Sprintoval jsem na vlak, abych ho stihnul. Doběhl jsem na nádraží a viděl jsem v dálce mizet vlak. To ne! Jak ho mám asi dohonit? Dnes mě překvapuje, jak moc dlouho mi to trvalo. Schoulil jsem se do klubka a jako pes jsem vyrazil kupředu. ,,Počkát!!¨ Ječel jsem a běžel, jak nejrychleji jsem mohl. Naskočil jsem do vagónu a v tom dalším jsem spatřil Megan. ,,Megan!" Křikl jsem na ní a prodral jsem se zástupem lidí. ,,Ahoj." Sedl jsem si k ní, ale místo nějakého nadšení se na mě vrhla. ,,Proč jsi mi to o Annie neřekl?" ,,Večer ti to nevadilo. Proč tě to najednou tak zajímá?" ,,No já nevím…třeba proto, že jsem si neuvědomila, že mě kousla do ramene." Ukázala na svou obří jizvu. ,,Nechtěla ti ublížit. Chtěla jen prostě ten amulet. Ten medvěd v ní má prostě sílu." ,,Vážně?" Probodávala mě pohledem. ,,Třeba mě chtěla prostě hodně zranit. Nejde jí o moje zdraví. Vůbec jí na mě nezáleží, ale o tebe jí jde očividně hodně." Usmál jsem se. Trochu mě to zahřálo u srdce. ,,A tobě na ní očividně taky záleží, když pro ni děláš všechny tyhle bláznivý věci." ,,No a proč se mnou teda jedeš ty?" Ta otázka jí docela zaskočila. ,,Chci ti pomoct a ty si mi v podstatě zachránil život." Už to bylo zase dobrý. ,,No ty bys přežila, takže jsem ti vlastně zachránil jen to rameno." Zase jsme se usmířili.
Vlak projížděl místem, kam jsme přesně potřebovali, ale nestavěl tam. Musíme vyskočit. ,,Megan." Drcl jsem do ní. Jeli jsme několik hodin a ona si schrupla. ,,Vstávej!" Křikl jsem. V tu ránu mi přiletěla facka, jak rozhodila rukama. ,,To jsem si snad ani nezasloužil." Meg se rozhlížela kolem. ,,No." Vzdechla. ,,A proč mě budíš?" ,,Musíme vystoupit. Hned!" Vykulila oči. ,,Vždyť vlak nezpomaluje." ,,No právě." Zakřenil jsem se. ,,Tak jdeme." Popostrčil jsem ji.
Stáli jsme přímo před dveřmi. ,,Nejede to nějak moc rychle?" ,,Buď teď nebo nikdy." Otočil jsem se na ni. ,,Takže teď." Chytil jsem ji a stály spolu se mnou z jedoucího vlaku. ,,Ááá." Křičeli jsme při skoku. ,,Jau." Dopadli jsme do křoví. ,,Dobrý?" Zkontroloval jsem ji. ,,Tak…jde to." Zhluboka jsme oddychovali. ,,Tak to můžeme jít." Zvedl jsem se ze země. ,,Musíme jít." Pomohl jsem jí na nohy a nahodil tempo. Kam to vlastně máme jít?" Vytáhl jsem své poznámky. ,,Ne moc daleko. Stačí ujít jen pár metrů a jsme jeho domu." ,,A kdo to je?" ,,Alex Hight. Je mu asi tak mezi dvaceti a třiceti. Žije sám, tak se nemáme čeho bát." Vzali jsme to jeho zahradou zadem. ,,Je vůbec doma?" Megan nebojácně nahlédla do jeho oken. ,,Je. Je to potvrzeno, ale už je asi už v posteli." Bylo sice kolem půl deváté večer, ale i tak lidé chodí spát.
,,To prostě jen půjdeme dovnitř?" Vzal jsem za kliku. ,,Je otevřeno." S vrzáním jsme vkročili dovnitř. ,,Je to dobrá nápad? Neměli jsme přijít ve dne s nějakou vymyšlenou záminkou?" ,,Ne." Sykl jsem. Rozhlédli jsme se po domě. Kolem byla tma. Celý dům byl dost starý. Podle toho, co jsem si zjistil, byl rodinným dědictvím…stejně jako amulet. ,,Proč ne?" Nehodlal jsem odpovídat. Meg se dala po schodech a já jsem začal hledat v přízemí.
Našel jsem schody do sklepa. Nahmatal jsem baterku zavěšenou na opasku. Rozsvítil jsem a vešel dovnitř. Objevil jsem několik krabic. Otázkou je, jestli by tam amulet mohl jen tak ponechat. Prohlížel jsem si staré knihy a listoval jimi. Všude se psalo starým jazyky. Proč je stále schovává? Najednou jsem ze shora zaslechl křik. Megan! Shodil jsem knihu na zem a po schodech jsem běžel nahoru. ,,Pusť!" Její hlas zněl spíš jako pískání. Určitě ji chytil! Proč tam k němu vůbec lezla? Schody jsem bral po dvou, ale i tak mi to přišlo málo. ,,Co tady děláš?!" Vykřikl. ,,Hej!" Viděl jsem, jak jí drží na krku nůž. Který normální člověk spí s nožem? ,,Co děláte v mém domě?" Přitiskl jí nůž na hrdlo. ,,Ry-Ry." Snažila se říct mé jméno. ,,Tak odpověz!" Vyhrožoval.
Oči mi tikali z jeho obličeje na ten Meganin. Co asi můžu dělat…. V rohu místnosti stála postavená vysoká hůl. Musím se k ní dostat. ,,Já čekám." Zdůraznil. ,,My-my jsme si přišli promluvit." Při mluvení jsem se posouval nenápadně k rohu. ,,V noci? Nejsem blbej!" ,,O tom nepochybuji." Hůl jsem měl na dosah. ,,Tak co ode mě chcete?" Koutkem oka jsem spatřil ze spod postele čouhat řetízek. Myslím si, že je to právě náš potřebný amulet.
Nahmatal jsem hůl a podnikl výpad na Alexovi nohy. Podlomily se mu v kolenou. Meg okamžitě využila situace. ,,H-hej." Alex se držel za nohy neschopný se pohnout….aspoň jsem si to myslel. Byl jsem u postele a sehl jsem se pro amulet. ,,Tak to ne!" Ucítil jsem na krku tětivu luku. ,,Musím ho chránit! Nepřenechám vám ho. Vy jste ti tajní zloději?" Co to plácal? ,,Nejsme žádní žloději." Ještě, než jsem začal s vysvětlováním, Meg skočila na jeho záda a srazila přese mě na zem. Popadl jsem vypadlou baterku a pelášil ven. Alex se Meg sápal po noze, ale ona ho jedním kopem poslala zpět na zem.
Z domu jsme byli venku hned. Běželi jsme několik metrů dál, abychom se ujistili, že nás nesleduje. Svalili jsme se na zem. ,,Ah, co se to tam stalo?" Pohlédl jsem na ni. Zhluboka oddychovala. ,,Řekla bych, že se mu náš plán nezamlouval." To snad ne. Musí stále vtipkovat? ,,Nechce se mi ani věřit, že to celé bylo k ničemu." Povzdechl jsem a viděl jsem ještě v dálce ten dům. ,,Vlastně nebylo." Meg se posadila a na ruce měla omotaný amulet. ,,Megan." Objal jsem ji. Ani neví, jak moc to bylo sexy.







