Vraceli jsme se vlakem. Ještě pořád v nás dozníval ten adrenalin a euforie, že jsme to dokázali. ,,Bylas naprosto úžasná! Nebýt tebe, tak ho nemám." Megan se očividně líbilo to lichocení. ,,No tak díky." ,,Tojá děkuju. Jsem rád, že jsi se mnou šla. Měl bych vlastně napsat Annie." Vytáhl jsem mobil a napsal jednoduchou SMS, kde a kdy se sejdeme. ,,Brzy to budeme mít všechno z krku..konečně čistý štít." Chytil jsem ji za ruku. Vlastně mi bylo líto, že už s Megan nebudu zažívat dobrodružství. A vzhledem k tomu, že jsem to měl v univerzitě nahnuté, bylo dost možné, že jí ani tam už neuvidím.
Dorazili jsme domu až večer. Vzali jsme si taxi a očekávali Anniinu návštěvu. ,,Nervózní?" Naklonil jsem se k Meg. ,,Trochu, co ty?" Pokrčil jsem rameny. ,,No co to tu vidím?" Annie se vynořila ze tmy. V té vteřině Megan zaběhla za mě. Chápal jsem jí. ,,No tak jste to zvládli." Její úsměv jsem viděl i v té tmě. ,,Ty se mě bojíš?" Nahlédla mi přes rameno. ,,Ne. Jenže vzhledem k našemu poslednímu setkání si dávám pozor." Couvli jsme trochu ke svitu lampy, abychom na sebe viděli. ,,Kde je ten amulet?" Byla nedočkavá. ,,Ten ti dám." Ukázal jsem jí ho v mé dlani. Hed po něm šáhla. Uhnul jsem. ,,Nejdřív chci, aby ses omluvila." ,,Omluvila? A za co?" Nechápala. ,,Za zranění Megan." Ukázala svou jizvu na rameni. ,,Fajn. Je mi líto, že jsem tě kousla, ale mohl za to ten medvěd ve mně a né já." Neznělo to upřímně, ale víc jsme asi chtít nemohli. ,,No tady to je." Podal jsem jí amulet. ,,Díky." Objala mě. ,,Já věděla, že to zvládneš." ,,Ehm." Megan si odkašlala. ,,Vy dokážete…" Opravila se. ,,Už radši půjdu." Věnovala nám polední pohled a pak zmizela ve tmě.
Otočil jsem se na Megan. ,,Co kdybys dneska přespala u nás?" Navrhl jsem. ,,No já nevím.. Měla bych jít domů." Uhýbala. ,,No teoreticky jsme ještě na soutěži." ,,A jo!" Vzpomněla si na naší výmluvu. ,,No a co tvoji rodiče? Nebude jim divné, že tam jsme tak brzy a ještě spolu?" ,,No podle toho, že mi přišla SMS s odpovědí na můj dopis, počítám, že jsou v práci zase do půlnoci a ráno zase brzy zmizí." Pak tedy souhlasila.
Dalšího dne jsme se zbudili až ve dvanáct. Objednal jsem nám čínu a do té doby jsme si povídali s Meg. Po jídle jsem se pokusil udělat jeden riskantní tah. ,,Meg?" ,,Ehm.." Ještě pořád měla plnou pusu. Nechtěla nic vyhodit. ,,Myslíš, že bychom…třeba někdy…až si to promyslíš..mohli být spolu?" Těžce polkla ještě nerozkousané sousto. Překvapil jsem ji. ,,Ty si snad myslíš, že…!" A jaj! To bude zlý. ,,…bychom spolu po tom všem mohli nebýt?" Zasmála se. ,,To se mi ulevilo, že to tak cítíš." Naklonil jsem se k ní, abych jí políbil. ,,No počkej." Odstrčila mě. ,,Neměli bychom tak spěchat." Odklízela jídlo z mé postele. ,,No a od kdy chceš TY čekat?" Náhle mě vášnivě políbila a padla se mnou na postel…
V tu chvíli jsem pochopil, že nezáleží na tom, kolikrát visíte jen za konce prstů ze skály nebo na tom, kolik škrábanců vám udělí jelen svými parohy či na tom, kolikrát na vás někdo míří pistolí…to největší dobrodružství totiž zažijete v plnohodnotném vztahu. Vtipné na tom je, že mou teorii vyvrátilo další ráno a tím spíš to, co Megan řekla…
PS:Původně to měl být poslední díl, ale byl by to zase otevřený konec, a tak jsem se rozhodla udělat ještě pár zajímavých a napínavých dílů. Jen doufám, že vás snad nezklamou a neodradí od čtení příběhů.







