close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Šťastný konec 1 část(4)

17. srpna 2013 v 3:42 | WhitEvil |  Šťastný konec (první část)
Becky: Naposledy jsem políbila své rodiče a bratra. Rozloučila jsem se, co nejrychleji to šlo, abych je ušetřila trápení. S sebou jsem si sbalila jen pár nejnutnějších věcí a následně jsem zavolala taxi, které mě dovezlo k tomu místu. Celé to vypadalo nenápadně. Zaplatila jsem a vstoupila do areálu fotbalového hřiště.
Pár minut jsem hledala poklop. Zjistila jsem, že je jich tam víc. Byli tři. Dva byla každý na rozdílném konci hřiště a jeden přímo uprostřed. Nadechla jsem se a vstoupila jsem do toho krajního, jak mi radila intuice.
Byla jsem připravená na schody, takže jsem šlápla do prázdna a čekal mě bolestný pád. Málem jsem si zlomila ruku. Zvedla jsem se a otřepala. Bylo to tmavé a vlhké místo. Nedopadala sem ani kapka slunečního svitu. Bylo to děsivé.
Po pár minutách chůze přeci jen dorazím do první místnosti. Tady je oproti předešlé chodbě zase až moc světla. Štípají mě oči. Čtu první hádanku a bez sebevětšího rozmýšlení stiskávám odpověď. Otevírají se jedny ze tří dveří, takže ještě ani nevím, zda jsem odpověděla dobře, či zda jdu na smrt. Kolem je ticho.
V další místnosti se zdlouhavě rozhlížím, než se na jedné ze stěn objeví vzorec. Tohle jsem v právničině nikdy nepotřebovala, ale věděla jsem, že se s tím dokážu vypořádat. Vzpomínám si na své roky na základce. Vybavují se mi ty staré hodiny matiky, kdy jsem většinou jen slepě opisovala z tabule a na testy jsem se musela tvrdě učit, abych dosáhla dobrých výsledků. Vybavují se mi nějaké vzorečky. Je jich spousta…zahlcuje se mi hlava a já padám na zem. Uklidňuji se a zhluboka se nadechuji. Snažím se soustředit na jednotlivé vzorce zvlášť a uspořádaně. Mezi nimi je i tento vzorec. Vzpomínám si na něj! Rychle vstávám a dosazuji do vzorce značku, než mě napadne si to rozmyslet.
Otevřeli se dveře a já vyšla ven. Následovaly další a mnohem podivnější místnosti se záludnějšími otázkami. Já se ale rozhodně nehodlala jen tak vzdát. Věděla jsem, jak moc je tohle vše nebezpečné, ale také jsem věděla, jak moc je můj bratr nemocný. V ruce jsem svírala střapec z jeho dečky, který mi věnoval. Myslela jsem na něj a právě tato myšlenka mě popoháněla dál.
Následujících několik hodin jsem strávila seděním a přemítáním mého života. Měla jsem tolik učení, že jsem si ani nevšimla, jak moc se to celé hroutí. Při prvním náznaku nemoci jsem si prostě myslela, že je to chřipka. Když pak mému otci odešla noha a musel přestat pracovat, já studium nedokončila. Né. Já jsem se musela hezky do konce roku učit. Poslední zbytky peněz naší rodiny přišli právě na mojí školu. Byla jsem tak hloupá. Až doma jsem si uvědomila, jak moc jsme na tom špatně.
Má matka je už moc stará na to, aby mohla plnohodnotně pracovat. Otec se sotva zmohl na pár kroků, natož aby se snad udržel déle na nohou. Většinou spíš jen poskakoval na té jedné zdravé noze. Mezitím, co jsem pečovala o rodinu, se bratrova nemoc zhoršovala. Už jsem neměla podezření, že by to byla jen horečka. Jednoho rána jsem ho chtěla odvézt k lékaři, ale on by tu cestu nezvládl. Bylo mu vážně hrozně.
Zavolala jsem tedy doktora k nám. Příštího dne k nám dorazil. U bratra určil téměř okamžitě příčinu. Musel, co nejdříve na operaci, ale peníze jsme neměli. Toho odpoledne k nám dorazil ten dopis s nabídkou. Rodiče to samozřejmě odsuzovali a báli se mě pustit, ale nakonec svolili. Tak nějak jsem se dostala právě sem.
Přijde mi, že tak nějak svým způsobem nesu poselství celé naší rodiny. Vzhledem k tomu, že jsem se vždy učila a s úsilím jsem dosáhla vždy svých cílů, měla bych mít velkou šanci.
Vcházím do další místnosti. Mám v plánu si zde ustlat. Vzhledem k tomu, že tady svítí pouze žárovky a světlo slunce sem nemá šanci proniknout, netuším, kolik je hodin. Už jsme hodně unavená, takže rozkládám deku na zem a pokouším se usnout. Trvá mi to déle, než jsem si myslela. Zítra mě čeká náročný den a musím být při síle. Možná právě zítra už najdu tu požadovanou věcičku.

Plna různých pocitů a vzrušení začínám usínat. Už se mi vybavuje sen. Vidím svou rodinu. Ach, jak se mi po nich stýská. Doufám, že se bráška drží. Už brzy mu seženu peníze. On ve mně věří, takže já ho jen tak nezklamu. Udělám pro něj vše a on to ví. Jsem si jistá, že by to on udělal pro mě rovněž, kdyby bylo potřeba. Vím, že by to udělal každý z mé rodiny…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama