close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Šťastný konec 1 část(8)

25. srpna 2013 v 22:38 | WhitEvil |  Šťastný konec (první část)
Becky: Mezitím co Vernon panikařil, já jsem se snažila přijít na jednoduchý způsob, jak tuhle elektrickou propast překročit. Odhadla jsem vzdálenost mezi oběma stěnami. ,,Co budeme dělat?" Vernon chodil dokolečka a klepal se. ,,Dostala jsem nápad! Máš v batohu provaz nebo něco podobného?" Zakroutil hlavou. ,,Co takhle použít bumerang?" Očividně nechápal můj plán. ,,Na co bumerang?" Šibalsky se zakřenil. ,,No můžeme ho hodit na ten vypínač." Takže chápal?
Vytáhl bumerang a hodil ho tím směrem. Těsně minul. Ještě jednou. Tentokrát se o vypínač zahákne, ale ani ho nevypne ani se z něj nevyhákne. ,,No a teď?"
Náš plán nevyšel..jak jinak. ,,Hale můžu už začít panikařit?" Vernon se ke mně naklonil. ,,Ještě ne. Ještě naposledy zariskujem." Tentokrát to byla vážně poslední možnost, co mě napadala. ,,V naší rodině jsme si spoustu věcí vyráběli sami." Z batohu jsem vyndavala jednu věc za druhou. ,,Já jsem to pochopitelně nesnášela, takže jsem to vždycky někde odflákla. A právě tady…." Konečně jsem nalezla doslova příšerný svetr. ,,Jo." Začala jsem ho párat. ,,Co to děláš? Takovej krásnej svetr." Vernon se mě pokoušel zastavit. Musela jsem se držet, abych nevybuchla smíchy. ,,Zníš jak moje máma. A navíc mám hezčí." ,,Ty doufám nerozpáráš." Už jsem to skoro měla. ,,Ráda bych." Ušklíbla jsem se. ,,To nemůžeš! Já si je klidně vezmu místo tebe." ,Vážně?" Sbírala jsem ze země vlnu. ,,Rozhodně." Postavil se. ,,Jsou většinou růžový." Trochu jsem ho zarazila. ,,Rozhodně si to promyslím." Musela jsem se smát.
,,Drž to." Podala jsem mu konec. Několikrát jsem minula, ale pak se mi konečně podařilo zachytit vlnu o vypínač. ,,Máme to." Společně jsme zatáhli z vlnu a..světe div se…ono to fungovalo! ,,Zvládli jsme to!" Vernon mě objal. ,,Rychle." Vzali jsme batohy a utíkali přes dráty.
Tak a už zase jsme se měli zapotit. ,,No konečně." Jeho poznámku jsme tedy vážně nechápala. ,,Vidíš tu horolezeckou stěnu?" Před námi byli stovky provazů. Až ke stropu místnosti jich vedli desítky a to samé až k dalším dveřím. ,,Proč neodpovídáme na otázky? To mě teda bavilo víc." Povzdechla jsem si. ,,Blázníš? Tohle je naprosto úžasné!" Jeho nadšení jsem nesdílela. ,,Co je na tom prosím tě úžasn…" Nestihla jsem ani doříct větu a už se otřásala země. ,,Hej!" Chytla jsem se provazů a pak se všude rozlila voda. ,,Vážně úžasný!" Otřesy přestaly.
Nebylo tu jediné suché místo kromě dveří a asi 5cm2 velkou plochou před nimi. ,,Musíme to prolézt." No to by mě fakt bez jeho rady nenapadlo. Lezli jsme snad celou věčnost a aby toho nebylo málo voda stoupala. ,,Musíš sebou pohnout." Vernon byl skoro na druhé straně. ,,Mě to nejde. Jak to, že umíš lézt tak dobře?" Nesahala jsem mu ani po paty. ,,Dělal jsem jednu chvíli trenéra mladších na horolezeckých stěnách a provazech." Paráda.
Vernon už byl u dveří. ,,Becky! Honem." Já jsem byla sotva v půlce. ,,Ten batoh mě zdržuje." Očividně jsem měla s sebou víc věcí než on. ,,Pomůžu ti." Odhodil ten svůj na tu mrňavou plošku, na kterou za chvíli stejně dosáhne voda. ,,Zvládneš to?" ,,Uf, nevím." Vzal mi tu tíhu z ramen a už zase předváděl ten úprk napříč provazy.
Voda stoupala rychleji, než jsem se pohybovala. ,,Vernone." Křičela jsem na něj. ,,Zamotala jsem se." V jeho očích jsem uviděla strach. Vodu jsem měla jen pár centimetrů pod sebou. ,,Vydrž!" Ve chvíli mě chytl za nohy. ,,Pomůžu ti." Lehce je vymotal. ,,Musíme rychle." Z očí mi tekly slzy. ,,Já tady umřu." ,,To ne! Nenechám tě tu. Nech se prostě vést." Pomalu bral moje ruce a pokládal je na provazy.
Voda Najednou sahala k mému krku. Vernon se potápěl do vody a zase vynořoval, aby mi pomohl. ,,Vydýchej se na chvíli." Rukama jsem ho vytáhla z vody. Byl celý bledý. ,,Nemůžu ztrácet čas. Brzy už může být pozdě." Chtěl se potopit. Znovu jsem ho vytáhla. ,,Tak zachraň sebe." ,,Ani náhodou." Tentokrát mi proklouzl mezi rukama.

Najednou se celá místnost ocitla pod vodou. Oba jsme lapali po dechu. ,,Už jen dva metry. Nemám už sílu, abych ti pomohl, ale vím, že to dokážeš sama. Teď se potopíš a budeš opakovat přesně to, co dělám já." Přejel mi po tvářích a odhrnul z nich vlasy. ,,Uděláme z té vody naší přednost. Ty to dokážeš. Připravená?" ,,Ne." Vyhrkla jsem. ,,Tak jdem na to." Zmizel pod vodou.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Jaké máte doma domácí zvíře?

pes 42.1% (8)
kočka 15.8% (3)
králík 15.8% (3)
morče 10.5% (2)
křeček 5.3% (1)
andulka/papoušek 10.5% (2)
had 0% (0)
pavouk 0% (0)
rybičky 0% (0)

Komentáře

1 bajus98-motýl:D bajus98-motýl:D | 27. srpna 2013 v 20:07 | Reagovat

Těším se na další díly. :D

2 WhitEvil/taková normální ještěrka WhitEvil/taková normální ještěrka | E-mail | Web | 27. srpna 2013 v 20:31 | Reagovat

[1]: wow. díky za komentáře!! neboj mám ještě pět v záloze;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama