,,Becky!" Bušila jsem na dveře. ,,Becky!" Nemohla jsem uvěřit tomu, co se právě stalo. ,,Vždyť ještě měli čas." Ohlédla jsem se na Marka. ,,Jo…tam by ho měli." ,,Cože?" Ach to je domluva, jak s tatarem. ,,Tohle je známka, že už jsme blíž. Zkracují se tu časy otevřených dveří a občas jsou tu i jiné nástrahy a úkoly, jako třeba portály." To si ze mě dělá srandu? ,,Ale nemůžeme je tam nechat! Jak se dostanou ven?" ,,Odpoví správně…pak můžou projít…ale nesmíme tu být my." No bezva. ,,A co je zase tohle?" Zírala jsem, jak se změnila místnost. Vypadalo to jako obrovská jeskyně s několika cestami ven. ,,No další zkouška. Musíme jít tudy!" Ukázal na cestu úplně vpravo. ,,A jak to poznají oni?" Marka to trochu zaskočilo. ,,Vytáhni svůj nůž." Podala jsem mu jej a on vyryl na stěnu malý nápis pro Becky a Vernona.
Vběhli jsme dovnitř a najednou se stěny začaly posouvat. Světlo, které zářilo z druhé strany najednou zhaslo a my se ocitli ve tmě. ,,Tak s tím jsem nepočítal." ,,Co?" Vzdechla jsem a mlátila jsem do stěn. ,,Teď nás to tu uvězní?" Na Marka jsem neviděla. ,,Podle mě se to bude přesouvat dál a dál až nakonec staneme na tom samém místě. ,,Ale co Becky a Vernon?" ,,No teoreticky jsme stále v tý místnosti, takže se sem nedostanou. Můžeme je tam dalším nápisem nasměrovat, pokud tam uvidí světlo. Pak už zbývá jen doufat, že to zvládnou." No to znělo pozitivně. ,,Super, jenže já nesnáším stísněné prostory."
Po pěti přesunech jsem začala být nervózní. ,,Neboj, brzy už budeme na světle." Mark se mi snažil pomoct. ,,Ale je to tady tak hrozný." Všude byla tma a stěny se pohybovali. ,,Tak mi něco povídej.. Určitě ti to pomůže." Zhluboka jsem se nadechla a začala jsem mluvit o jediném, co bylo v mém životě nádherné-o dětství. ,,Byla jsem sice malá, ale na dost věcí si vzpomínám. Moje máma mi vždy pletla copánky a táta mi četl na dobrou noc. Moje teta pokaždé udělala tuny pohoštění i na tu nejmenší oslavu a děda se vždy staral, abychom byli všichni spokojení. Měla jsem úžasnou rodinu." Povzdechla jsem si.
Ani jsem si nevšimla, že během mého vyprávění jsme se pohnuli o pěkný kus. ,,Už brzy to bude. Připrav se vyběhnout a co nejrychleji zaběhnout do toho vedlejšího vchodu. ,,Jo. Jasně." Přitáhli jsme všichni věci k okraji a čekali na další pohyb. ,,Jedno mi není jasný-proč tu není žádná otázka?" ,,Říkám, že jsou tu i úkoly a jiné nástrahy. Podle toho poznáš, jak moc si blízko." ,,A jaké nástrahy ještě?" V tu chvíli se otevřel východ a my vyběhl. ,,Není tam světlo!" Křikl Mark. ,,Cože? Jak jako není?" Pokrčil rameny. ,,Nejspíš je tam nějaký jiný průchod a ten neumožňuje cestu. Musíme si ještě počkat." Jako by snad toho čekání nebylo dost. ,,Jasně." Strčil do mě. ,,Tentokrát rychle!" Ani jsem si nevšimla, že se průchody přesunuli a už jsem běžela ke světlu na konci tohohle. Cítila jsem, že už se stěny zase začínají hýbat. Přidala jsem a jen tak tak proklouzla ven z toho proklatého místa. ,,V pohodě?" Mark mě srazil k zemi. ,,Jo." Vstali jsme a stanuli jsme u dalšího překvapení.
Všude kolem nás byli tisíce malých jiskřiček a drátů sotva viditelných. ,,Tohle je třeba nástraha." Mark se usmíval. ,,Zajímavé. Myslím, že bez tebe bych na to vážně nepřišla. Když si tak úžasně chytrý, jak se přes to dostaneme?" Jedná cesta vedla přímo přes tohle elektrické vedení. ,,Dej mi chvilku." Byla jsem nervózní, jelikož jsem tušila, že to sem Becky a Vernona taky nepustí, když tu budeme my a co pak?
Mark po několika minutách přišel na řešení. Bylo to jednodušší, než se zprvu zdálo. ,,Musíme se prostě a jednoduše dostat k vypínači." Pro vaše představu ten byl asi tak pět metrů od nás směrem k té propasti. ,,A tam se dostaneme jak, Cherlocku?" Zase ten šibalský úsměv! To mě dohánělo k šílenství. ,,Myslel jsem, že to už se nějak podá." ,,Co?" Málem jsem vybuchla. ,,To jsem si dělal srandu! Copak nemůže člověk zavtipkovat, aby odlehčil situaci?" Měla jsem sto chutí do něj strčit, ale pak bych byla taky ztracená. ,,No v tvém případě bych to nedělala." Zamračila jsem se. ,,No tak fajn. Za prvé si svlékneme oblečení." Ten plán se mi přestával líbit. ,,Já tě pak chytu a za pomoci našeho oblečení tě dostanu k vypínači. Bohužel podle mého názoru bude mýt také jen omezenou dobu trvání, takže se OPĚT zapotíme." ,,No fajn a nemohla bych tu bezpečnější část dělat já?" Zasmál se. ,,Ne!"







