close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Šťastný konec 1 část(7)

21. srpna 2013 v 23:15 | WhitEvil |  Šťastný konec (první část)
Becky: Přímo přede mnou se dveře zavřeli. Trvalo dlouho, než jsem si uvědomila, že už nejsme čtyři, ale jen dva. ,,To je všechno tvoje chyba!" Osupila jsem se na Vernona. ,,Moje?" ,,No ano! Kdo jiný tady zdržoval?!" Zašklebil se. ,,Jen klid, za chvíli jsme u nich." Zmáčkl tlačítko a oba jsme netrpělivě čekali na otevření, ale to se nedělo. ,,Proč to nefuguje?" Vernon zuřivě mačkal tlačítko. ,,Mačkáš vůbec to správný? Já jen, aby nás to pak nevcuclo někam." Radši jsem se rozhlédla kolem. ,,No jasně! Přímo přede mnou tohle zmáčkl. Proč to teda teď nejde?" Krčila jsem rameny. ,,Možná prostě nemůžeme vejít, když jsou tam oni! Musíme počkat, až odejdou." Vernon souhlasil.
Po třech minutách jsme společně stiskli tlačítko, ale opět nic. ,,Tak si říkám, jestli jsme to nerozbili." Vernon se ušklíbl. ,,Může se to rozbít?" To byla dost dobrá otázka. ,,Podle mě tam pořád jsou, ale co jim tak dlouho trvá?" Přemýšlela jsem nad tím a v hlavě se mi rodily ty nejděsivější představy. ,,To je tam tak těžká otázka?" Vernon si mezitím sedl a klidně se cpal. ,,To nemyslíš vážně, viť?" Zubil se na mě. ,,No nemyslíš, že bychom se měli posilnit, když teď máme čas?" Nevěděla jsem, co odpovědět. ,,Pokud nás čeká opravdu něco těžkého, tak musíme mít bystré smysly, takže si sedni a najez se taky." Dala jsem se tedy do jídla.

,,Co teď." Pomalu jsem vstala a stiskla tlačítko. Konečně se dveře otevřeli. ,,Honem, pojď." Tentokrát jsem čapla Vernona za ruku a protáhla ho ven. ,,Jsme tu." Přímo před námi se ocitla místnost podobná jeskyni. ,,Co to je?" Bez hnutí jsme hleděli na celé to místo. ,,Kudy teď?" Před námi bylo několik vchodů. ,,Hale!" Vernon něco objevil. ,,Podívej." Ukazoval na stěnu. ,,Je tu něco vyrytého." Byla tam šipka a světlo. ,,Myslíš, že je to od nich vzkaz? Máme tam vejít, když bude vidět světlo?" Vernon pokrčil rameny. ,,Nezbývá, než to zkusit."
Jakmile jsem chtěla vkročit do průchodu, přímo přede mnou se ta místnost pohnula. ,,Co to bylo?" Vykřikla jsem. ,,Může se to hýbat?" Omylem jsem šlápla Vernonovi na nohy, jak jsem ukročila dozadu. ,,Promiň." Jen se usmál. ,,Nejspíš proto je tady to světlo." Museli jsme počkat ještě několik přesunů průchodů a až pak jsme vkročili dovnitř.
V další místnosti nás čekalo ještě větší překvapení. ,,To snad ne." Hleděli jsme na tu hrůzu. Nechápala jsem, jak se mohla Melisa a Mark přes tohle dostat. ,,Co budeme dělat?" Ohlédla jsem se na Vernona, ale ten byl stejně zmatený jako já.

Melisa: Sotva jsem se zhoupla na improvizačním provaze z našich věcí, ucítila jsem, že není něco v pořádku. Doufala jsem, že se žádná z věcí neuvolní dřív, než zvládnu vypnout elektriku. Mark měl asi jiný plán. ,,Hej! Co to děláš?" Jako by se mě snažil shodit na zem. ,,Musím to rozhoupat, aby ses dostala k vypínači!" Křikl a v mžiku jsem zase letěla de vzduchu.
Cítím, jak lano uvolňuje. ,,Vydrž." Slyšela jsem Marka šeptnout. Najednou jsem letěla k vypínači bez jakéhokoli jištění. ,,Áááá!" Křikla jsem. ,,Ah, to ne!" Pak jsme jen oba dva hrozně vřištěli. ,,ÁÁÁ." Neslo se místností. Ocitla jsem se přímo v blízkosti drátů. Ještě před chvílí mě na obličeji hřály jiskřičky elektrické energie. Dopad byl bolestivý.
,,Mel? Meliso!" Mark ke mně přibíhá. Ohlížím se. Všechno vidím rozmazaně. Jak to, že jsem živá?" Zvedám se. ,,Jsi v pohodě?" Nestíhám se vzpamatovat. ,,Čas." Vyhrknu ze všech sil. ,,Nezbývá nám čas." Markovi se v očích objeví děs. ,,Vydrž." Šeptl. Ve chvíli se ocitám na druhé straně. Vidím, jak se Mark vrhá pro naše věci a běží zpět. Při jeho odrazu od drátků se znovu rozsvěcí a náhle se ocitá na zemi vedle mě.
,,Zvládli jsme to." Usmívá se a zhluboka oddychuje. ,,Ale blbý na tom je, že jsme utrhli támhleten háček a Becky s Vernonem se už nebudou moci pomocí oblečení dostat k vypínači." Znovu se začínám bát. ,,Jak moc je to zlé?" Konečně jsem byla naprosto při smyslech. ,,Myslím, že to zvládnou." Uklidňoval mě. Jen se ohlédnu na ty jiskřičky a mizím v další místnosti. Držím jim palce.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Kolik vám je let?

8-10 0% (0)
11-13 0% (0)
17-19 0% (0)
14-16 100% (4)
20 a více 0% (0)

Komentáře

1 bajus98-motýl:D bajus98-motýl:D | 27. srpna 2013 v 19:59 | Reagovat

Moc hezký.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama