám. Vyrazil jsme rovnou na místo setkání s Annie. Cestou jsem přemýšlel, jestli jsem si neměl s sebou vzít i nějakou zbraň.. Ach, co to tady dělám? Měl bych dostat titul největšího blázna na světě…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Přijde vám příběh zdlouhavý?

Ano, je to moc roztahované. 0% (0)
Ne, stále se tam něco děje. 0% (0)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama