close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Šťastný konec 1 část(9)

27. srpna 2013 v 22:22 | WhitEvil |  Šťastný konec (první část)
Ve vodě jsem neviděla moc dobře. Vernon byl tak rychlí a pořád mi někdo mizel. Nejsem si jistá, zda jsem dělala všechno přesně jako on, ale dostala jsem se ke dveřím a co víc chtít? Chytili jsme jeho batoh a dveře se otevřely. S hlubokým kašláním jsme vypadli do další místnosti. Ani jsem se nerozhlížela. ,,Děkuju ti." Objala jsem ho. ,,To je přece jasný, jsme tým." Oba jsme leželi na zemi a zhluboka oddychovali. ,,Jo, tým." Vzdechla jsem a na chvíli zavřela oči.
Melisa: Před námi byli provazy a nic víc. ,,Tohle bude trochu těžší." ,,Nebude. Je na čase, abych ti ukázala, co dokážu já." Položila jsem se na zem a odstrčila se. Ve vteřině jsem byla u dveří. ,,Wau." Mark nepřestal zírat. ,,Moje řeč." Zasmála jsem se a pak se pode mnou pohnula podlaha a já se propadla do vody. ,,Cha! Tak to ti patří." Mark se mohl potrhat smíchy, než sám žbluňknul do vody. ,,Na srandičky není čas. Nemůžeme tu místnost brzdit Becky a Vernonovi." ,,Myslíš, že se dostanou přes tu smršť elektřiny?" ,,Jo. Já jim na rozdíl od tebe věřím."
Mark se dal do lezení přes provazy. ,,No jen si mákni." Najednou vybuchl smíchy. ,,No tebe to čeká taky." ,,A proč jako?" Měla jsem úsměv od ucha k uchu. ,,No snad si nemyslíš, že ti ten tvůj batoh potáhnu." ,,Do háje!" Smál se na celé kole. ,,To není vtipný." Musela jsem se vracet přes provazy zpět.
,,Proč prostě nepředvedeš ten svůj trik?" ,,Ráda bych. Už to nejde." Kromě toho, že se propadla podlaha, z betonu na zemi koukaly trysky a já bych si o ně odřela záda. ,,No tak si hezky mákni." Ten jeho úsměv mě štval, ale musela jsem to vydržet, abych pak měla ty peníze s menším úsilím.
Vzala jsem batoh a brodila jsem se vodou za Markem. Mark se stejně ani o moc nepohnul, ale já jsem byla vyčerpanější. Voda nám sahala až po kolena. Sotva jsme se mohli pohybovat. ,,Vyčerpaná?" Ohlédl se za mnou. ,,To ani náhodou." Lhala jsem.
Vody jsem měla po krk…a to doslova! Markovi jsem dýchala na záda, ale bylo těžší pohybovat se. Vylezla jsem o něco víš a přeskočila přímo před Marka. ,,Ty vole!" Posadil se z toho na zadek…a to doslova. ,,Co to bylo?" ,,Další trik?" Usmála jsem se.
Byli jsme u dveří. ,,Nebylo to tak lehký, co?" Zasmál se. ,,Rozhodně jsem to zvládla líp, než ty." Mrkla jsem na něj. Dveře se otevřeli a my jsme se spolu se spoustou vody ocitli v další místnosti.
,,To jako fakt?" Postavila jsem se s rukama v bok a koukala na překvapení další místnosti. ,,Oh můj bože!" Znělo to trochu překvapeně, ale i nadšeně. ,,Tys to věděl?" Naklonila jsem se k němu. ,,Opravdu to existuje." Zaujatě si prohlížel místnost.
Byla nejmíň 15 metrů vysoká a my stáli na jediném kousku tvrdé plochy. Na podlahu nebylo ani možné dohlédnout. Všude byla tma a všechno kolem bylo z kamene. Ohlédla jsem se na něj. Neustále šmátral po zdi. ,,Opravdu existuje co?" ,,Tahle místnost! Je to pro mě legenda." ,,No předpokládám, že víš, jak se odsud dostat." Kývl, ale výraz v jeho očích tvrdil něco jiného. ,,Tak jak?" ,,Tady někde….jo!" ,,Co?" ,,Našel jsem to." Pod jeho rukou začalo něco světélkovat. ,,Co si našel?" Naklonila jsem se mu přes rameno a uviděla to. ,,Je tady 12 otázek. Každá z nich otevře jeden schod a pokud odpovíš špatně, tak se propadneš." ,,Skvělý." Odpovědět na dvanáct otázek a to bezchybně…paráda!
První tři otázky jsme odpověděli správně. Kupodivu se mé odpovědi s těmi Markovými shodovali. Jenže u té čtvrté jsme se tak nějak zasekli. ,,To seš vážně tak tupej?! Jak můžeš tohle tvrdit?" ,,No promiň, ale asi si zapomněla, kdo vyřešil tu těžkou hádanku, na kterou NIKDO z vás neměl!" Svraštila jsem obočí. ,,Já se nechci propadnout…" Stiskla jsem číslice, které byli správné…aspoň jsem si to myslela.

Kolem nás to zarachotilo. ,,Ty si tak neschopná! Proč nemůžeš dát na mě?" Neodpovídala jsem. Zvedl se oblak prachu a my se ocitli ve tmě. Uslyšela jsem povědomí zvuk. ,,Další schod?" Otevřela jsem oči a spatřila jsem ho. ,,Já to věděla! To já jsem měla pravdu." Zatančila jsem svůj vítězný taneček. ,,Tak jó, dobře. Ale já aspoň umím uznat chybu." Tím mě zarazil. ,,Co máš namysli?" ,,Ty víš moc dobře, co myslím! Hrozila nám smrt a ty ses nedokázala omluvit, že si nás poslala do záhuby." ,,Třeba to bylo tím, že jsem věděla, že mám pravdu." Zakroutil hlavou. ,,Oba jsme si mysleli, že je to konec a to mi nevyvrátíš.. Viděl jsem ten tvůj vyděšený výraz." Musela jsem odvést řeč na jiné téma. ,,To je fuk. Jdem radši na další otázku, aby se tam Becky a Vernon neutopili."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Zaujal vás tento příběh?

Rozhodně ano. 100% (1)
Ani ne. 0% (0)
Vůbec. 0% (0)

Komentáře

1 bajus98-motýl:D bajus98-motýl:D | 28. srpna 2013 v 21:12 | Reagovat

Je to zajímavý těším se na další díly.......s  tím výtězným tanečkem smě dostala XDXD

2 WhitEvil/taková normální ještěrka WhitEvil/taková normální ještěrka | E-mail | Web | 29. srpna 2013 v 9:34 | Reagovat

[1]: xD to jsem holt já..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama