close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Šťastný konec 1 část(5)

18. srpna 2013 v 12:12 | WhitEvil |  Šťastný konec (první část)
Melisa: Ploužili jsme se dlouhou chodbou a vážně jsme začínali pochybovat, že jdeme správně. Právě, když jsme to chtěli vzdát, se něco stalo. ,,Slyšels to?" Zastavila jsem ho rychlým pohybem ruky. Hleděla jsem na další zatáčku chodby. ,,Mám slyšiny." Odsekl. ,,Hej." Znovu jsem jej umlčela. Tentokrát jsem si byla jistá, že slyším něčí kroky. ,,Někdo tu je." Šeptla jsem a pomalu jsem se blížila tím směrem. Kdo to asi tak může být?
Byl tak blízko, že jsem dokonce slyšela i jeho/její dech, ale nejspíš i on/ona slyšel/a mě. Slyšela jsem vzdalující se kroky a pak už i běh. Okamžitě jsem se rozeběhla tyk. Ona osoba mi vždy těsně zmizela za rohem. Cítila jsem, jak zpomaluje. Už ho/jí mám. Odrazila jsem se a skočila na něj/ni. ,,Au." Už mi bylo jasné, že je to chlapec. Měl velmi hluboký hlas…až nezvykle hluboký. ,,Co to ksakru je?" Cukal sebou. V zápětí sem dorazil taky…sakra! Já ho znám už několik hodin a nezeptám se na jméno? Vážně? No nic..
,,Pěkný úlovek." Pomohl mi vstát. ,,Co ode mě chcete? Nic nemám, přísahám." Na zemi se krčil kluk o něco starší než..ach zase to jméno. ,,Nechceme nic. Nejspíš jsme zde ze stejného důvodu jako ty." Nevěřil nám. ,,Já sem Mark." No tak takhle se jmenuje! Pomohl mu vstát. ,,Tohle je…Ehm." ,,Melisa." Představila jsem se. ,,Spolupracujeme spolu v honbě za hodinama." Omg, co to zas plácá? Počkat! ,,Tak oni chtějí nějaký hodiny?" Merk zjevně nevěřil svým uším. ,,Jo. To taky nevíš? To je hrůza." Kroutil hlavou. ,,Já nevěděl, že nás tu bude víc. Přece to měla být jen práce pro mě. Hodiny jsou jen jedny, ale my jsme tři. Tak když budeme spolupracovat, kdo dostane peníze?" To byla dobrá otázka. ,,No pokud se k hodinám dostaneme, tak je přenecháme tomu, kdo dostane za akci nejvíc a pak prachy rozdělíme na tři díly." Koukal, jako by se mu nabídka snad nezamlouvala nebo co. ,,Můžeš tu buď bloudit sám nebo se s námi spojíš a budeme mít větší šanci na nález. Ber nebo nech bejt." Musel se nad tím dlouho zamýšlet a pak svolil. ,,Tak jo." Podali jsme si ruce. ,,A jakže ti máme říkat?" ,,Oh, pardon. Jsem Vernon."
Procházeli jsme dál místnostmi a čím dál víc jsme se zamýšlely nad tím, kolik nás tu asi tak je. ,,Teoreticky tu můžou být všichni lidi, co potřebují prachy a mají aspoň hrst odvahy." Uvažoval Mark. ,,No v tvém případě vážně hrst." Vernon se uchechtl. ,,Na co je potřebujete vy?" Ptal se nás. ,,Potřebuju za svou matku zaplatit kauci. Do vězení se dostala kvůli mýmu tátovi a já teď nikoho nemám." To mě trochu dojalo. ,,Já ho sháním pro holku-říkám jí ségra, ale nejsme příbuzné. Ujala se mě, když jsem byla v sirotčinci. Chci jí pomoct, aby mohla zase dělat, co má ráda." ,,Já je sháním pro naše. Dlužím jim je a pokud jim je nedám, tak se s nimi můžu nadobro rozloučit." Prostě všem šlo o peníze. ,,Bez peněz ani ránu,že?" Usmála jsem se.
Chtěli jsme se utábořit na noc. Roztáhli jsme deky na zem a schoulili se do rohu. Před spaním jsem přemýšlela o tom, co nás tady ještě čeká. Těšila jsem se moc na další den…
,,Vstávat." Mark mě vytáhl z postele. ,,Musíme pokračovat." Sbalili jsme věci do batohů, zodpověděli otázku a pokračovali dál. V následující místnosti nás však čekalo překvapení. ,,No ták! Dělej!" Někdo tam byl. Byla to nějaká dívka. Seděla s tužkou nad papírem a něco počítala. ,,Co teď?" Kluci se za mnou hašteřili. ,,Ehm." Odkašlala jsem si. ,,Co to…Váá." Okamžitě se nás lekla a zmizela u rohu. ,,Co to má být?" Krčila se. ,,Klid. Nic ti neuděláme." Vernon se k ní přibližuje. ,,Jsme tu ze stejného důvodu jako ty." Dodává Mark. ,,Jak to, že tu jste? Měla jsem tu přece být jen já." Rozhlíží se. ,,Byla to přece moje práce." Mi jsme jen přitakali. ,,Takže vy na tom makáte taky?" ,,Tak nějak."
Všechno jsme jí vysvětlili a opět se domluvili na spolupráci. Následně jsme si prohlíželi otázku. ,,Co to ksakru je?" Mark na to civěl a bylo znát, že nemá o řešení ani páru. ,,Příklad?" Ironicky jsem se usmála. ,,Jak se to počítá?" Vernon bere do ruky Beckyiny poznámky. ,,Co tohle?" Ukazuje nám její výpočty. Celé to narychlo kontroluji. ,,Myslím, že je to tak." Ohlížím se za ní. ,,To bych teda řekla." Odsekne podrážděně. ,,Zkusíme tedy tenhle výsledek-je tomuto výpočtu nejblíže." Navrhuji. Nasazujeme si batohy a já s hlubokým nádech tisknu odpověď. Chvíli se nic neděje, takže tam stojíme v pozoru. ,,Je to tu." Becky a Mark se mě chytají a dveře se otvírají. ,,Dobrá práce." Stihnu jí ještě gratulovat a pak všichni mizíme v další místnosti.
Pořád ještě nemůžu uvěřit tomu, co děláme. ,,Měli bychom si ujasnit nějaké informace. Třeba co víme o těch hodinách? A proč jsou tak důležité?" Mark se ihned ujal slova. ,,Jsou poslední dochovanou věcí jednoho rodu. Někteří tvrdí, že měli jistou moc. Ten, kdo je držel se dožíval neuvěřitelně vysokého věku…takzvaně odolával času. Díky tomu ho všichni chtěli. Jeho první majitel však odhalil, že je příliš nebezpečné jej držet a tak ho dal Benediktu Rosselovi." Slova se ve vteřině nádechu ujala Becky. ,,Ten povolal ty největší mozky světa dali se do stavby tohohle místa. Ale upřímně, pro koho mi ho sháníme?" To byla skvělá otázka. Pro koho? ,,To je snad fuk, ne?" Vložil se do toho Vernon. ,,My dostaneme peníze a oni ty hodiny. Všichni budou spokojeni." To měl pravdu.

,,Lidi? Něco tu mám." Ukazuju na vzoreček. Nic podobného jsem v životě neviděla. ,,Brnkačka." Přišel Mark a tvářil se jako nevětší borec světa. ,,Brnkačka? Ty ani nedokázal vyřešit tamten příklad, vzpomínáš?" Vložila se mu do toho Becky. Já jsem dusila smích. ,,Tak hale!" Naprosto bez uvážení tam zmáčkl odpověď. ,,Hej! Vzpomínáš, co tě dostalo do toho propadliště?" Pokusila jsem se uklidnit. ,,V klidu. Tohle zvládnu." Mrknul a v tu ránu dveře zaskřípali a odsouvali se. Vyběhla jsem pryč jako první a ve vteřině za mnou i Mark. Vernon tam stále zíral na tu otázku. Vernone! Křikla Becky a táhla ho ke dveřím. Poslední, co si pamatuju byl ten výkřik. Dveře se zabouchly.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama